Falling Again (Larry Stylinson)

31. Část - Čekání

Moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nepřidala novou část, každopádně děkuji @pandaline1DJB5SOS za motivaci k přeložení této části, protože bez ní by asi žádná nová část nebyla :)

Probouzím se s úsměvem na tváři. Cítím teplo vyzařující s Louisova těla vedle mě.

Překulím se tak, abych mu viděl do obličeje, stále tvrdě spí. Usměju se a začínám vytahovat ruce zpod přikrývky.

Doprdele! Mrzne! Slyším déšť a hádám, že elektrika stále nefunguje.

Třesoucí se, přitahuji přikrývku těsněji k našim tělům, přitulím se k Louisovi, nestarajíc se o fakt, že jsme oba stále nazí.

„Haz?” ptá se, očividně stále v polospánku.

„Dobré ráno, Boo.” šeptám a líbám ho na krku. Vydechne úlevou.

„Myslel jsem si, že to všechno byl jenom hodně dobrý sen.” sklonil hlavu dolů k té mojí.

„Mm… ” vzdychl jsem do polibku. „Je tady zima.” říkám.

„Jo, elektřina stále nejde, co?”

„Máš hlad?” ptá se. Přikývnu, ale zůstávám k němu pevně přitulený.

„Nechci vstávat! Je tam zima!” zakňourám.

„Chudáčku Haz,” zavrká. ”no, tak to tady budeš muset být sám, protože já chci svoje jídlo!” zasměje se, vstává a natahuje si boxerky.

„DO PRDELE! TADY MRZNE!” zakřičí.

„Říkal jsem ti to.” říkám, když se natahuji z postele a beru podlahy své vlastní, držím je pod přikrývkou aby se zahřály a za chvíli si je natahuji.

Vyskakuji z postele a běžím do svého pokoje, kde si beru svetr, tepláky a teplé ponožky a mířím dolů.

Zezdola už slyším Louise, tak pospíchám za ním do kuchyně. 

„Úplně jsem zapomněl, že je na plyn.” říká Louis, hrající si s knoflíky i sporáku, dokud se neobjeví malý modrý plamínek, nad který umístí konvici. „Teď můžeme mít alespoň něco teplého k pití!”

Následujících několik hodin strávíme mazlením, líbáním, nebo si prostě jenom povídáme. Sedíme v obýváku vedle malého krbu, kterého si do této chvíle ani jeden z nás nevšiml. Louis našel balík marshmallows, takže si je teď opékáme.

„Ah!” začne ječet, když jeho marshmellow začne hořet. Začne s tím mávat všude kolem, takže skončí letící do ohně.

Potlačuji smích nad jeho nostalgickým výrazem, jak sleduje zbytky marshmellownu, který mizí v ohni.

„Tady, Boo.” říkám a podržím mu svůj perfektně zlatý marshmellow před obličejem.

„Yay!” usměje se, když si ho jemně bere a přičichává k němu. „Voní to báječně, Haz.” povzdechne si.

„A já se vsadím, že to chutná ještě líp.” usmívám se a upravuji přikrývku, která zakrývá naše propletené nohy.

„Hm… to chutná.” usmívá se, zatímco kousek ukusuje. Sní marshmellow a přisune se kousek blíž je mně. Obtáčím kolem něj své paže a dávám mu pusu na čelo.

Spokojeně si povzdechne a společně pomalu usínáme.

* * * * * * * * * * * * * * * 

Probouzím se, když si uvědomím, že je mi zima.

Sedám si a všímám si, že oheň je pryč a Louis je ode mě společně s přikrývkou odsunutý. Celá je obalená kolem něj.

„Boo!” zakňučím a tahám od něj přikrývku. Jenom něco zabručí a odsunuje se dál. „Boo! Je mi zima!” 

„Tak se běž zahřát.” mumlá si pod vousy.

Povzdechnu si a připlazím se k němu.

