SLZY OSUDU

Říkáš mi pravdu nebo mi znovu lžeš?

              31. k a p i t o l a
Hlasování je ukončeno a vyhrál nám tým Uchiha.♥️
,,Už je to dlouho, co jsem zavřel své oči...můj jediný cíl je v temnotě."
...
,,Um, Itachi?" Otázala se tiše Sara a přetočila se ze zad na bok, aby mu viděla do očí.
,,Ano, princezno?" Odtrh oči od nějakého svitku, či co to bylo. A zabodl svůj pronikavý pohled do pobledlé dívky.
,,Už půjdeme domů? Už je mi dobře a..a už tady dál nevydržím ležet v posteli a díval se do stropu. Chci konečně začít chodit ven." Zakňučela a nechala roztřást spodní ret.
,,Ještě nejsi plnoletá a budu za tebe rozhodovat já. Záleží na tom, co řekne Tsunade-sama." Jeho chladný a zvučný hlas se po místnosti rozezněl.
,,Ale.." Začala.
,,Žádné ale. Nebudu se s tebou dohadovat. Už jsem rozhodl a tečka." Odbyl ji a znovu se podíval do svitku.
,,A..Itachi?" Znovu to zkusila, teď ale o něco opatrněji a hlavně na jiné téma.
,,Ano?" Znovu odtrhl oči od toho svitku a vzdychl. Zvědavosti ji asi nikdy neodnaučí.
,,Co to čteš?"
-Buď tu budu ležet a pitomě koukat do stropu...nebo si přečtu tu děsně zajímavou zprávu o misi.- Pomyslela si a ušklíbla se.
Chtěla mu nakouknout přes ruku, ale on ten svitek ihned schoval do svého pláště.
,,Jedna zpráva z mise." Odpověděl.
,,A můžu se na ni podívat?" Zaškemrala, jako malé dítě toužící po lízátku nebo cukrové vatě.
,,Promiň někdy příště." Něžně ji bouchl dvěma prsty do čela.
,,Auu. Tohle ale říkáš, nějak moc často. Zvlášť, když ti přicházejí tyhle svitky, chci říct důležité zprávy." Zamumlala a dotkla se čela. Potom si znovu lehla na záda. Prudce vydechla a na oko nahodila uražený výraz.
,,Ahoj, Saro!" Rozletěly se dveře a do nich vešel Naruto společně s Gaarou.
,,Ahoj, Saro. Jak ti je? Doufám, že už lépe." Pousmál se Gaara.
,,Děkuju za optání. Mám se dobře, ale už chci jít ven a pryč odsud." Usmála se na něho Sara.
,,Už budu muset povinnosti Kazakageho volají. Přišel jsem se na tebe podívat a jsem rád, že už je ti lépe." Rozloučil se Sarou.
,,Děkuju, Gaaro. Šťastnou cestu a někdy zase přijď, ráda tě uvidím." Když zaklaply dveře, Naruto si k ní sedl na postel.
,,Tak co? Jak to jde?" Zeptal se Naruto a pohladil ji po rameni. Díval se na ni ustaraným pohledem skrze křišťálově modré oči.
,,Chceš slyšet pravdu? Už to tady nezvládám..vím neměla bych si stěžovat, všichni jsou na mě hrozně milí a pozorní. Mám tu každý den návštěvu a všichni mě zásobují sladkostmi.." Otevřela šuplík vedle postele.
,,Taky chápu, že jsem si to všechno určitým způsobem zavinila sama, ale už nutně potřebuju na vzduch a ven." Sklopila oči.
,,Tak to tě určitě potěším. Byl jsem totiž za bábi Tsunade a ta řekla, že můžeš jít domů. Ale máme na ní prý počkat." Zazubil se Naruto.
,,V-vážně?!" Vyjekla radostně Sara.
,,Opravdu?" Otázal se nedůvěřivě Itachi.
,,Jo." Usmál se na ně.
,,Konečně! Díky, Naruto!" Obejmula ho a pak si uvědomila, že jejich objetí trvá déle než kdy jindy. Rozpačitě se odtáhla a sklopila zrak.
