Falling Again (Larry Stylinson)

22. Část - Co říkali?

Louis'POV

Nemůžu tomu uvěřit.

Pořád nevím, jestli je to všechno vůbec skutečné.

Znám svého Hazzu, a nemyslím si, že tenhle kluk je on. On… už mě nemiluje.

Dozvěděl jsem se to před pár dny, když se opil a potom si nepamatoval, že mě políbil. Dokázal tak, že jeho chování bylo celé způsobené pitím, ne Harrym.

Chybí mi. Strašně moc.

Chybí mi to, jak my říkal Boo, nebo jeho Boobear. Když mi tak říkávala moje mamka, bylo to otravné, ale když mi tak říkal Harry… hřálo mě to u srdce.

Už je to tak dlouho, co jsem slyšel tyhle slova z jeho úst. Příliš dlouho.

Probrečel jsem většinu z posledních tří dnů a vyhýbal se Harrymu. Párkrát se pokoušel se mnou mluvit, ale nemohl jsem.

Ne, když už mě nemiluje. A když je pořád jenom v boxerkách…

Já prostě nemůžu opustit svůj pokoj. Ve skutečnosti moc nejím.

Liam se snažil přinutit mě, abych mu řekl, co mi řekl management, co mě tak moc vystresovalo. Proč s každým dnem co uplyne, moje úroveň stresu prudce stoupne.

Ale nemůžu mu to říct. Já jen… nedokážu mu to říct. Možná je to tím, že na něj žárlím.

On a Niall teď mají jeden druhého. Vím, proč mi to neřekl, a já se pořád podvědomě nakopávám za to, že jsem je načapal.

Dřív, když jsem o nich ještě nevěděl, nemusel jsem se trápit sledováním dvou nejlepších kamarádů, jak jsou spolu roztomilí.

Ne, musím se trápit jenom kvůli tomu, že můj téměř roční přítel na mě nemá vůbec žádné vzpomínky, zatímco si vzpomněl na všechny ostatní kluky.

A to jenom vede k mnohem horší myšlence… co když mě nikdy doopravdy nemiloval? Co když se jeho paměť nikdy nevrátí, a já takhle budu muset strávit zbytek života?

Sledující, jak si na mě muž, kterého miluji, nikdy nevzpomene a možná se zamiluje do někoho jiného, někoho, kdo je ho více hoden. A co když se vezmou? A budou mít děti… to bych byl jenom 'strýček Louis' a nemyslím si, že to zvládnu. A co až se vrátíme zpět na turné? Nemyslím si, že to zvládnu. Nebo žít společně? Co když si jednou večer přivede někoho domů, nebo-”

„Louisi?” slyším slabé zaklepání na dveře, vytrhávající mě z mých sebelítostných myšlenek.

„Jo?” Podívám se ke dveřím.

„Čau, Lou, jen by mě zajímalo, jestli bychom si mohly promluvit?” ptá se Zayn, otevírající dveře.

„O čem?” Ptám se, když vchází dovnitř a zavírá za sebou dveře. Přejde přes pokoj a sedá si na postel vedle mě s ustaraným výrazem ve tváři.

„Co se s tebou poslední dobou děje?” ptá se, jeho čokoládové oči se setkávají s těmi mými.

„Nevím co tím myslíš.” odpovídám a zhluboka se nadechuji.

„Louisi, nejíš a už vůbec nevycházíš z pokoje. Co říkal management?” 

„Nic!” říkám, ale oči se mi začínají plnit slzami.

Nemůžu o tom přemýšlet. Přemýšlení o tom setkání ještě zhoršuje moje pocity k Harrymu.

„Louisi, musíš to ze sebe dostat.” říká Zayn klidně, neovlivněný mým slzami a křikem.