SLZY OSUDU

Osudný Den plný bolesti...

                                      10. k a p i t o l a
Brzy ráno vzbudil Kisame Saru ledovým proudem vody. Dívka vyletěla a malém po něm skočila se slovy, že nespala, kdyby ji další proud vody nespláchl stranou. Kisameho měla ráda, ale jenom jako kamaráda, který je natolik, že by vůbec nevadilo, kdyby byl o hlavu kratší. Dobře o dvě hlavy kratší. Sara se šla nachystat, převléknout a udělat ranní hygienu. Oblékla si bílé džíny s dírou na obou kolenech, černou košili bez rukávů, kterou zastrčila do džínů. Rovné teď už přírodní světle blonďaté vlasy nechala rozpuštěné. Ano celou dobu skrývala svou barvu. Natřela si rty leskem, který neměl žádnou specifickou barvu a podívala se na svůj odraz v zrcadle, už teď se jí hlavou honily vzpomínky na Itachiho. Najednou ho uviděla v zrcadle. S bolestí v srdci rozbila zrcadlo, žádný Itachi TY hloupá. Pořezanou ruku ošetřila a zavázala ji obvazem. Oba se pak nakonec sebrali se vším, co měli a vydali se na místo, kam je nasměroval Itachi. Bylo to na skalách a odkud měli skvělý výhled na bojiště, kde měl Itachi se Sasukem bojovat. Sara se posadila na kámen, který byl vedle Kisameho a jenom čekali, než skupina Hebi k nim dojdou. Hebi byl název Sasukeho skupiny. Had. To se k němu výborně hodila. Ještě si pamatovala, jak dostala do břicha hadí hlavou. Ono to dost bolelo.
,,To mě zajímá, jestli sem vůbec ten kluk dojde." Zasyčel otráveně Kisame.
,,Proč myslíš?" Koukla na něj Sara.
,,No, už prošel uvítacím bojem s Deidarou." Ušklíbnul se.
,,Byl jsem se podívat. No, byl to pořádný rachot a většina lesa je v čudu."
,,A přežil to vůbec?" Zajíkla Sara.
Kisame se zamyslel.
,,Myslím, že jo." Přikývnul.
,,Teda aspoň on. Ten had, co ho vyvolal, to nepřežil. Myslím, že to byl Manda, nebo kdo. Ani nevím, jestli se tak opravdu jmenuje."
Dívka pozvedla obočí.
,,Aha, takže o jednoho hada míň." Tentokrát se chladně ušklíbla ona.
,,Co se ti vlastně stalo s rukou?"
,,Nic zvláštního. Řízla jsem se."
Náhle uslyšeli pod sebou, jak se k nim kdosi přibližuje. Oba dva se postavili a zaujali své pozice. Jediný, kdo projde, bude Sasuke. Nikdo jiný. A ano, byla to skupina Hebi v čele se Sasukem. Měl ještě teď obvázanou hlavu, ale vypadal, že je ochoten podstoupit vše, aby se setkal se svým bratrem.
Skupinka před nimi zastavila.
,,ZMIZ z cesty." Zavrčel Sasuke a zaostřil nenávistný pohled po Saře. Ta mu jeho milý obličej opětovala. Nesnášela ten jeho pohled ze kterého nepoznala co cítí neustoupila však ani o krok a nechala mluvit Kisameho.
Sasuke se pak podíval na její vlasy s výrazem alá
Neměla jsi náhodou černý?
,,Ty můžeš projít." Ukázal mečem na Sasukeho.
,,Ale ostatní zůstanou pěkně tady." Zazubil se.
,,Ale!" Hned se do toho dala Karin.
,,Ticho." Sykl Sasuke.
,,Půjdu sám." A pak proběhnul mezi oběma.
,,Kso." Odfrkla Karin.
,,A zábava zase nebude."
,,Zmlkni. A ty jsi ta holka, která bojovala se Sasukem? Tahal jsem z to zněj, ale on mlčel." Syknul Suigetsu.
Sara přikývla.
,,Hele, chci tvůj meč." Ušklíbnul se na Kisameho.
Karin si prohlížela Saru.
,,Hm, žádná sláva." Ušklíbla se.
,,Co tím myslíš?" Zavrčela Sara. Kisameho nechala s tím mamelukem, co chce jeho meč. A ten největší byl snad nejtišší. Nechá ho v tom.
,,Jak mohl Itachi učit někoho, jako jsi ty." Zavrněla lišácky Karin.
,,To jsi byla taková chudinka, o kterou by se staral i největší zloduch?" Zasmála se.
Sara se už dávno naučila sebe kontrole a nechala Karin ve svém živlu. Nebude se s ní bavit a ani by ji neslyšela, protože Itachi se Sasukem začali bojovat.