Falling Again (Larry Stylinson)

27. Část - Varování

Tak a už jsem tady z dalším dílem :)) Je to takový malý zázrak, protože takhle brzo většinou ještě ani nejsem vzhůru, natož abych tak měla přeloženou celou část :D Takže si toho važte :D 

Tohle je pěkné. Louis sedí vedle mě, když se díváme na televizi.

Má nasazené brýle a pomalu začíná dřímat. Odolávám pokušení přitáhnout si ho blíž a nechat ho usnout v mém náručí s hlavou na mé hrudi.

Zhluboka si povzdechnu a vidím, jak sebou škubl.

„Unavený?”ptám se, cítíc jak se moje vlastní oči zavírají přestože je teprve jedenáct ráno.

„Ne tak moc jako ty.” usmívá se.

„Vážně? Protože já se při tomhle filmu snažím zůstat při vědomí.”

„Je to nudný film.”

„Je to Harry Potter!” křičím a mávám rukou na televizi.

Zvedám svou ruku ke svým spánkům.

„Jsi v pořádku?” ptá se Louis.

„Jo, jenom mě trochu bolí hlava.” říkám a cítím náhlou ostrou bolest.

Jdu si vzít nějaké prášky proti bolesti hlavy, plním sklenici vodou a polykám dva prášky.

„Jdu se nadýchat trochu čerstvého vzduchu.” říkám, beru si své Ray Ban ze stolu a mířím ven.

Podívám se na nebe a vidím pár děsivě vyhlížejících bouřkových mraků, nemůžu ale říct jestli odcházejí, nebo se vrací.

Nacházím malou cestičku a jdu po ní kousek dolů, abych se držel z dohledu na dům.

Bože, Louis byl tak blízko. Vypouštím ze sebe povzdychnutí, přestože je můj dech roztřesený, jak nad ním přemýšlím.

Sedám si na vlhkou zem, opírám se o strom a přemýšlím nad událostmi posledních měsíců.

Vzbudil jsem se v nemocnici a pokojem plným kluků, které neznám. Zjistil jsem, že jsme společně ve slavné skupině. Poslali nás do téhle chaty. Vzpoměl jsem si na všechny kluky, až na jednoho. Výhodně, jsem se zamiloval do toho jednoho, o kterém si nic nepamatuji.

Přísahám, že tohle by měl být seriál, kniha nebo tak něco.

„Harry?” Slyším Louisův hlas volat a jsem vytržen z myšlenek. Jak dlouho jsem tady byl? „Harry!” volá Louis o něco naléhavěji.

„Už jdu.” volám zpět, vstávám a oprašuju ze sebe bahno. Vzhlédnu k nebi a zjistím, že slunce zmizelo a vzduch je docela chladný.

Pomalu běžím k chatě a cítím, jak se mi chlad vkrádá do mých kostí. 

„Díky bohu.” oddychává si Louis.

„Co?” ptám se a protahuji se kolem něj do chaty.

„Myslel jsem, že ses ztratil. Byl jsi pryč skoro pět hodin.” 

„Vážně?” lapám po dechu a podívám se na hodiny, abych viděl, že je opravdu po čtvrté hodině. „Wow.”

„Co jsi tam venku vlastně dělal?” ptá se a já ho následuji do kuchyně, kde je rychlovarná konvice na vaření čaje.

„Jen jsem přemýšlel.” krčím rameny a přehrábnu si prsty kudrliny.

„Oh. Čaj?” ptá se. Přikyvuji a on vyndává dva hrnky.

Vidím, jak se snaží dosáhnout na druhý hrnek, ale nevstávám, abych mu pomohl.

Když má konečně oba hrnky, tak je s trochou zlosti pokládá na linku.

Usmívám se se sklopenou hlavou nad tím jak roztomilý je a nečinně si hraju s palci.

Když nalévá čaj, slyším hlasité pípání přicházející z obýváku. Vzhlédnu a vidím Louisův zmatený výraz.

Jdu do obýváku a ztuhnu v pohybu.

* * * * * * * * * * * 

Louis POV

„Harry?” volám ven zadními dveřmi. Kde může být? Je pryč hodiny! „Harry!” Volám znovu a doufám, že se můj hlas nezlomí.

„Už jdu.” Slyším ho volat, a když ho vidím, jak vychází z lesa, oddechuju si. Vidím, že se téměř třese.

„Díky bohu.” zamumlám.

„Co?” ptá se a protahuje se kolem mě dovnitř.

„Myslel jsem, že jsi se ztratil. Byl jsi pryč skoro pět hodin.” Následuji ho dovnitř.

„Vážně?” ptá se a podívá se na hodiny. „Wow.”

„Co jsi tam venku vlastně dělal?” ptám se, když míříme do kuchyně.

„Jen jsem... přemýšlel.” krčí rameny.

„Oh,” říkám „Čaj?” ptám se a on přikyvuje. Otáčím se ke kredenci pro hrnky, první beru snadno, ale natahuji se pro druhý.

Téměř předpokládám, že mi Harry pomůže, nebo že si ze mě bude utahovat, protože jsem menší než on. Ale pořád sedí, připomínajíc mi tím, že tohle není můj Harry.

Připomínajíc mi, že bude brzy moje šance vzít si toho kluka u konce. Můj život, moje všechno, bude u konce, jestli si na mě nevzpomene.

Začínám nalévat čaj do obou hrnků, které jsem konečně sundal, když slyším hlasité pípání z obýváku.

Harry se na mě podívá a lehce se zamračí.

Vstává a jde rychle do obýváku se mnou v patách.

Najednou zastaví, nutíc mě narazit do jeho tvrdých -ale dokonalých- zad.

„Harry?” ptám se, ale on je mimo.

Obejdu ho, abych se podíval kvůli čemu tak ztuhnul a zalapám po dechu.

Na obrazovce jasně bliká varování před bouřkou pro naši oblast.  Říkajíc všem aby nevycházeli z domu.

A Liam, Niall a Zayn jsou stále na pláži.

Můžu vám slíbit, že příští čast bude... přinejmenším zajímavá, hlavně ten konec. Bude to stát zato! Moje pocity po tom, co jsem si to přečetla...Takže, při správné podpoře vás co to čtete, by mohla být už dneska :))