„Boo… ” zašeptám a jemně s ním zatřesu, „Je mi zima.”

„Haz?” přetočí se na záda, takže je tváří ke mně.

„Jeden a jediný.” usměju se na něj ze shora.

„Je mi zima.” zamračí se na mě.

„No, možná, kdyby jsi se ode mně neodsunul, nemuseli bychom se s tím potýkat.” říkám a přisunuji se k němu a on vysunuje přikrývku zpod jeho těla, takže se můžu taky přikrýt.

„Teď je to mnohem lepší.” říká a tulí se k mé hrudi.

„Boo?” říkám po pár minutách ticha.

„Hm?” ptá se, zvedajíc hlavu z mé hrudi, takže mi může vidět do tváře.

„Jak to, že... předtím... jsi mi to neřekl?” ptám se.

„Neřekl co?” ptá se a trochu zmatením pokrčí obočí.

„Když jsem si na tebe nemohl vzpomenout, proč jsi mi to neřekl?” ptám se, odhrnuji mu vlasy z obličeje a on si povzdychává.

„Protože…” odmlčuje se a přemýšlí jak to vysvětlit. „Protože jsem se chtěl ujistit, že mě miluješ pro mě samotného, ne proto že jsem ti řekl, že spolu chodíme. A pak sis začal vzpomínat na věci o ostatních klucích a nikdy nic o mě!” říká a jemně se chvěje.

„Pšt! Uklidni se. A víš co? Kdybys mi to řekl, dostal bys pusu, protože od té noci, co jsem tě políbil-”

„Ty si to pamatuješ?!” zalapal po dechu a začervenal se. „Oh, promiň, pokračuj.”

„Od té noci jsem si uvědomil, že tě miluju. Ačkoli jsem si měl uvědomit, že to bylo skutečné, kvůli všem těm sex-snům a tak vůbec.”

„Ty jsi měl o mně sex-sny?” zalapal po dechu a rovně se posadil, takže jsem teď tváří v tvář.

Přikyvuji a trochu se začervenám, zatímco si koušu ret.

„Je to docela vtipné, většina z nich byly vzpomínky, jenom jsem si to neuvědomoval.” chichotám se.

„Aw! Dokonce i se ztrátou paměti jsi chtěl kousek tohohle!” ukazuje na svoje tělo.

„Začínáš znít jako Zayn.” směju se a udeřím ho do hrudi.

„Zmlkni. Teď zpátky k té noci kdy jsi mě políbil. Vzpomněl sis na to až teď, nebo... ?”

„Oh ne, věděl jsem o tom celou dobu. Nebyl jsem ve skutečnosti tak opilý, vylil jsem asi tak půl lahve vodky na sebe.” říkám a Louis si zakrývá obličej dlaněmi. „A důvod proč jsem ráno předstíral, že si to nepamatuju byl ten, že jsem si pamatoval to, že jsi mě odmítnul a nemohl jsem ti po tom všem čelit.” dodávám rozpačitě.

Cítím Louisovi rty jemně se otírat o ty moje, než se odtáhne a usměje se na mě.

„Jsme oba idioti, no ne?”

„Jo.” přikyvuji a přemýšlím kolik je asi hodin.. možná sedm večer?

„Takže, co teď budeme dě-” je přerušen hrozivě hlasitým úderem hromu.

S malým výkřikem od něj, rychle obmotávám své paže kolem jeho těla  a dávám mu polibky na uklidnění.

„Je to jenom blesk, Boo, uklidni se.” přitisknu své rty na jeho čelo a chvíli je tam nechám. „Budeš v pořádku, jsem tady.” říkám, mé rty stále na jeho čele.

„Neopouštěj mě.” zakňučí.

„Nikdy, Boo, nikdy. Nemyslím si, že bych mohl znovu být bez svého Boobear.” říkám a tisknu ho k sobě ještě pevněji za zvuku dalšího hromu.