SLZY OSUDU

Uzumaki Naruto a jeho přátelé

                               5. k a p i t o l a
,,Páni! Netušila, že rámen může chutnat takhle skvěle." Poznamenala Sara.
Naruto se málem zadusil nudlemi, které zrovna srkal.
,,Ty jsi nikdy neměla rámen?"
,,Ne." Zavrtěla hlavou.
,,Nebylo moc možností toulat se po městských stáncích s občerstvením." Dopila už zbytky z polévky. Konoha se ji zdála jako vesnice, kde se kříží většina obchodních cest. Také byla sídlem Hokagem a takzvanou hlavní vesnici v celé zemi. Navštívila už spoustu míst, ale nikdy se nesetkala s nikým, kdo byl tak přátelský. Nejspíš byl důvodem Itachi a Kisame a ostatní, kteří ji tahali všude sebou. Lidé se jich bojí a ji samozřejmě k Akatsuki taky přiřazovali, i když neměla ten jejich kostýmek. A taky ji často používali jako návnadu. Stačil jeden koketní úsměv a omráčení Sharinganem a ostatní to dodělali.
,,A odkud vlastně pocházíš?" Zeptal se po chvilce ticha Naruto.
,,Už jsem řekla, že..."
,,Ne." Zarazil ji.
,,Myslím tím, kde jsi se narodila." Sara se na něj podívala a zmateně si snažila uspořádat myšlenky. Nějak si však nemohla vzpomenout na to, kde bylo její rodiště.
,,Nevím." Zavrtěla smutně hlavou. Tohle ji vždycky mrzelo. Chtěla tolik vědět, kde se narodila, ale nikdy se k tomu s Itachim nedostala.
,,Nevíš? To ani neznáš svoje rodiče?" Díval se na ni smutně. Cítila z něj lítost. Sama věděla o Narutovi a jeho rodičích, které nikdy nepoznal. Vlastně si byli i celkem podobní. Sami a opuštěni než se jich konečně někdo ujal.
,,Ne." Zvrtěla hlavou.
,,Nevím kdo byli, kde žili a kde jsem se já narodila. Nevím o svém minulém životě nic." Pousmála se nakonec mírně, i když to byl vynucený úsměv.
,,Tak víš co?" Mrknul Naruto.
,,Tak už máš jednoho přítele." Podal ji ruku a zazubil se při tom.
,,Přátelé?" Tohle Saře vyrazilo dech. Itachi ji varoval, že si Uzumaki dokáže získat lidi, ale že to udělá takhle rychle? Musí však dělat, že je přátelský typ člověka. Stiskla nakonec jeho ruku.
,,Přátele." Vyslovila tišeji než měla v úmyslu, ale zdálo se, že si Naruto ničeho nevšimnul. Ano, je to tupec. V tomhle měl Uchiha pravdu.
,,Super, tak pojď." Zatáhl ji za ruku a pak vedl rychlým tempem přes konožské ulice. Mohla jít jenom za ním. Sledovala při tom celou vesnici, kudy procházela a snažila se zapamatovat i slabá místa.
,,Sakura-chan!" Vykřikl náhle Naruto. Saru to ihned probralo ze studií a zadívala se směrem, kterým mířili. Před sebou uviděla dívku s růžovými vlasy. Ano, princezna. A vedle ni stál kluk se střiženými černými vlasy a byl takový pobledlý. Byl jakoby ostýchavý.
,,Ahoj." Pozdravil je Uzumaki.
,,Nazdar, Naruto." Pousmála se Sakura a pak se podívala na Saru. Chvíli si ji prohlížela, protože ji na ní připadalo něco povědomé, ale pak si řekla, že to je jenom klam. Viděli tolik podobných lidí, že tohle byla jenom jehla v kupce sena.
,,Kdo to je?"
,,Huchia Sara." Představila se sama a podala Sakuře ruku. Naruto ji mezitím pustil a byl tak trochu uražený z dřívějšího představení sama sebe.
,,Těší mě. Já jsem Sakura a toto je Sai." Kývla k bledulínovi. Toho Sara neznala. Nejspíš se k nim přidal později. Taky už uběhla celkem dlouhá doba od incidentu s Gaarou.
Sara si podala ruku i se Saiem, ale zdálo se ji na něm něco divné. Byl takový uzavřený do sebe a jakoby bezcitný, i když se snažil cítit. V jeho levé ruce si všimla knížky s názvem Jak udržet přátelství. Divný týpek, ale poznala i horší.
,,Ty, Naruto." Naklonila se Sakura k němu.
,,Kde jsi ji sebral? Víš, že je nebezpečné se ihned přátelit s někým, koho ani neznáš!" Řekla přísně šeptem.
,,Potkal jsem ji, jak zaučovala děcka na hřišti." Odpověděl ihned Naruto.
,,Zdá se mi být milá a přátelská a je sama. No, tak jako já. Nezná svoje rodiče a neví, odkud je. Myslím, že by bylo dobré ji vzít mezi sebe. Byla by určitě ráda." Udělal psí oči.
,,No dobře." Sykla.
