Falling Again (Larry Stylinson)

26. Část - K čemu?!

Tuhle část chci věnovat všem, co zanechali koment u předchozí části. Moc vám všem děkuju :) Omlouvám se za to, že jsem si udělala tak dlouhou pauzu. Pokusím se vám to vynahradit tím, že teď budu zase přidávat často nové díly :))

Z mého polospánku mě probouzí Niallovo křičení, nebo pištění?

Povzdychávám si a vylézám z postele. Přál bych si, abych mohl prostě jen zachytit dalších pár chvil spánku.

Scházím dolů po schodech ve svých boxerkách, abych našel Nialla a zjistil co ho k sakru tak rozrušilo. Jsem oslepen... slunečním světlem?

„Nialle?” ptám se a zakrývám si oči rukou.

„Podívej! PŘESTALO PRŠET!” raduje se Niall.

„To vidím. Dobrou noc.” otáčím se na patě a vrážím do Louisovi nahé hrudi.

Kurva, ale je fit.

„Hej-promiň.” mumlám a obcházím ho.

„Ah! SLUNCE! TO PÁLÍ!” Falešně ječí a prochází kolem mě do obýváku.

„Měli by jsme jít na pláž!” zaječí znovu.Jak kurevsky vysoko můžou jeho hlasivky ještě zajít?

„Cože?” ptá se Liam a zvedá se z jeho místa na pohovce.

„PLÁŽOVÝ DEN! PLÁŽOVÝ DEN!” křičí Niall a poskakuje na Liamovi, který lapá po dechu nad náhlou vahou malého Irského chlapce.

„Měli by jsme.” přitakává Zayn, vcházející do pokoje. „Potřebuji zapracovat na mém opálení.”

„Já nejsem pro.” říkáme s Louisem ve stejnou chvíly.

Doprdele.

„Vážně? PROSÍM!” prosí Niall, ale já jen vrtím hlavou doufajíc, že Louis řekne ano.

„Nialle.” říká Zayn a pokládá ruku na Niallovo rameno aby ho uklidnil.

„Dobře. Li?” otáčí se Niall na svého přítele.

„Půjdu nám vzít plavky a nachystat oběd.” povzdychává si Liam.

„Lou?” ptá se Zayn, otáčím se a vidím Louise s rukama založenýma na hrudi. „Na slovíčko?”

Louis přikyvuje a následuje Zayna ven. Nedbale se opírám o zeď, zapomínajíc na mé záměry vrátit se zpět do postele. 

Namísto toho pozoruji Louise a Zayna oknem.

Zayn něco říká a jeho hlava je nakloněná ke straně. Louis si povzdychává a přikyvuje. Zayn říká něco dalšího a Louis krčí rameny, věnujíc mu malý úsměv.

Potom Zayn obtáčí své paže kolem Louise a vtahuje ho do těsného objetí.

Přesně teď, chci jít a...co? Utrhnout mu hlavu? Tak trochu.

O čem to přemýšlím? Harry, zavřu hubu.

„Jsi si jistý, že nechceš jít?” ptá se Niall a schází dolů ve svých plavacích šortkách a v tričku.

„Ano.” Mumlám, vyděšený z toho, že tady budu s Louisem sám, ale nechtíc si to přiznat.

Jenom... držet se dál od alkoholu.

„Dobře.” usmívá se Niall a nechává mě kolem něj projít a zamířit nahorů po schodech.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Dávám si sprchu a jdu, prakticky utíkám do svého pokoje.

Natahuji si své černé uplé rifle a tmavě šedé tričko s véčkovým výstřihem.

Mířím do přízemí, kde už jsou Niall, Liam a Zayn připraveni vyrazit. Louise neni nikde k vidění.

„Kam šel Louis?” ptám se nedbale.

„Um... nahoře v jeho pokoji.” říká Zayn. Přikývnu.

„Dobře, měli bysme být zpět dnes večer. Zítra by jsme měli balit, odcházíme za-”

„Tři dny, já vím. Máme dnešek, zítřek a potom nás vyzvednou v poledne dalšího dne.” neubráním se povzdychnutí.

„NA PLÁŽ!” prohlašuje Niall nahlas svým X-Factorovým oznamovacím hlasem.

„Dobře, ty malý leprikóne, jdeme.” směje se Liam a obtáčí paži kolem Nialla.

„Uvidíme se později, Harry.” usmívá se na mě Zayn.

Všichni jdou a míří dolů na pláž.

Přicházím a házím sebou před televizi. Cítím se nervózní, teď jsem v domě jenom já a Louis.

Bez kluků... já nevím. Setřesu myšlenky z hlavy.

Otáčím se, když slyším kroky na schodech a vidím Louise, jak vchází do místnosti.

Má oblečené svoje červené tříčtvrťáky s pruhovaným trikem a kšandy.

„Takže nejdeš na pláž, ale plánuješ jít na loď?” ušklíbnu se, snažíc se pozvednout náladu.

„Jsi tak vtipný.” Mračí se na mě, ale já vidím jak se snaží potlačit úsměv.

„Já vím.” říkám, držíc si vážnou tvář, když přikyvuji a otáčím se k televizi.

Nesměj se, Harry. Kurva, sedá si vedle mě. Klid. Zůstaň v klidu.

„Harry?” ptá se a já si musím zevnitř zkousnout ret.

Neusmívej se.

„HAR-REE!” říká a prstem šťouchá do mých ďolíčků.

Kurva, chci se na něj vrhnout...

„Ano?” ptám se a otáčím se k němu obličejem.

„Ty.” říká, naklání se blíž k měmu obličeji a šeptá tak, že cítím jeho dech na mých rtech. „Nejsi ve skutečnosti tak vtipný.” říká a s úsměvem se odklání zpět a já musím uklidnit své napjaté svaly.

Byl tak blízko a, oh můj bože, voňel božsky.

Otáčím se s úsměvem zpět k televizi. Možná můžeme být kamarádi.

 Tenhle díl je dost krátký, takže další přidám už zítra :)