,,A kdy má přijít?" Zeptal se Itachi, když viděl, jak je mezi nimi menší dusno.
,,Každou chvíli. Těšíš se ven, že?" Ušklíbl se Naruto.
,,Že se vůbec ptáš." Usmála se, ale najednou její hlavou projela ostrá bolest. Chytla se za hlavu a bolestně zasyčela.
,,Co se děje?" Zeptali se jednohlasně.
,,Nevím..j-já možná jsem si na něco vzpomněla. Nějaké červené oči a stojaté havraní vlasy. Víte, kdo to je?" Těžce vydechla a podívala se na ně.
,,Červené oči a stojaté havraní vlasy? Nikoho takového neznám." Podivil se Naruto. Sice odpověděl bez potíží, ale v tónu jeho hlasu bylo poznat, že něco tají.
Itachi jenom křečovitě svíral zprávu, co Saře nechtěl ukázat. Nechtěl jí lhát, ale je možné, že si na něho vzpomene? Je možné, že odbourá blok v hlavě a její city znovu ožijí?
,,Možná se mi to jenom zdálo." Ukončila to Sara a usmál i když měla o Narutově odpovědi velké pochybnosti.
Do dveří najednou přišla Tsunade a Sakura. Tsunade nesla zprávu a Sakura velký úsměv.
,,Vidím, že ti je lépe, Saro." Usmála se Tsunade.
,,Ano, Tsunade-sama." Odpověděla Sara a oplatila jí úsměv.
,,Zahrávala jsi si se zdravím a byla si tu měsíc. Tak doufám, že ti to jako ponaučení stačí. Nesu ti zprávu a už dnes můžeš odejít. Přeji ti, aby si se brzo vrátila do normálního života." Podala jí zprávu.
,,Děkuji, za všechno. Um, mám jednu otázku.." Začala Sara a hrála si se zprávou.
,,Ano?" Usmála se Tsunade.
,,Před chvíli jsem si na něco vzpomněla. Na nějakou postavu na někoho, koho si nepamatuji."
,,Popiš mi tu osobu. Byla jsem Hokage, takže všechny znám."
,,Červené oči a stojaté havraní vlasy.." Odmlčela se. Sakura vykulila oči a Tsunade ztuhla.
,,Ten popis myslím.." Naruto se jí podíval do očí, aby to neřekla.
,,..na Uchihu Sasukeho." Dopověděl další jiný hlas.
,,LEE!!!" Vykřikl Naruto a Sakura jednohlasně. Ten pitomec to pokašlal.
,,Ježiš! Pardon, moc mě to mrzí." Poškrábal se na hlavě.
,,Uchiha...Sasuke?" Vydechla Sara.
,,K-kdo to je?" Zeptala se.
,,Dobře ukážu ti pravdu." Podíval se na ni Itachi skrze Sharingan a použil na ni svou techniku. Viděla všechno a znovu pocítila všechny city a vzpomínky.
,,Opravdu? Vy jste mi lhali?" Zakníkla Sara. Tohle nečekala..všichni jí lhali? Její nejbližší z ní dělali hlupáka?
,,Saro poslechni..." Začal Naruto, ale Sara se nedala.
,,Mlč! Už mi nic neříkejte. Všichni jste jenom ubozí lháři!" Zvedla se z postele, ale Naruto ji chytl.
,,Pusť!" Sykla po něm se slzami v očích.
,,Saro..."
,,Říkám ti pusť mě! Nerozumíš?! Nech mě na pokoji!" Trhla sebou a vyběhla z pokoje. Běžela, jak nejrychleji mohla. Vyběhla z nemocnice do lesa. Běžela a běžela. U jednoho stromu se ale přeci jenom zastavila, aby popadla dech. Všechno bylo čím dál tím víc rozmazanější. A utlumenější.
Složila se na zem, křičela a plakala.
,,Proč?! Proč mi to udělali?!" Křičela... a pak už jenom temnota a ticho. Prázdno a nic víc.
...
Co si myslíte, že se naší Saře stalo?😏♥️ I když to myslel Naruto dobře, utěšující lži se mu nevyplatily.