Kapitola 1.- Osud?

1.3K 51 5
                                    

,,Taková KOZA! Nejdřív se kvůli tomu klukovi opije pak brečí a nakonec mi vynadá. Co si o sobě vůbec myslí?!
Vždyť jediné o co těm uchyláckým mimozemšťanům jde je že nás chtějí dostat do postele. Jejich IQ je na bodu mrazu a mění nás vícekrát než svoje ponožky! Jak já je nesnáším! Alespoň jsem měla u sebe láhev saké, i když..možná jsem to neměla tolik přehánět. Kolik jich bylo? Dvě nebo tři..čtyři? Mám pocit, že mi ta hlava vybouchne a odletí do vesmíru. Ale nesuďte mě..na ten její molog o klukovi by bylo potřeba celý sud saké. Já jsem se ještě držela na uzdě." Dívka nadávala a nemohla si odpustit ani sprosté a hlasité nadávky. Lepší by pro ni ale bylo, kdyby byla zticha. Ten "důvod", proč měla být zticha byl kousek od ní na lesní cestičce. Šli tam dva pověstní muži z nejnebezpečnější a nejobávanější organizace jménem Akatsuki. Samozřejmě, že dívčiny výkřiky a nadávky slyšeli. Jeden z nich se už připravoval na úplnou devastaci celého lesa, ale druhý muž jej zarazil. Nemuseli na sebe ihned upozorňovat, když se jim nepodařilo získat toho Kyuubi kluka a ještě k tomu narazili na Legendárního Sannina. Určitě, už je všude hledali museli být, proto velice opatrní a hlavně nenápadní. Černovlasý muž zamířil mezi stromy a malém byl sražen, jakousi holkou, co se motala po lese a nedávala pozor. Díky svým hbitým reflexům se jí dokázal vyhnout a přirazit ji na nejbližší kmen stromu. Pevně ji stiskl krk a jeho krásné, uhlově černé oči se do ní zabodly. Byla na dívku celkem vysoká, ale zdaleka se nemohla vyrovnat jeho výšce. Měla štíhlou, vypracovanou postavu. Na zadek dlouhé, rovné havraní vlasy a její oči byly na vlásek stejné, jako ty jeho. Na jednu chvíli i ztuhl, když si uvědomil, že se dívá na sebe v ženské podobě. Samozřejmě jí chyběly ty jeho charakteristické tvrdé rysy. Ale pak ho přemohla zlost, zklamání a jiné pocity, když nedostali toho kluka. Vůbec si neuvědomal, že té nevinné, bezbrané dívce tiskne krk víc a víc..v poslední chvíli se ale vrátil zpět do reality, povolil svůj kamenný stisk a ona ztratila bezvědomí. Dopadla by na zem, kdyby ji černovlasý muž nezachytil.
,,Hej, Itachi..co si tam našel?" Prodral se stromovím Kisame. Když spatřil, že drží nějakou holku, nastavil svůj kritický pohled, protože Uchiha Itachi a..a..holka? To je něco, jako oheň a voda. Nakonec se ale zlomyslně ušklíbl.
,,Kdo to je? Netušil jsem, že jsi na malý holčičky." Ďábelsky se mu zalesklo v očích. Uchiha se na něho jenom pootočil a jeho výraz mluvil za vše.
,,Nevím." Dodal chladně a pokrčil rameny. Pak si dívku dal přes rameno.
,,Ty..ty ji chceš vzít sebou?" Překvapilo to Kisameho.
Uchiha na něj zaostřil svým černým pohledem, až v něm zamrazilo a pak jen tak prošel kolem něho a pokračoval dál v cestě. Kisame nad tím jenom pokrčil rameny a vydal se za ním. Věděl, kam by to mohl dotáhnout, kdyby si začal z nesprávné strany. Navíc byl teď určitě vytočený a rozzuřený, že toho kluka nedostali.
...
