Falling Again (Larry Stylinson)

13. Část - Niam

„Ohmůjbože!” řehtá se Zayn a Niall s Liamem se snaží upravit se. „Vy kluci jste právě...?”

„Zayne!” utíná ho Louis, jeho tvář začíná rudnout.

„Omlouvám se, jenou se teď cítím vynechaný...”

„Co?” zaskřehotám, můj krk hoří.

„Nic. Takže, Liame...” vyhýbá se Zayn mé otázce.

„Harry? Jsi v pořádku?” ptá se Liam, snažíc se změnit téma na fakt, že pravděpodobně zním jako umírající kočka, když se směji.

„Jeho krk je opuchlý, a nemůže si vzít žádné prášky.Ale nemyslím si ani, že může pít čaj.” říká Louis a dívá se na mě se svraštělím obočím.

Usrkl jsem si svého čaje a zakašlal, když jsem ho polykal. Au.

„Vidíš? Proto potřebuješ lék.” říká Louis a umísťuje přede mně tmavou láhev se sirupem proti kašli. V druhé ruce drží lžíci.

„Jsem v pořádku.” zaskřehotám, ačkoli tak nezním.

„Liame?” ptá se Louis a Liam přikývne. Vý co má dělat.

Jde za mě, bere moje ruce a dává mi je za záda. Už to někdy dřív dělali? Mám pocit, že ano.

„Ne!” zakašlu, když se ke mně Louis přiblíží a popadne jednou rukou můj obličej. Vidím, že lžíci plnou sirupu proti kašli má v druhé ruce.

„Harry,” říká Louis klidně, když své rty pevně tisknu k sobě. Vzhléhnu a podívám se do jeho nádherných, krásných, fascinujících modrých očí, ale jenom na něj tvrdohlavě zírám. „Fajn.” povzdechne si.

„Děkuju t-aghm!” zalapám po dechu, když mi strčí lžíci do pusy, potom mi zakryje usta, ucpe nos a nutí mě spolknout ten odporný sirup.

„Konečně.” samolibě se zašklebý, když polknu a odtáhne ruku. Cítím se, jako by sirup v mém krku uhasil oheň.

Všichni zamíříme do obýváku, kde se zhroutím na křeslo a Louis přese mě přehodí deku. Podívám se na gauč, kde se právě těď Niall s Liamem mazlí. Liam má svou ruku ochranářsky obtočenou kolem Nialla, jehož hlava odpočívá na Liamově hrudi.

Moje oči se přesunou na Louise, který na ně smutně zírá před tím než se jeho modré oči setkají s mými. Nadzvednu obočí, ale on odvrátí pohled.

Pomalu začínám podřimovat, díky mé nově nalezené schopnosti dýchat.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * 

Pomalu se probouzím. Moje oční víčka jsou ztěžklá.Pokoj je prázdný a TV je naladěná na nějako zpravodajskou stanici. Probírají...nás? Ne, mě.

Říkají tam, že skupina je ukrytá kvůli mě, abych získal zpět paměť nebo co.

Se zíváním vstávám. Rozhodl jsem se, že moje postel bude mnohem pohodlnější místo na spaní. Vycházím schody a mířím do svého pokoje, když uslyším hlasy vycházející z Louisova pokoje.Je to Louis a Liam.

„...já jenom nechápu, proč jsi nám to nikdy neřekl.” říká Louis.

„Louisi, je to komplikované.”

„Proč? Řekl jsi, že jste vy dva spolu od té doby co byl Harry v nemocnici! To bylo už před měsícem!” povzdechl si Louis. „Nebylo pro vás těžké nám to říct. Víš že bychom vás neodsuzovaly.”

„Louisi, popřemýšlej o tom takhle. Za prvé, Harry byl dlouho v komatu a my jsme to chtěli říct všem třem zároveň.”

„Ok. Už to byly dva týdny co se vzbudil, a přes týden co je doma. Jaká je tvá omluva teď?”

„Nehctěl jsem ti to říct kvůli..kvůli tvé aktuální vztahové situaci.”

„Oh,” řekl Louis jemně, jakoby litoval svého ostrého tonu, kterým mluvil předtím. „Omlouvám se.”

„Ne, Louisi, podívej, měli jsme ti říct-”

„Ne, Liame, pochopil jsem, proč jsi nic neřekl, zvláště mě.”

S tím jsem se otočil a zamíříl do mého pokoje.

Jeho aktuální vztahová situace? Co tím myslel? Je Louis ve vztahu? Proč mě tak bolí pomyšlení na to, že by mohl být? To není jako...miluju Louise?

To nemůžu. Myslím, sotva ho znám...ale mám pocit jako bych ho znal. Přestože o něm nic nevím, zatímco vzpomínky o ostatních klucích se pomalu vrací.

Zakašlu, když si lehám na postel a zabaluju se do přikrývky.

Ale spánek nepřichází. Nemůžu přestat myslet na to co Liam řekl...jestli je Louis ve vztahu, proč mi to nikdo neřekl?

Ugh.

Tohle je blbý, proč bych se měl zajímat? Není to moje starost.

Převracel jsem se na posteli znovu a znovu, dokud jsem to už nemohl vydržet, a šel jsem znovu dolů pustit si film.

Vzal jsem si nějaký film o kterém jsem nikdy neslyšel, nevěnoval jsem mu moc pozornosti a brzy jsem usnul...