Falling Again (Larry Stylinson)

8. Část - Reakce

„On co?” lapá reportérka po dechu.

„Dobře, on zapomněl všechno, co se stalo před X-Factorem, když mu bylo šestnáct.” říká Liam, všimnu si, že Louis se smutně nakloní ode mně a sklopí hlavu.

Cítím, že jsou všechny oči upřené na mě a začnu se vrtět, nemám rád když se všechna pozornost upírá na mě.

„Harry?” ptá se mě reportérka jemně, zvedám hlavu a střetnu se s jejím pohledem, mírně se nakloní.

Hádám, že vypadám trochu vystrašeně, protože se otočí na kameru, snažíc se nasadit úsměv, ačkoli to nemá stejný efekt jako předtím.

„Dobře, dámy a pánové, je to pravda...Harry Styles ztratil paměť. Budeme hned zpět.” říká a studio utichne, dokonce i publikum.

„Takže...” slyším jak Zayn říká, snažíc se prolomit ticho. Nervózně si koušu ret s pohledem shlopeným k mým botám.

Další část show proběhne rozmazaně, snažím se jak nejlíp můžu rozumět tomu o čem se baví, ale nemůžu se udržet, takže usínám, jediné co mě přivede zpátky je Louisova ruka tahající za mou paži.

„Harry, už odcházíme.” říká, já přikyvuji a nechám ho přivést mě zpět do šatny, kde jsme byli už dříve.

„No, to bylo rozhodně zajímavé.” říká Niall a popadne jablko.

„Harry? Jsi v pořádku?”  ptá se Louis a sedá si vedle mě. Slabě přikyvuji.

Ale nejsem. Neuvědomoval jsem si, co se skutečně stalo v bytě. Ale tady, viděl jsem to. 

Uvedomuji si, že už nevím, kdo vlastně jsem. Ostatní kluci měli čas zvyknout si na jejich slávu, jak rostla, ale já se prostě jeden den probudil jako celebrita. Já už nevím kdo je Harry Styles.

„Harry, to bude dobrý.” slyším říkat Nialla, obtočí kolem mě paže a já zjistím že se třesu.

„Ale co když si nevzpomenu? Co když-” 

„Ne.” říká Louis pevně. „Začínáš si vzpomínat.” jeho hlas se trochu třese a já vidím jak mu Liam dáva ruku na rameno.

„Ale co když-” začínám, ale Louis mi rukou přikryje pusu.

„Ne.” podívá se mi z příma do očí, a já rychle uhnu pohledem, než se ztratím v těch jeho nádherných modrých očích.

„Takže, kluci, můžeme už vyrazit?” ptá se Liam a vstává. Všichni přikývneme a já jsem nervózní.

Fanoušci...cose chystají říct? Bože. Cítím se mnohem hůř než předtím...

Ochranka nás přivítá ve dveřích, a my výjdeme ještě jednou mezi ječící dívky, hodně z nich vypadá jakokdyby...brečely? Protože jsem ztratil paměť?

Krátce jsem se pozastavil, rozhlédl se kolem na všechny ty dívky s uslzenýma očima, ale ucítil jsem ruku popostrkující mě zpět, nutící mě nastoupit do auta.

Vlezli jsme dovnitř, a já vážně nevím co se stalo potom, protože jsem okamžit omdlel na Louisově rameni.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

„Měli bychom ho vzbudit?” slyším ptát se irstký přízvuk.

„Já nevím! Musíme ho nějak dostat do bytu!” slyším Liama naléhavě šeptat.

„Myslíš si že ho můžeš vzít?” ptá se Zayn.

„Já můžu.” říká Louis jemně.

„Fajn.” říká Liam.

Dost brzy, slyším dveře se otevírat a cítím paže pod svýma nohama a pod zády. Louis mě nese svatebním stylem, takže si opřu hlavu lehce o jeho rameno, zabořím do něj tvář, a myslím že cítím jak se chvěje.

Ne...to by neudělal...

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Budím se ve své posteli, záclony jsou roztažené, odhalujíc noční oblohu. Podívám se na svoje hodiny, devět večer.

Povzdechnu si, sedám si a protahuji se, stále ve svém oblečení z interview.

Prohrábnu si rukou vlasy a zamířím do obývacího pokoje, kde slyším všechny kluky.

„Dobré ráno, ospalče.” usmívá se na mě Niall. Zamračím se na něj.

„Takže, co máte za lubem?” ptám se a sedám si na gauč.

„Přemýšleli jsme, že by jsme se podívaly na film?” říká Louis, který přichází se dvěma miskama popcornu, podává jednu Niallovy, a o další se dělíme všichni čtyři.

„Jaký film?” ptám se.

„Já nevím...co třeba Navždy spolu? zeptá se Zayn.

„Necítím se na brečení, a viděli jsme to tisíckrát.” 

„Dobře. Né smutné.”

„O čem to je?”

„Dost ironický, o ženě, která ztatila paměť.” zachechtá se Liam.

„Haha.” začklebím se na něj, čímž donutím Nialla vyprsknout smíchy.

„Proč se prostě nepodíváme na Transformers?” navrhne Louis a všichni souhlasíme.

Když Zayn vloží CD do přehravače, Louisuv mobil zazvoní.

„Simone?” odpoví do mobilu úzkostlivě. „Mluvil jsi s nimi? Vážně?...a co říkaly?...oh...to je...ale? VÁŽNĚ?!” Louis zalapal po dechu a vypadá jako dítě o vánocích. „Kdy?...tři dny? Dobře. Řeknu to klukům...ahoj.” položí to.

„Co to bylo?” ptá se Liam.

„Um...management není zrovna spokojený s tím, jak jsme oznámili novinku, a nějaké dívky byly dosti... naštvané, kvůli té celé situaci, takže, potom co Harry navštívil v pátek v nemocnici, byly...dobře, nechtějí nás poblíž lidí. Takže jdeme na tajné místo.” řekl Louis, a vidím Liama svraštit obočí.

„Louisi? Můžu na slovíčko?” ptá se.

„Ne, díky. Pojďme se prostě podívat na film. Jo?”  ptá se Louis, a sedne si na gauč vedle mě. Liam si povzdychne, a nechá to být.

„Takže, jak dlouho tam budeme?” ptám se.

„Dva až tři týdny, dokud se dívky neuklidní.” Luois pokrčí rameny. „Do dalšího interview, s největší pravděpodobností.