Falling Again (Larry Stylinson)

15. Část - Rozbouřený

Uběhlo pár dní od té příhody, jak se Louis dotknul

 Uběhlo pár dní od té příhody, jak se Louis dotknul mých rtů a stále pršelo.

Louis vypadal taky... nepřítomný, od té chvíle co jsem utekl z kuchyně.

Právě teď sedíme a večeříme. Těstoviny.

Jsme pěkně blízko pláže, uvědomil jsem si, jelikož obvykle slyším lámání vln. Ve skutečnosti se my to zdá být dost uklidňující. 

Dokončily jsme večeři a šli si zapnout film.

Byl jsem znuděný už v jeho půlce, tak jsem šel nahoru dát si sprchu a jít do postele přemíšlejíc o Louisovy.

 Rychle jsem usnul, za zvuku lámajících se vln.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Probouzím se s hlasitým hřměním blesku, které mě donutilo rychle vyskočit z postele. 

 Chvíly tady stojím, čekajíc na další, ale žádné nepřicházý. Znovu začínám podřimovat, když další hřmění otřese celým domem.

V tu chvíly slyším drobný hluk skrze své dveře. Sedám si. Myslím, že se mi to mohlo jenom zdát, takže čekám jestli neuslyším další hluk. Další zvuk blesku a je to tu zase. Vyklouznu z postele jenom ve svých boxerkách, když hřmění nabírá na častosti, spolu s hlukem za dveřmi. 

Vycházím ze svého pokoje a poohlížím se po tom hluku. Zahřmění, a potom hluk... z Louisova pokoje?

Přicházím blíž, otevírám dveře, nakouknu do jeho pokoje a vidím malou stočenou postavu pod přikrývkami s polštáři nakupenými na hlavě.

„Lou-” začnu, ale přeruší mě další zahřmění.

A ve stejnou chvíli vidím celé jeho tělo se otřást a slyším zaskuhrání  unikající z nepořádku na posteli.

„Louisi?” ptám se znovu, tentokrát blíže jeho posteli. Nemyslím si, že mě slyší.

Ale další zahřmění blesku otřese celým domem a já vidím jak se celé jeho tělo otřese a slyším jemné vzlykání vycházející z jeho postele.

Oh bože, on je vyděšený z bouřky.

„Louisi?” ptám se jemně po dalším zahřmění a přicházím k jeho posteli. „Louisi?” ptám se znovu a oddělávám z něj polštáře.

„H-” začíná, když si sedá, ale další velké zahřmění ho přeruší a on mi skočí do náruče, třesoucí se zděšením, naříkání unikající z jeho dokonalých rtů.

„Pššt, to je v pořádku.” říkám jemně, obtáčím kolem něj pevně své ruce ve snaze zastavit třesení, které se sotva uklidní, když se ozve další hřmění.

Vklouzávám s ním do pokoje, navzdory faktu, že moje hlava křičí, že je to příliš blízko. Ale to je mi teď jedno, on mě teď potřebuje.

Přivine se k mojí hrudi a jeho naříkání pokračuje, jeho pěsti jsou pevně zaťaté a tiskne je proti mé nahé hrudi.

Jeho tvář je přitisklá k mému krku a já cítím slzy na jeho tvářích.

Jeho dech je horký a já ze všech sil zadržuji chvění, pokaždé když cítím jak mě jeho dech šimrá dole na krku. 

Další zahřmění způsobí další várku slz a vše co můžu dělat je držet pevně jeho tělo, třesoucí se v návalu vzlyků.

Brzy, brečí tak moc, že začne do pláče škytat a já tisknu svou tvář na vrch jeho hlavy.

Brzy, v jeho blízkosti, si uvědomuji jak moc si doopravdy chci na všechno vzpomenout.

Možná, že kdybych si vzpomenul, neměl bych už problém s těmihle... pocity. Já jen nevím jak dlouho budu schopní to vydržet.

A vím že předemnou něco tají, Louis a Liam, a to akorát přivolává ještě víc slz.

Když je Louis můj nejlepší kamarád, tak proč přede mnou něco skrývá?

Něco, o čem můžu s jistotou říct, že ho trápí.

Bouřka se začíná pomalu blížit ke konci a Louis usíná.

Cítím jak my těžknou víčka, když drobné chrápání začín unikat z Louisových rtů.

Seru na to, pomyslím si a nechám se vtáhnout do říše snů.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * 

Vstávám a Louis je stále stočený v mém náručí.

Bože, on je tak rozkošný když spí. Něžně tisknu své rty na jeho čelo a poté hluboce vdechnu vůni jeho vlasů.

Voní tak dobře a známě, jako nějaká vzdálená ale příjemná vzpomínka. Jako bych nikdy nechtěl aby se ta vůne ztratila.

Cítím jak moje srdce začíná být rychleji a uvědomuji si, že bych odtud měl vypadnout. Hned.

Opatrné ho vymaním ze své náruči, omotám kolem něj přikrývku a utíkám do koupelny...

Povzdychnu si, otočím kohoutkem a opláchnu si obličej studenou vodou. Pevně uchopím okraj umyvadla v návalu zoufalství a nechám myšlenky plynout...

Proč mě nechal strávit noc v jeho posteli? Proč byl tak úžasný pocit mít ho v náručí? Proč mi byla jeho vůně tak povědomá? Proč se o tohle všechno tak moc starám?

Přestávám a promýšlím si ještě několikrát poslední otázku.

Jak jsem se mohl do toho kluka, co ho sotva znám, zamilovat tak snadno?