SLZY OSUDU

Co teď, Itachi?

                                     16. k a p i t o l a
Další den se skupina ninjů už vydala zpátky do Konohy. Museli však být stále na pozoru, protože hrozilo riziko, že je stále někdo stopuje, ale oddechli si, jak stanuli před bránou vesnice. Skoro všichni. Itachiho ihned obklopili strážní ninjové a chtěli mu dát pouta, kdyby do toho nevstoupil Kakashi Hatake.
,,Tohle není nutné." Jeho hlas byl jako vždy znuděný.
,,A-ale, pane." Začal jeden, ale Kakashi jej zarazil mávnutím ruky.
,,Já vím." Došel k nim a Itachiho od nich vytáhnul. Při tom mu položil ruku na rameno.
,,Přeci mě znáte, hoši." Pokračoval ve své monotónnosti.
,,H-hai." Přikývli nakonec a nechali je volně projít. Skupinka tedy došla až do pracovny páté hokage, kde Tsunade seděla za stolem a dívala se zmámeně do nějaké papíru. Podle toho, jak byl moc popsaný, to byla nějaká informace z nějaké mise. Cosi si tiše brumlala a kdyby Kakashi nezakašlal, nejspíš bych si jich vůbec nevšimla.
,,Kakashi." Podívala se na něj a papír hodila na zem.
,,Šlo vše podle plánu?"
,,Ano i ne." ... Nemá ani potřebu si nás prohlédnout? Pomyslel Hatake a stále upíral oči na Hokage.
,,Jak ano i ne?" Podivila se a teprve teď si všimla Itachiho. Dívala se na něj vytřeštěně.
,,Už rozumím a to ne?"
,,Zaútočili na nás." Odpověděl s klidem.
,,Aha." Postavila se a obešla stůl.
,,A na tebe mám otázky, které se nevejdou ani snad na jeden arch papírů." Změřila si ho přísně.
,,Hai." Přikývnul Itachi a při tom uklonil hlavu. Sice kdysi opustil vesnice s trochou nenávisti, protože musel udělat tu hrůznou věc, ale stále ji je věrný.
,,Dobře." Ukončila rozhovor Tsunade.
,,Itachi, ty teď zůstaneš zde. Ostatní, můžete jít. Jenom napíšete zprávu z mise."
,,Cože?" Vyjekl Naruto a všichni se k němu otočili.
Tsunade dostala tik do oka.
,,Sice si jenom gennin." Sykla.
,,Ale napíšeš to taky. Všechny podrobnosti, je ti to jasné?"
,,Proč??" Nedal se odbýt Uzumaki.
,,BAKA!" Zasoptila Sakura a poslala ho jedním úderem k zemi.
,,To protože, aby věděli, co se stalo!"
Kakashi dělal, jako že tu není a Sara mohla jenom koukat, jak Naruto je srážen pěstí, která se může rovna i oceli. Pak raději vyšla s Kakashim ven z pracovny a cestou koukla na Itachiho. Sakura táhla Naruta za límec a vůbec jej nešetřila. Takže takhle vypadá tým Kakashi.
O hodinu později, kdy mezitím Sara seděla na lavičce a zkoušela si jedno jutsu, které furt neovládla, ale nakonec měla dojem, že se něco stalo, tak k ní došel Itachi. V obličeji byl vyrovnaný a měla dojem, že se usmívá.
,,Stalo se něco?" Koukla na něj.
Itachi zavrtěl hlavou.
,,Ne, nic." Pousmál se.
,,Můžu si přisednout?"
,,Eh, jo." Uvolnila místo vedle sebe, protože před chvilkou tam měla nohy.
,,Nic? A tváříš se jinak. Neobvykle. Jako by ti něco řekla, co tě potěšilo."
,,Vlastně to tak i je."
"Opravdu?" Vykulila očiska a stále sledovala pozorně Uchihu, jestli se náhodou cestou nepraštil.
,,Hai." Přikývnul.
,,Zdá se, že Třetí zde zanechal spis o tom, co jsem měl udělat a Tsunade-sama to nalezla mezi jinými dokumenty z misí a tak. Bylo v tom psáno vše o mě, klanu a také o Sasukem. Jinak řečeno. Jsem očištěn." Usmál se.
Sara se nezmohla ani na slovo. Netušila, že tak dobře to dopadne. Myslela, že to bude trvat déle, ale to byla pouhá hodina.
,,A co bude?"