,,Ale dáme si na ni pozor, jasné? Nezdá se mi to. Nějak moc tě pobláznila."
,,Jak to myslíš?" Povytáhl obočí.
,,Jak asi." Sykla. "
,,Ehm." Upozornila už nahlas.
,,Dneska je takový menší večírek, tak jestli chceš jít s námi, tak klidně můžeš. Poznáš plno lidí a naše přátele."
Uzumaki se na Sakuru zákeřně podíval.
,,Mě si to neřekla!"
,,Oznamuji to vám oběma. Je to v Ninja Akademii v šest večer, tak se oba dva stavte. Myslím, že jim nebude vadit o jednoho navíc, že Saii." Mrkla na něj. Sai přikývl a byl mlčenlivý jako vždy.
,,Dobře, my už půjdeme. Pomáháme totiž ještě s výzdobou a tak. A Tsunade si tě žádá, Naruto. Máš se za ní co nejdříve dostavit. Hmm, to by bylo vše, tak nazdar." Mávla a zmizela i se Saiem. Sara si při tomhle myslela, že je to ještě větší princezna než před tím. Snaží se na sebe strhávat pozornost a ráda podkopává Narutovu autoritu, no jestli vůbec nějakou má. Naruto se ji zamlouval jako osoba, se kterou si může popovídat, ale nevěděla, jak je na tom v boji. Nebude však ihned navrhovat, jestli si můžou spolu zabojovat. Znělo by to divně a možná i podezřele. Vzpomněla si na Uchihovo upozornění, které si měla vzít k srdci. Snažit se Uzumakiho nenaštvat, jinak se v něm rozpoutá zuřivost té lišky a o to ani nestála. Prý to nedokáže ovládat.
,,Jdeš?" Houkl na ni Naruto. Byl už dost daleko, ale počkal, než k němu Sara doběhla. Pak spolu šli za bábi Tsunade, jak ji říkal Uzumaki.
,,Počkáš tady nebo...."
,,Počkám tady." Usmála se.
,,A díky, Naruto." Dala mu krátký polibek na tvář. Cítila, jak se pod jejími rty rozehřál a celý zrudl.
,,Tak běž, čeká na tebe." Posadila se na lavičku a nechala Naruta odejít. No, kdyby ji viděl Itachi, dal by ji nejspíš baňu, ale zatím se to vyvíjelo velmi dobře. Naruta si získávala víc a víc a když získá jeho, tak by si měla postupem času získávat i ostatní. U Sakury se ji však zdálo, že ji nevěří. Ani Sai nevypadal moc nadšeně, když ji viděl. Ale určitě takhle vypadal pořád. Zamlklý bledulín. Pozvedla hlavu k nebi a přemýšlela, co Itachi s Kisamem dělají. Možná se někde znuděně válí a užívají si své samoty bez ní. Ale musela přemýšlet nad tím, co ji Itachi řekl, než odešla. "BUĎ OPATRNÁ."  Nebylo to u něj zvykem. Byla z toho jaksi mimo, ale radost ji zaplavovala srdce. Pousmála se a sledovala plující mrak. Plížil se jako panter za kořistí. Pomalu a tiše. Dokonce ji i kočku připomínal. Nad hlavou ji přeletěl pták jehož pískot by musel probudit i mrtvé. Měla chuť po něm mrštit kámen, ale nevěděla, jestli ji někdo nesleduje. Musí se chovat velmi opatrně, protože existuje riziko odhalení a následně boje. Takhle brzy si to nemohla dovolit. Potřebuje zjistit, kde teď přebývá Sasuke. Až ho najde, bude to její první zkouška a možná i poslední. Měla z toho i strach. Kdo by neměl.
Sara seděla na lavičce a čekala na Naruta. Přemýšlela o Akatsuki a nějak často se jí vybavoval Hidan.
Když jí něčí ruce přistály na ramenech. Sara se prudce otočila...a ztuhla stál před ní Hidan. Trochu znervózněla, když se jí před chvílí honil hlavou.
,,C-co tady děláš?" Otázala se jako smyslu zbavená.
,,Chtěl jsem tě vidět a pohlídat si tě, kočko." Odvětil chladným hlasem. Sara ztuhla opravdu..opravdu jí řekl "kočko?"
,,Zmiz než tě někdo uvidí." Zvedla se z lavičky a stála na proti němu s tím že byla opřená zadkem o lavičku. Kruci proč jsou všichni vyšší než já. Hidan dal svoje ruce vedle ní. Takže nemohla utéct. Dívala se mu dívala do jeho uhrančivým očí.
,,Nemusíš se o mě bát. Jsem členem Akatsuki ne?" Pousmál se a přiblížil se k ní jejich rty se střetly. V rychlosti blesku pak zmizel. Sara tam zůstala opařená stát, stěží si sedla na lavičku. A vlastně ji moc nedocházelo co se právě stalo.
Naruto se vrátil cca po půl hodině. Byl celý uřícený a zároveň jakoby vzrušený.
,,Co se děje?" Koukla na něj zvědavě.
,,Našli jsme Sasukeho!"