SLZY OSUDU

Opravdu jsi to ty?

                                   22. k a p i t o l a
,,C-cože?" Podíval se Sasuke nevěřícně na Madaru.
,,Itachi?" Nemohl uvěřit, že vyslovil to jméno.
Naruto se začal měnit. Žluté vlasy se mu prodloužili a zčernaly. Postava se zvětšila a oblečení přilehlo více k tělu a ztmavlo do černého oděvu. Oči se víc zešikmili a na tváři vyrazili Itachiho charakteristické čáry. V ruce se mu objevila katana.
,,Pusť ji." Řekl znovu, už ale jako Itachi, Uchiha.
Jediný překvapený tu byl Sasuke. Díval se na svého staršího bratra a nevěděl, co si o tom má myslet. Nejednou si přál jej opět vidět, aby mu vše vysvětlil, ale věděl o jeho smrti, kterou zapříčinil on sám.
,,Sasuke." Vyslovil jeho jméno Itachi.
,,S tebou si promluvím později. Nejdřív však musím něco vyřídit." Vytasil bleskurychle katanu a zaútočil na Madaru. On se však ubránil hanebným způsobem. Pozvedl Saru do směru letu katany a Uchiha ji zastavil těsně u jejího krku.
,,Takže ti na ni záleží. Jak pozoruhodné. Nejdřív se snažíš ochránit svého mladšího bratra, který se nakonec však vydá vlastní cestou a teď mě nezasáhneš jenom kvůli holce, která se stala vyvrhelem klanu Uchiha. Jak smutné. Udělal jsem málem smutný obličej. Měl by sis ujasnit, kam patříš, Itachi. Bude tě to jednou opravdu mrzet."
,,Ty mi nic nemusíš říkat o tom, kam patřím. Zažil jsem už mnoho válek a jako dítě jsem trpěl. Nechtěl jsem další a udělal bych pro to vše. Dokonce zabil i svou rodinu." Syknul.
,,Ou, jeden ti zbyl. Vzpomínáš, jak jsi mne a Třetího prosil, aby jsi mohl ušetřit Sasukeho? Měl jsi slzy v očích a celé dny jsi se klepal jako osika. Nedalo se s tebou normálně mluvit a pokaždé si vyjel, když o Sasukem špatně mluvili. Byl jsi jak opilý. Opilý touho mít lásku svého bratra, kterou si nakonec proměnil v nenávist." Zasmál se ledově.
,,Řekni mi jednu věc. Co jsi cítil, když jsi zabil otce a matku?"
Otázka Itachiho na pár vteřin znehybněla. Stačilo to Madarovi na jeden výpad. Přetočil se na jedné noze, nesouc Saru a kopem odmrštil Itachiho. Ten dopadl na zem a sklouzl se několik metrů, než se plně zastavil. Zůstal ležet pár kroků od Sasukeho. Pomalu se začal zvedat.
,,Dám ti jednu radu." Šel k němu Madara.
,,Nikdy nepodceňuj svého nepřítele." A vymrštil proti němu Saru, která s přidušeným výkřikem vyletěla. Itachi skočil a chytil ji. Ona však svou vahou ho překulila na záda a spolu zůstali ležet.
,,A rada číslo dvě. Kašli na ty, jenž jsou slabší než ty."
,,Jsi v pořádku?" Šeptl Itachi k dívce. Posadil se a ji pomohl také do sedu. Na provaz zatím kašlal. Tušil, že nepůjde jen tak snadno rozmotat.
,,Jo." Přikývla, i když měla závratě. Nesnášela Madaru ještě víc. Sasuke se díval na celou scénu nevěřícíma očima. Madara o něj ztratil zájem a útočil pouze na Itachiho jako by se bál, že se najednou zvedne a zabije ho. Nevěděl si, co si má o tom myslet. Jejich hlava a takhle vyvádí. Tohle není hodno velitele Akatsuki. Byl jak pominutý. Spíše uhranutý svou myšlenkou zestudit Itachiho. Nemohl si však nevšimnout, že jeho bratr útočí jenom v situacích, kdy je Madara plně odkrytý. Vždy však skončil na zemi a neustále se přibližoval ke kamenné zdi. Pokud tam dospěje. Zemře.
,,Sasuke." Uslyšel svoje jméno, jenž vycházelo ze Sařiných úst.
,,To tak necháš? Necháš jeho, aby mlátil tvého bratra? Aby jej zabil?" Dívala se mu do očí.
,,On tě miluje, Sasuke. Bránil tě a také i brání a ty necháš Madaru, který se zbláznil, aby ho zabil?"
,,Zmlkni!" Řekl, když se objevil u ní. Surově ji chytl pod krkem.
,,Teď není vhodná chvíle. Aby jsi vůbec otevřela pusu! Zabiju tě." Ona ho chytla za ruku, která ji škrtila.
,,TY mě nechceš zabít, Sasuke."
,,Jak to můžeš vědět? Cítím dost nenávisti." Zle se na ni usmál.
,,Vidím ti to na očích. Můžeš se tvářit jakkoliv, ale poznám co cítíš. Tváříš se že k nikomu nechováš ani trochu citu, ale pravdou je opak. Mohl a můžeš mě zabít, ale Ty to nechceš." Nadechla se prudce. Rukou pohladila Sasukeho na tváři. Stalo se něco co nečekala. On neuhnul.
,,Já ... já ... vzhlížela jsem k tobě. Vzhlížela jsem, jak se stáváš silnějším ze dne na den. Možná jsi byl u špatného člověka, ale dokázal jsi mu odolat a porazil jsi ho. Prosím, nenech to zajít takhle daleko. Nenech, aby Madara zabil Itachiho, prosím." Třásla se.
Sasuke se ji díval do uslzených očí a představil si v ní sám sebe, jak neustále plakal. Ale pokaždé k němu přišel bratr a utěšil ho konejšivými slovy. Na chvíli zavřel oči, protože měl dojem, že mu steče po tváři slza.
,,Není jiná možnost. Konoha bude zničena a Akatsuki celý svět usmíří. Nebudou žádné války. Nic."
,,Tak tomuhle věříš? A co se děje právě teď? Válka je jenom množné číslo souboje jeden proti jednomu. Je to souboj beze cti a pravidel. Znič a nebo buď zničen. Tímhle se chceš řídit? Měl jsi přátele, kteří tě měli a mají rádi. Udělali by pro tebe cokoliv bez ohledu, na čí straně jsi. Tomuhle se říká mír." Plakala Sara. Za sebou slyšela Madarova slova. Útočil na Itachiho, který se pomalu už nemohl zvednout a jenom uhýbal před ranami. Byl si vědom, že jak dojde ke stěně, bude v nevýhodě. Tam se nelze tolik vyhýbat. Madara uštědřil přímý kop do Itachiho obličeje a vymrštil jej tak nad zem a dalším kopem do hrudi jej poslal přímo ke zdi, do které následně narazil a spadl.
,,Rozluč se ze svým ubohým životem." V rukou držel Itachiho katanu. Pozvedl ji a špici na něj namířil.
,,Sbohem." A vystřelil mečem k Itachimu srdci. A zároveň zazněl Sařin bolestný výkřik se sesunutím k zemi: "NEEEEE!!"