Už se stmívalo, když dívka začala nabírat vědomí. Pomalu pootevřela těžká a unavená víčka a pokusila se zaostřit. Uviděla dvě postavy zahalené v pláštích. Obličeje přes ostrý svit plamenů neviděla, ale jeden byl snad modrý a ten druhý byl snad normální, alespoň v to doufala. Po chvíli se k ní donesl kupodivu celkem příjemný mužský hlas.
,,Kdo jsi?" Zeptal se onen příjemný, ale přesto mrazivý hlas ze kterého dívce ihned naskočila husí kůži. Nebyla ze sebe schopná vydat ani hlásku..ani malé pípnutí. Nechápala, kde se to ocitla a co tu dělá. Natož, aby se zamyslela, kdo jsou oni. Hlava jí ještě příšerně bolela a rozumné myšlení zřejmě ještě nechala na lesní cestě.
,,Nebudu se na to ptát dvakrát." Zvedl se a šel směrem k ní. V dívce se ozval nepopsatelný impuls a onoho může chtěla udeřit. On ji ale s lehkostí chytl tvrdě za zápěstí a přirazil si ji na kmen stromu. Byla donucena sednout si a on si přiklekl. Surově ji chytl za bradu a propaloval ji jeho vražedný pohled. Snažila se mu nedívat do očí a vyhnout přímému kontaktu. Stále nemohla pochopit, proč si ji vybrali. Zrovna JI.
,,Začneme znovu." Chladně procedil mezi zuby.
,,Kdo jsi?" Jeho stisk mírně povolil a dívka se zhluboka nadechla a přestala bojovat s mžitkami před sebou z nedostatku vzduchu.
,,Sara." Tiše zachraptěla dívka a tiše si oddechla, když jí hlavou probliklo i příjmení.
,,A příjmení snad NEMÁŠ?!" Začal ztrácet své doposavaď ocelově, klidné nervy. Ona je snad padlá na hlavu je ve společnosti nejhorších a nejobávanějších zločinců
třídy S a nic si z toho nedělá. Teda jsou vůbec ví, kdo jsou..to je taky otázka.
,,Jmenuju se Huchia Sara." Zamumlala tiše.
,,Jak?" Propálil jí Uchiha pohledem a Kisame se jenom mlčky řehtal, jako kůň. Ta holka ho dokázala pořádně vytočit, jako ještě nikdo.
,,HUCHIA SARA." Vykřikla a zdůraznila své jméno i příjmení. Itachi ji jako smyslu zbavený pustil z pevného sevření. Dívka si jenom oddechla a promnula si zářivě rudá místa na krku. Kisame se jenom podrbal na hlavě, nadechl se a pak řekl.
,,Itachi to zní skoro, jako Uchiha." Ale z Itachiho pohledu poznal, že mu to taky docvaklo. No tak Kisame hold opět nezazářil, tak snad mu to příště vyjde. Všichni došli ke stejnému názoru i Sara, která s přemýšlením nebo racionálním uvažovaním byla stále na bodu mrazu. Kdyby jsme přehodili H a dali to za I tak z toho vznikne Uchiha. Je to skoro možné, ale vysvětlovalo by to proč je dívka, jako Itachiho věrné ženské zrcadlo.
A právě v ti chvíli Saře došlo s kým měla tu čest. S těmi nejobávanějšími vrahy v celé historii se členy organizace Akatsuki. Jenom vydešeně a zároveň šokovaně pootevřela ústa a vytřeštila pronikavé, uhlově černé oči. Ze šoku ji probrala, až Itachiho slova.
,,Kisame, prober ji. Ať už konečně začne normálně myslet." Zavrčel podrážděně Uchiha.
,,Nelíbí se mi představa, že bych na někoho ve svém klanu zapomněl." Postavil se a zmizel z dohledu.
,,Jak si přeješ. Tak maličká, půjdeme si zaplavat." Zlomyslně se zasmál Kisame. A Sara na sucho polkla. Vzal ji surově za vlasy a táhl ji k vodě do které ji následně shodil. Nestačila se ani nadechnout a tak se začala dusit nahromážděnou vodou v plicích. Kisame ji úspěšně držel rukou pod vodu a neustále ji tlačil pod hladinu, proti jeho síle neměla ani nejmenší šanci. Neposlední chvíli ji ale stačil vytáhnout zpátky na břeh. Dívka začala ihned vykašlávat vodu a požádat dech, cítila ostrou a bodavou bolest na hrudníku.
