SLZY OSUDU

Bolest, prosba alias ztracena v sobě

     9. k a p i t o l a
,,Proč je tak krásná holka v takovém stavu." Zabručel Deidara.
,,Jenom kvůli tomu mladšímu Uchihovi!" Zavrčel Hidan ve kterém se teď momentálně vařila krev.
Sara, už tři týdny byla v "kómatu." Byla jako tělo bez duše. Její pleť byla bledá vypadala jako mrtvola. Dokonce jí začali světlat vlasy. Celou dobu ji trápily vysoké horečky měla pěkné čtyřicítky.
,,Saro, prosím vzbuď se mi." Zašeptal jí do ucha Itachi a pak se znovu opřel o zeď, sednul si a zavřel oči.
,,Můžete mi někdo vysvětlit proč světlají vlasy?" Vypískl Tobi s lízátkem v puse.
,,Černá asi není její přírodní barva." Ušklíbl se Kisame.
,,Je furt volná?" Zeptal se se zájmem Deidara.
,,Už si na ní někdo brousí zuby." Zasmál se Kisame.
,,Kdo?"
,,Sasuke.." Odpověděl chladným hlasem Itachi.
,,On?! Vždyť kvůli němu je v tomhle stavu!" Vyřvával Hidan. Pak uchopil dívku.
,,Pusť ji." Jedno šustnutí a Itachi stál naproti němu.
,,Vedete ji do záhuby! Sasuke ji ublíží!" Vyřvával Hidan.
,,Řeknu to ještě jednou. Pusť ji." Zaostřil na něj se Sharinganem. Najednou do dveří vkročil Kakuzu.
,,Jdeme na misi." Donutil Hidana, aby pustil dívku a odešel s ním. Spíš ho odsud tahal.
Itachi si klekl k dívce a zašeptal.
,,Už se probuď. Potřebuji naposledy slyšet tvůj hlas a vidět jak se usmíváš." Pak si sedl zpátky na své místo ke zdi a zavřel oči.
,,K-kde to k sakru jsem?" Chytla se Sara za hlavu a oči nechala zavřené.
,,Jsi doma, Saro." Odpověděl Itachi.
,,Cítím se jako kdyby jsem prospala celý rok."
,,Spala jsi tři týdny v kuse." Zasmál se Itachi.
,,Vážně?" Pokusila se otevřít oči, ale viděla rozmazaně. Promnula si oči a zaostřila, uviděla Itachiho. Sara ho obejmula. Chytla ho kolem krku a přitáhla se k němu.
,,Taky jsi mi chyběla." Zašeptal Itachi. A pomohl jí do sedu.
,,Jsi schopná jít se mnou?" Otázal se jí.
,,P-pokud mě podepřeš tak jo." Tak jí Itachi pomohl a podepřel jí. Saru probodávali pohledy všem okolo. Pak jí došlo proč. Stála před nima jenom v tílku a kalhotkách. Itachi ji hned schoval do svého pláště a ztáhl ji za sebe.
Došli až do části jeskyně, kde ona nikdy nebyla. Měla tam zakázaný vstup a nikdy se raději neptala proč. Ale teď, když tu byla, ji nějak trklo, proč sem nesměla. Celá místnost byla vyvěšená obrázky Sasukeho a Itachiho, jak jsou spolu. Byly tu dokonce i fotky jeho rodičů, ale na většině obrázků byl malý Sasuke. Nikdy si nemyslela, že mohl být tak roztomilý. V zadní části byl postavený stůl a na něm dvě fotografie. Na jednom byl Sasuke jak se směje a na druhé Itachi, jehož tvář byla zahalena smutkem. Mezi obrázky byly postavené dva překřížené meče, které nejspíš znamenaly soudný den, kdy oba dva stanou v tváří v tvář a jeden z nich zemře při téhle myšlence Saře zamrazilo. Pak se podívala na Itachiho.
,,Asi se teď divíš, proč to tu zde mám, ale důvod je jednoduchý." Všimla si jeho ztrápeného výrazu.
,,Zabil jsem všechny v klanu. Matku, otce i svou dívku, ale když měla přijít řada na Sasukeho. Nedokázal jsem to. Miloval jsem ho, ale i teď miluji nade vše a klidně pro něj i zemřu. Vlastně je mým přáním zemřít jeho rukou. A tebe chci teď poprosit o jednu věc, Saro. Kisameho prosit nemůžu, protože je loajální Akatsuki." Přešel k dívce a položil ji ruce na ramena.
