Falling Again (Larry Stylinson)

18. Část - Opilý

„Nebuď hloupý.” zahihňal se Louis.

„Jak bych já mohl být hloupý?” Směji se a zasáhnu ho polštářem.

„Au! To bolí Haz.” špulí rty.

„Promiň, Boo.” říkám a věnuji mu jemný polibek na rty. „Lepší?” odtahuji se se samolibým úšklebkem.

„Ne.” 

„Možná potřebuješ nějaký led.” říkám, vstávám a vycházím ven z obývacího pokoje, zastrkávajíc si ruce do kapes svých džínů, když mířím ke dveřím.

„Haz? Kam jdeš?” chichotá se, když tiše otevírám vchodové dveře a nabírám si nějaký sníh do rukou.

„Beru si nějaký sníh na tvoje bebí, Boo.” říkám.

„Co? Co to-ne. HAZ! NE!” ječí chichotajíc se, když na něj sypu sníh.

„Už je to lepší?” usmívám se na něj.

„Ne, je mi zima.” říká a vyklouzává ze svého mokrého trička.

„Tak pojď sem, hlupáčku.” směji se a obtáčím kolem něj své paže. „Boo, třeseš se.” říkám a přitiskávám své rty na jeho rameno.

„Říkal jsem ti, že je mi zima.” tiskne svou tvář k mému krku a přitiskává své rty krátce na můj krk, což mě donutí lehce se zachvět.

„Dobře, a jak si myslíš, že tě zahřejeme?”  ptám se jemně a se odtahuji, takže je moje čelo přitisknuté na to jeho.

„Dobře,” ovine jednu ruku kolem mého krku, a druhou si hraje s mým tričkem. „Někde jsem slyšel, že fyzická námaha pomáhá zahřát tělo, když se rozproudí krev.”

„Takže,” škodolibě se šklebím. „chceš jít do tělocvičny a posilovat?” potlačuji smích.

„Fajn,” tiskne své rty na moje. ”jestli je to to, co chceš,” další jemný polibek. „dělat.”

„Hm… pokud tě nenapadlo nic lepšího?” Usmívám se a znovu krátce tisknu své rty na jeho. „Ale jinak…” odtahuji se a otáčím se ke dveřím.

„Haz, ty jsi hrozný.” chichotá se, bere mě za ruku a táhne mě chodbou do ložnice.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Lapám po dechu a sedám si na posteli. Ach bože, už zase.

Pročísnu si prsti své kudrliny a snažím se zklidnit dech. 

Do prdele. Do prdele. Do prdele do prdele do prdele!

Tohle je přesně to, co jsem doufal, že už se nikdy nestane. Tyhle sny o Louisovi jsou tak… tak moc reálné.

Nemůžu na to přestat myslet!  Musím na to přestat myslet.

A pak mě to napadne. Kredenc plný alkoholu v přízemí.

Tiše se plížím ven ze svého pokoje dolů do kuchyně. Slyším, že televize je puštěná přesto, že jsou tři hodiny ráno.

Popadám první láhev, co vidím a znovu se plížím do svého pokoje, aniž by si mě někdo všimnul.

Sedám si na svou postel, a dívám se na láhev. Vodka. Tohle půjde.

Odšroubuju vršek a dám si malý doušek, lehce se zakašlu, jak mě pití pálí v krku.

Po několika hlubších doušcích už to tak moc nepálí. A už nejsem tak naštvaný kvůli tomu, že mám rád Louise, ačkoli mě nikdy nebude mít rád zpět.

Už jsem vypil téměř půl lahve. Wow.

Jsem v polovině velkého loku pálící tekutiny, když slyším zespoda hlasité bouchnutí dvířek od kredence, díky kterému  nadskočím a začnu se trochu dávit tekutinou.

Trochu jsem si vylil na tričko. Fajn, ve skutečnosti jsem si toho na tričko vylil hodně, takže zbývá už jenom pár malých doušků.

Pokládám láhev na podlahu. Přetahuji si své promočené tričko přes hlavu, díky čemuž se mě dostane nějaká vodka do vlasů. Ok, srát na to.

Beru láhev, s ne moc dobrým pocitem hučení v hlavě. Spolykám posledních pár malých doušků a mířím ven ze svého pokoje dolů do přízemí.

Lehce klusám do kuchyně, dávám láhev na pult a otáčím se ke kredenci.

„Čau, Harry.” usmívá se Louis vcházející do kuchyně. 

Kurva, vypadá zatraceně sexy… je ve svých pyžamových kalhotách a v uplém šedém tričku, které perfektně sedí na jeho tělo, ukazující dokonalé bicepsy, a jeho beanie visící ledabyle z jeho hlavy.

„Jak to, že jsi tak pozdě vzhůru?” ptá se nonšalantně, pokládajíc sklenici na pult a natahuje se k ledničce.

Ale předtím, než stihne dosáhnout na držadlo, beru ho za rameno a otáčím ho tváří k sobě.

„H-” začíná.

Ale přerušuju ho tím, že tvrdě přitisknu své rty na ty jeho a hrubě ho natlačím zády na ledničku. Jednu ruku mu pokládám zezadu za krk, jemně uchopuji jeho vlasy, zatímco druhou rukou ho chytám za bok. 

Pohybuji svými boky tvrdě proti těm jeho, předpokládám, že se odtrhne nebo mě odstrčí. Ale k mému překvapení cítím, jak se jeho rty pohybují proti těm mým.

Cítím jeho ruce přitisklé na mé nahé hrudi a jemně se odtahuji pryč, tisknu rty na jeho krk, kousajíc do něj.

„H-ha-” začíná, ale nějak, ani nevím jak, vím kde je na krku jeho slabé místečko.

Takže to místo jemně skousávám, vytvářejíc jemný stén z Louisových úst a tisknu celé své tělo na to jeho.

Cítím, jak se nadýchává a vzápětí ztuhne. Cítím, jak celé jeho tělo ztuhlo a potom mě od sebe odstrkává.

Doprdele. Uvědomil si, co děláme.

„Pil jsi?” Ptá se, když o krok ustupuji.

„O čem to mluvíš?” Ptám se a snažím se znít nedbale.

„Ty smrdíš vodkou.” Oznamuje.

„Nepil jsem.” Říkám trochu moc obraně. Moje oči krátce zatěkají k prázdné lahvy.

Proklínám se, když se Louisovo obočí svraští a otáčí se, aby viděl, kam se dívám. Bere do ruky velkou skleněnou láhev.

„Vypil jsi to všechno?!” vyprskne, oči rozšířené zděšením.

„Ne.” říkám až příliš rychle, takže dodávám. „Něco jsem vylil?” kurva. To znělo jako otázka.

„Do hajzlu, jak je možné, že pořád dokážeš stát?!” ptá se, pokládá láhev zpět a potřásá hlavou.

„Louisi, já-”

„Ser na to Harry, běž si lehnout. Pravděpodobně omdlíš, nebo se pozvracíš, pokud si nelehneš.” říká, opírá se o linku a sklání hlavu.

„Dobře teda, taky na tebe seru.” prskám, beru další láhev něčeho a utíkám do svého pokoje.

Věděl jsem to. Jsem mu úplně u prdele.

Kurva, jsem idiot.

 Jak tohle budu ráno vysvětlovat?