,,To tě jistě osvěžilo, viď?" Usmál se z dobře vykonané práce. Nemohlo se mu upřít, že Sara díky tomu šoku začala racionálně uvažovat a že se dokonale probrala.
,,Tak ještě jednou.." Vztáhl k ní ruku, ale Sara s přesností uhnula. Nevšimla si však, kdy taky, že za ní stojí Uchiha, který ji chytl za paže a pevně ji držel.
,,Řekl jsem probrat, ne utopit." Unaveně vzdych a podíval se na dívku, která měla na malé. Pořád ještě nemohla propadnout dech, třásla se jako ratlík a byla celá promočená.
,,Je jenom pár lidí, kteří dokážou takhle uhnout a tím myslím uhnout přesně na milimetr." Chytil ji za bradu a násilně natočil její tvář k sobě, že ji malém zlomil vaz, kdyby se ona sama neškubla směrem k němu.
,,Sharingan." Zavrčel. Uviděl ho v očích té vydešené dívky. Narozdíl od něho měla u panenky jenom jednu tomoe.
,,Kde jsi byla, když jsem zabíjel celý svůj klan?" Odmrštil ji na zem. Ošklivě přitom narazila na kámen a Vydešeně se chytla za krvácející ránu na čele a pozvedla, už normální oči plné strachu k Itachimu.
,,Kde jsi byla, když celý klan umíral pod mou rukou?" Šel pomalu, ale jistě k ní. Sara začala instinktivně couval do zadu po čtyřech, ale cestu ji zaterasil Kisamův meč.
,,Kde jsi byla, když umírali tví příbuzní? Tvá rodina." Už jenom krok a bude u tu. V jeho ruce se zaleskl kunai a ostré světlo z plamenů se odráželo přímo do dívčina obličeje.
,,Kde jsi byla, když na tebe přišla řada?!" Pozvedl ruku s nožem.
,,Kde jsi byla, když jsi měla zemřít?" A rozmáchl se. Dívka neuvedla ruce do obranného gesta ba naopak jenom křečovitě sevřela víčka. Žádný výkřik. Ucítila jeho obličej těsně vedle toho jejího a bez rozmyslu tiše zašeptala do jeho ucha.
,,Neuděláš to. Jsi rád, že jsem z tvého klanu. Nezabiješ mě. Nemáš na to dostatek emocí a nenávisti." Na oplátku ji taky zašeptal do ucha.
,,Vypadá to, že nakonec opravdu máš inteligenci po předchůdcích z klanu Uchiha. Jeden rozdíl v tom ale je..ty mi totiž za zabití nestojíš. Nebudu si zbytečně špinit ruce." Jeho slova dívku zasáhla a cítila se jako kdyby ji někdo bodal nožem. Itachi ji přidržel bradu a použil na ni Tsukyomi. Dívka jenom křečovitě zatnula celé tělo a on ji pošeptal.
,,Půjdeš se mnou. Naučím tě všechno, co umím. Budeš mým následovníkem a budeš ta, která zabije mého mladšího bratra. Pokud nedokáže zabít tebe, nestojí mi ani za pohled." Dívka nakonec upadla do tvrdého bezvědomí. Uchiha se otočil na Kisameho.
,,Na nějakou dobu se odmlčíme. Teď nemá cenu chytat toho Kyuubi kluka. Počkáme, až nastane čas, kdy i ona bude dost silná, aby postoupila dál."
,,Jak dlouho asi?" Přimouřil oči Kisame a vodou spláchl oheň.
,,Až Naruto dospěje. A ten čas přijde brzy." Chladně se pousmál a tajemně se mu zalesklo v očích.
...
Doufám, že se vám první díl líbil.😙💕 A také doufám, že to se Sarou vydržíte, až dokonce. ♡♡♡
👉18.10 2K17👈✔️

SLZY OSUDUKde žijí příběhy. Začni objevovat