Falling Again (Larry Stylinson)

20. Část - Co?

Zasténám, když uslyším známé bubnování deště o okno. Ale dneska to zní jinak.

Ne, ne jinak... krutě.

Moje hlava... au. Oh, kurva... cítím se jako totální hovno.

Už nikdy nebudu pít. Nikdy.

Zasténám, když se překuluji, abych se dostal z postele.

Au, kurva.

Pomalu vstávám. Podívám se na stále plnou láhev rumu, která je položená na nočním stolku od minulé noci.

Minulá noc... oh, kurva, líbal jsem Louise.

Do prdele. Jak se z tohohle dostanu? Co když se mě na to zeptá? Do prdele.

Slyším nějaké zvuky z přízemí. Někdo vaří snídani a voní to vážně zatraceně dobře.

Otevírám dveře a ženu se dolů pro jídlo. Už vím jak se Niall cití...

Ztuhnu, když se dostanu ke dveřím od kuchyně, sledujíc jak Louis pokládán něco na stůl. Zhluboka se nadechnu a plánuju jak se vyhnout mluvení o tom.

„Dobré ráno.” říká Louis bez zájmu. ”Jak jsi spal?” 

„Um... fajn.” mumlám a sahám po lahvičce s prášky proti bolesti hlavy, zatímco on si sedá ke stolu. „Můžu se tě na něco zeptat?”

„Jasně.” říká a já se otáčím tváří k němu.

Dobře, o nic nejde...

„Máš nějakou představu o tom, co se stalo včera v noci?”

Začínám panikařit. Co když se mi vysměje?

„Um... ne, promiň.” vrtí hlavou, vypadá, jakože se snaží na něco soustředit. „Budu hned zpátky.” říká, vyhýbajíc se mému pohledu, když odchází z kuchyně a jde nahoru po schodech.

Ach bože. Musel to zablokovat. A vzpomněl si... teď mě nenávidí.

Ne.

Nemůže mě nenávidět!

Sedám si ke stolu, dívám se na jídlo a snažím se udržet roztřesený dech.

Možná si myslí, že jsem to všechno zapomněl? Možná jsme tady vyhořely, protože si myslí, že jsem to všechno zapomněl, a teď nemůže být poblíž mě, kvůli... kvůli čemu?

Kurva, Harry, přestaň být takový blbec. Řekl, že bude hned zpátky.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 Teď je po půl třetí.

Louis je pořád nahoře ve svém pokoji.

„Co je to dneska s Louisem?” ptá se Zayn.

„Nevím.” krčí Liam rameny, zatímco si hraje s Niallovými vlasy.

„Já to nechápu, mám na mysli,” říká Niall, který si hraje s tričkem svého přítele. ”V lednici je pořád nějaká mrkev, takže nechápu, co ho poslalo nahoru. Harry, nevíš o tom něco?”

 „Uh...” Dívám se do jeho jasně modrých očí. „Nemám tušení. Měl bych?” udělám pausu. „Oh, počkej, měl bych být jeho nejlepší kamarád.”

V duchu zasténám. Pěkně, Harry, pěkně...

„Promiň, máš pravdu.” říká Niall. „Jsem blbec.”

„Aw, to neříkej, babe.” říká Liam a tiskne své rty na Niallovi.

Bože, proč nemůžeme být s Louisem taky takoví? Správně. protože Louis je... já ani nevím.

Vstávám.

„Myslím, že si jdu lehnout.”

„Takže ty myslíš, jo?” směje se tlumeně Zayn. „Dobře, dej nám vědět, až to budeš vědět.”

„Drž hubu, Maliku.” říkám a šklebím se na něj.

„Ne.” zasměje se, já jen kroutím hlavou a jdu do svého pokoje.

Slabě se chichotám, jdu chodbou a najednou do někoho vrážím.

„Whoa! Promiň!” říkám a ustupuji dozadu.

„To je v pohodě.” mumlá Louis s pohledem upřeným na zem a chystá se projít kolem mě.

„Louisi?” ptám se, když na chvíli zahlédnu jeho oči. „Louisi? Ty jsi brečel?” ptám se, zachytávajíc jeho rudé, opuchlé oči.

„Ne. Spadla mi do oka nějaká sračka, jdu se zeptat Liama, jestli mi to pomůže dostat ven.” říká a tře si pravé oko.

„Aha.” říkám a nechávám ho projít kolem sebe.

Je špatné, když se cítím ublíženě kvůli tomu, že nebrečel nad faktem, že jsem si nevzpomněl? Ale zároveň jsem vděčný za to, že není tak zraněný jako já uvnitř...

 Co se to se mnou děje?