,,No, sice jsem očištěn z vybití klanu, ale stále jsem tu jako člen Akatsuki. Vypovím jim všechno, jenom se bojím, že to dolehne i na Kisameho." Sklonil hlavu.
,,A nějak to obejít nebo tak?" Zkusila štěstí.
,,To nepůjde. Je členem stále a pohybuji, že by něco vyzradil. Já se teď stanu zrádcem Akatsuki jako ty. Pokud se s nimi příště setkáme, už nemůžeme spoléhat na to, že nás ušetří. Sice jsi nikdy nebyla členem, ale všichni tě znali. Byl to i můj cíl, aby jsi se stala mezi nimi známá. Teď je však riziko našeho zabití jejich rukou. A to nepočítám Sasukeho, který se k nim přidal i se svou skupinou. Ale i trochu mě potěšilo, že se pak z Hebi přejmenovali na Taka."
,,Já vím. Vím o všem. Beru na vědomí nebezpečí." Ujistila ho dívka.
,,Mám strach, ale jenom blázen by neměl. Ale zvládneme to, že ano? Dostaneme Sasukeho zpátky. Nejsme tu jenom my, ale i ostatní. Hokage, Kakashi, Sakura a hlavně Naruto. Nevím proč, ale mám z toho i dobrý pocit. Není pravda, že když se odloučíš, tak budeš silnější." Postavila se a nechala rozpuštěné vlasy vlát ve větru.
,,Sasuke si to musel také uvědomit, jinak by nesestavil svou skupinu. Možná se odklonil od tvé cesty, ale to už mladší sourozenci dělají, ne?" Usmála se na něj.
,,Já nevím, kdo byli mí rodiče. Jenom vím, že jsem byla sama do doby, než jsem potkala tebe. Možná jsem musela protrpět bolest, ale za to jsem dokázala otevřít oči a prohlédnout do pravdy, která byla dříve zastírána temnotou. Díky tobě a taky Narutovi. Konečně jsem našla rodinu a přátele. A to je důležité než cokoliv jiného. Itachi?"
,,No." Díval se na ni a neměl slov, co by řekl. Byl překvapen, co všechno mu říkala. Dokázala se dostat z temnoty, která ji obklopovala.
,,Jsem ráda, že jsem tě potakala." Usmála se.
Itachi se postavil a otočil se k ní čelem.
,,To já taky." Položil ji ruku na rameno.
,,A už vidím, že jsi dospěla." Opětoval ji úsměv.
,,Rád slyším ta slova, jenž ti vycházejí z úst. Jsem pyšný na to, že jsi vyšla z bludiště. Sám jsem se bál o to, aby jsi se neupjala na jedinou myšlenku a to na tu, kterou jsem ti mnohokrát vkládal do hlavy. Myšlenku, která zní: Jsem tu jenom proto, abych změřila síly se Sasukem." Pak ji k sobě přivinul a objal ji.
,,I ty si otevřela oči mě. Kdyby jsi to neudělala, tak bych tu nebyl. Nedal bych ti tu knížku a neřekl, že tě mám rád. Sice Sasuke je mým životem, ale není jediný. I ty patříš do mého života. Kdyby jsi byla moje sestra, našel bych si tě již dřív."
Sara zabořila obličej do jeho hrudi a nedokázala zadržet slzy, které ji stékali. Tak tohle bylo štěstí? Mít na blízku někoho, o kom víš, že se o něj můžeš opřít? Takový nádherný pocit. Jenom litovala Sasukeho, o co vše přichází, ale ona ho dostane zpátky. Nebude však sama.
Celou scénu sledoval Naruto. Na jeho rtech se zračil úsměv. Itachi byl kdysi muž, kterého nenáviděl, protože si myslel o něm, že chce zabít Sasukeho, ale teď znal pravdu. Byl to teď jiný člověk. Možná to byl člověk, který kdysi chodil ulicemi Konohy. Který v sedmi dokončil Akademii a v devíti ovládnul Sharingan. Sice musel udělat hrůzné věci, ale měl na to důvod. Spíše rozkaz od Třeřího. Podíval se na kamennou tvář Sarutobiho. Možná jste nechtěl, ale musel jste to udělat, tak jako Čtvrtý. Stočil pohled k Yondaimemu. Ty jsi zase do mě zapečetil Kyuubi, aby jsi zachránil vesnici. Obětoval si svůj život a můj poslal do temnoty. Nebýt však přátel, ploužil by jsem se ještě teď temnými uličkami a nikoho neuznával. Jsem šťastný a tak je šťastný i Itachi. Děkuji.