,,Tu noc, co jsem musel zabíjet, jsem nebyl sám. Pomáhal mi další člen naší rodiny. Byl to Uchiha Madara a on založil společnost Akatsuki. Prosím, nedovol, aby se dostal k Sasukemu. Madarovým plánek je zničit Konohu. To já nechci. A nechci, aby se Sasuke o mě dozvěděl pravdu. Zabraň tomu setkání. Jednou nastane den, kdy já padnu Sasukemu k nohám mrtvý a ty budeš jediná, kdo zabrání, aby jej Madara zmátl. Pomůžeš mi? Prosím."
Sara na Itachiho zírala nevěřícně. Nějak nechápala, co právě řekl, ale vypadalo to, jako by si nepřál vyvraždit svůj klan. Jako by mu to někdo přikázal a ten Madara přišel jenom na pomoc. Sám by to nezvládnul. Dívala se do jeho smutných očí a měla dojem, že vidí slzy. Slzy bolesti a zoufalství. Přikývla.
,,Já ti to nepřikazuju, já tě jenom žádám."
Naléhal Itachi.
,,Já vím." Vzdychla.
,,A má odpověď je ano." Dívala se mu do očí.
,,A-ale já tě nechci ztratit..Prosím nedělej mi to.."
Nedokázala zadržet slzu, která ji stekla po tváři.
Itachi ji palcem slzu setřel.
,,Bude to pro větší dobro a ..." Na chvíli se odmlčel, než pokračoval.
,,A ty jsi další, ke komu jsem projevil city, Saro. Mám tě rád i jako Sasukeho a kdy jste vy dva spolu bojovali, zasáhl jsem, protože jsem nechtěl, aby jeden z vás zemřel. Promiň, že musím odejít tak náhle, ale možná se jednou setkáme." Pozvedl ji bradu a obdařil ji polibkem na čelo.
To už Sara nedržela slzy. Nechala je volně stékat a dopadat na zem. Přitiskla se k Itachimu a objala ho.
,,Mám tě ráda a vynasnažím se, aby Sasuke nepotkal Madaru." Koukla do jeho tváře.
,,Udělám to pro tebe.." Pak zabořila hlavu do jeho záhybu pláště. Itachi ji láskyplně hladil po hlavě a objímal ji rukou. Nechal ztéct jednu slzu, která dokápla Saře do vlasů.
,,Já půjdu pomalu nachystat plán, jak Sasukeho dostat k sobě." Pozvedl ji tvář.
,,A ty nezoufej. Jsi jako moje mladší sestřička a nezapomenu na tebe." Pak ji pustil a vyšel z místnosti. Sara se držela jen tak, tak na nohou. Možná to bylo i zoufalství z toho, že ztratí jediného člověka, kterého měla kdy ráda. Ale ne, slíbila mu pomoct a tak mu pomůže. Nesmí zaváhat a nesmí jej zklamat. Prostě nesmí. Utřela si slzy a vyšla z místnosti, kde seděl Kisame a cosi si broukal. Když si ji všimnul, přestal.
"Tak tě už vzal do svých plánů?" Ušklíbl se. Ten jeho rybí škleb nesnášela, ale nic z tím nenadělá. Je to prostě přerostlá ryba. Jenom přikývla a sedla si na své místečko, kde obvykle sedávala, když měla chvilku volna, ale teď zde seděla, protože byla zmatená. Potřebovala si vše uspořádat v hlavě, aby náhle nezmatkovala.
I když se to zdálo divné, dny ubíhaly rychle jako voda vodopádů, která padá vysokou rychlostí do nižšího řečiště. Itachi se sem tam objevil jenom, aby oběma řekl, kdo další jim pomůže. Nebo spíš, kdo se v ten den objeví na scéně. Byl to Deidara a Tobi.
Den před tím osudným byl velmi napjatý. Sara nečekala, že by se zde Itachi vůbec ukázal, ale překvapilo ji, když tam vešel s něčím v ruce a došel přímo k ní.
,,To je pro tebe." Dal ji předmět do ruky. Vzala si to od něj a prohlédla. Byla to malá knížečka s tvarovaným kříčkem uprostřed. Ve středu křížku byla nakreslena lebka a na konci každé nožky kříže byl jakýsi symbol nebo spíš byl vyobrazen pták.
,,Přečti si to, až vše skončí."
,,Skončí?" Nějak nechápala.
Itachi se mile pousmál.
,,Aneb až nadejde čas, kdy si nebudeš vědět rady." Pohladil ji po tváři. Pak se otočil ke Kisamemu.
,,Zítra touhle dobou buďte oba dva, ty víš kde. Já to skončím."
,,Jasně, Itachi." Zívl Kisame.
,,Takže ji mám vzít sebou?"
,,Ano." Přikývl a pak zmizel v záplavě dýmu.
Sara se podívala na Kisameho, ale on nic neřekl. Nechala to tedy být. Takže zítra to přijde. Den, kterého se nejvíce strachovala.