SLZY OSUDU

Mise typu A ne-li S

6. k a p i t o l a
,,Koho? Kdo to je?" Řekla s klidem Sara.
,,Sasuke Uchiha. Říká ti to něco?" Podíval se na ni Uzumaki.
,,Ne. Kdo to je?" Zeptala se nechápavě Sara. I když moc dobře věděla, kdo to je.
,,Sasuke. Můj nejlepší přítel, ale zároveň rival. Rozdělila nás jeho pomsta."
,,Aha. To mě mrzí."
,,V pořádku. Sasuke byl vždy v očích učitelů, holek a všech lepší než já. Jsem zbabělec. Nedokázal jsem ho dovést domů." Svěřil se jí Uzumaki.
,,Ale, Naruto." Řekla Sara. "
,,Jsi výjimečný kluk a jsi velmi hodný a obětavý kluk, který zachránil nespočet životů."
Ticho mezi oběma se stupňovalo, ale bylo přehlušováno vzlyky, které vydával Naruto. Celý se třásl a hlavu měl skloněnou dolů. Ruce měl sepjaté, jenž byly smáčené jeho slzy.
,,Sasuke je jako můj bratr. Dal bych za něj i život, aby se vrátil zpátky domů. Ale stále je tu jedna věc." Podíval se na ni uslzenýma očima.
,,Jaká?"
,,Jsem slabší než on a dokud budu, nedokážu jej vrátit zpátky. Kdybych nebyl slabý tehdy, kdy jsme spolu bojovali, tak by neodcházel. Jsem slaboch. Nic víc. Vždycky jsem se dostal ze spáru nepřátel jenom díky přátelům a štěstí. Nic v tom není. Dokonce i ten Itachi to musí vědět.
I on musí vědět, že jsem slabý, i když jsem zesílil."
,,Ehm, ty dvě slova si nějak protiřečí, nemyslíš?" Zkusila to Sara.
,,Já vím. Myslím tím tohle: Zesílil jsem, ale stále jsem slabší." Vzdychl smutně Naruto a opět odvrátil od Sari pohled.
,,Nikdy to nedokážu."
Sara nevěděla co říct. Slýchávala někdy Itachiho mluvit o Narutovi, ale vždy v tom byla slova slabší, uřvaný fracek. Teď si uvědomovala, čím Naruto musel projít. Snažil se zesílit kvůli Sasukemu, aby jej dostal zpátky domů. Nebyla v tom jenom touha po síle, ale touha pomoct příteli. Ta slova na ni zapůsobila jako jed, který ji otrávil myšlenky, které se začaly stáčet proti Itachimu. Ne, teď už věděla jaký Itachi je. I když k němu cítila odpor chyběl jí. Sara do té doby nepoznala lásku nebo cit. Touhu nebo přátelství. Když ale poznala Itachiho vše se změnilo. Má ho ráda ... má ho ráda jako svého staršího bratra, který nad ní drží ochranou ruku.
,,Naruto?" Koukla po chvilce na něj.
,,Hmm."
,,Víš, já si myslím, že nejsi slabý." Řekla potichu.
,,Jsem."
,,Ne, ty jsi slabý, protože si nevěříš. Neustále mluvíš o tom, že se staneš Hokagem, že budeš uznávaný, ale při tom o sobě pochybuješ. Dokud to tak bude, budeš slabý. S tím nic nenaděláš, i kdyby jsi se snažil sebevíc." Položila mu ruku na tu jeho.
,,A co si myslíš ty?"
,,Já? Já věřím v sebe i ve svého učitele." Usmála se.
,,Není to těžké." Postavila se. Vítr je rozcuchal vlasy, jenž se zaleskly ve svitu.
Naruto se po chvilce taky postavil.
,,Saro,díky." A objal ji. Ona z toho byla chvíli mimo, ale nakonec sepjala ruce kolem jeho trupu. Další, kdo k ní projevil trochu citu, i když děkovných. Cítila teplo u srdce, ale zároveň i chlad, že tohle vše dělá jenom z důvodu mise.
,,Není zač." Zachumlala obličej do záhybu jeho krku.
,,NARUTO!!" Ozvala se vztekle Sakura a oddělila je naštvaně. Obličej měla rudý a málem ji z očí sršely blesky.
,,Co si myslíš, že děláš?!"
,,Sa-sa-sakuro-chan."Vytřeštil na ni vyděšeně oči Uzumaki.
,,No, nic."
,,JAK NIC?" Chytla ho za límec a pak jej odkopla několik metrů dál.
,,TOHLE JE NIC?!"
Zakřičela běsnivě a pak se otočila k Saře, která vylekaně seděla na zemi opírajíc se rukama.
,,Nedělej ze sebe chudinku." Zavrčela.
,,Možná ti věří Naruto, ale já ti věřit nebudu!"
,,Žárlíš?" Postavila se nakonec s úšklebkem.
,,N-ne ... nech ho napokoji!!" Běsnila Sakura.
,,Proč?" Usmála se nevinně Sara. Kdyby ji viděl Naruto, hned by si o ni myslel něco jiného.
,,Jak proč ... prostě ..." Nestihla doříct, protože ji Sara sevřela krk.
,,Sakuro." Upřela na ni svůj Sharingan, který ji měl poopravit paměť.
,,My dvě si náramně rozumíme. Jsi ráda, že utěšuji Naruta a podáš návrh, abych s vámi šla hledat Sasukeho." Dívala se do vyděšených Sakuřiných očí. Pak ji pustila a nechala zmizet Sharingan.
,,Tak co s tím uděláme?" Usmála se mile. Sakura se zasmála.
,,Ale nic, já jdu teď za Tsunade-sama a navrhnu ji jednu věc. Měj se pěkně." Zamávala a pak zmizela. Sara si oddechla. Tohle moc často nedělala a nikdy nevěděla, jestli to má nějaký účinek, protože podezřívala Kisameho, že si z ní střílí, ale asi nestřílel. Pak si všimla otlučeného Naruta, jak běží směrem k ni a mluvil něco o omluvě, aby Sakuře odpustila, že je takový vždycky a bla bla.
,,To nic." Mávla nad tím rukou.
,,Vše jsme si vysvětlily a už je vše v poho." Mrkla na něj. V tu chvíli doběhl k nim Sai a oběma řekl:
,,Tsunade-sama vás volá. Ano, oba." Dořekl dřív, než Naruto stačil něco říct. Nakonec všichni tři stanuli před Tsunade v pracovně.
,,Nová mise typu A ne-li S." Informovala je 5. Hokage.
,,Naruto, Sakura, Sai a Sara spolu s kapitánem Yamatou vyrazí ihned zítra za rozbřesku hledat Sasukeho, který se nejspíš nachází na tomto území." Ukázala prstem na mapu.
,,Vaším úkolem je ho dostat zpět. Rozuměli jste?!"
,,Hai!" Zaznělo sborem.
Doufám, že vám kapitola líbila.💕 Slibuji, že teď už se to rozjede setkáním Sari a Sasukeho.😜
Budu ráda za komentáře!😄