SLZY OSUDU

Sara v Konoze?

                                  4. k a p i t o l a
,,Cože?" Nepochopila první Itachiho větu.
,,Co si vůbec myslíš?! Celých 7 let plním tvoje stupidný příkazy a rozkazy. Jsem vzhůru ve dne i v noci. A to jen kvůli tomu, že chceš zjistit jako moc je silnej tvůj mladší bratr." Rozkřičela se po celé jeskyni. Určitě ji slyšeli i ostatní členové. No i když u nich by to nebylo nic nového, už je několikrát přistihla, že odposlouchavají.
,,Spojíš se z Narutem a získáš od něj co nejvíce informací ohledně toho, co má v sobě a dění v celé vesnici. Neboli se infiltruješ. Chápeš? A můj mladší bratr se jmenuje Uchiha Sasuke. To ti postačí." Řekl flegmatickým hlasem. Kisame je celou dobu tiše sledoval a sem tam hodil kámen do vody. Působilo to depresivně, ale nudil se. Nějak se zabavit přece musel. Proč by tu seděl jako dudek a nic nepodnikal, že? Sice se jim podařilo získat Shukaku, ale Naruta ne a ještě se dozvěděli, že ten Gaara je naživu. Už jej to netížilo. Hlavní je u nich démon. Nic víc. Bylo na něj moc, když Itachi celý naštvaný brblal o Deidarovi, který mu chtěl ukrást úlohu.
Sara se pak podívala na Itachiho.
,,Ale.." Začala.
,,Žádné ALE. Prostě to uděláš." Zavrčel na ni podrážděně Itachi. Přikývla. Co měla dělat? Nic. Byla stále hračkou v Uchihových rukách. Neustále ji to bylo připomínáno jak ze strany Itahiho, tak i ze strany Kisameho. Oblékla si vínové tílko s úzkými ramínky, které ji pořádně obtáhlo. Tílko si zastrčilo do černých džínů s dírami na kolenech. Obula si černé sametové nízké kozačky na způsob perek na koně. Natřela si rty červenou rtěnkou. Nalakovala si nehty na černo a vlasy si zapletla do dvou holandských copů u kteréhých vytáhla pramínky takže působil ležerně.
Kolem nohy měla černý opasek a v něm zbraně katanu měla zatrčenou u kalhot. Postarala se o to aby celá organizace Akatsuki slintala blahem.
Pak už směřovala k východu.
,,Počkej." Zarazil ji u východu Itachi. Uchiha se nadechl a řekl dvě slova, která Sara zakořenila v hlavě.
,,BUĎ OPATRNÁ." I Kisame se na něj díval jako na zjevení,ale nechal to plavat. I když Itachi řekne cokoliv, stále zůstane chladnokrevným vrahem vlastního rodu. Sařina velká nenávist se možná trochu stáhla. V tuhle chvíli jí připadal jako člověk s city k ní. Člověk, který se o ní bojí.
,,Neboj. Vrátím se." A lehce se usmála.
Pak jim zmizela z dohledu za rohem skály. Kisame chvíli něco brblal, ale pak se otočil k Itachimu.
,,To, co jsi ji řekl, jsi myslel vážně a nebo to byl zase jeden ze tvých úletů? Ale uznej, že byla sexy v tom oblečení. Navíc teď se už nemůžu vytahovat. Kočka jedna pokud takhle vypadaly i ostatní holku z vašeho klanu. Co by mi neuteklo na strom to by bylo moje."
Opřel se o meč.
,,Co myslíš. Nebyly ona je jediná." Podíval se jinam, než stál Kisame. Na to druhé raději neodpovídal i když si myslel to samé. Nakonec sám zmizel na opačném konci jeskyně, kde měl svůj "bejvák". Najednou přišel Deidara, Tobi a Hidan.
,,Už je pryč?" Zeptal se s lízátkem v puse Tobi.
,,Jojo před chvílí odešla." Zabručel Kisame.
,,Ta kočka, už odešla? Viděl jsi v čem odcházela." Otázal se Hidan.
,,Jo byla děsně sexy."
,,To obtáhlý tílko sakra!" Rozplýval se Deidara.
,,Já si ji pohlídám." Zasmál se Hidan.
,,Hele já ji viděl první!" Zavrčel Kisame.
,,Tss, budu ji sledovat." Řekl Deidara.
,,Takovou kočku nenechám vám." Zasyčel Hidan.
,,Jojo Sara. Největší kočka. Jediná holka z klanu Uchiha." Opřel se znovu o meč Kisame.
Mezitím Sara skákala ze stromu na strom, aby byla co nejdříve v Konoze. Najednou ji ale něco strhlo. A to něco byl Hidan, který ji přitiskl ke stromu. Nebylo kam utéct.
,,C-co děláš?" Otázala se vydešeně. Dech se jí výrazně zrychlil a srdce cítila, až v hlavě.
,,Chtěl jsem se rozloučit, prdelko." Toužebně se zašklebil. Cítila jeho tělo na tom svém.
,,Pustíš mě?" Povytáhla jedno obočí.
,,Jsi tak roztomilá, když se bojíš."
,,Já se tě nebojím." Opáčila dívka. On jí zastrčil pramínek vlasů za ucho.
,,Pojistím si tě, prdelko." Zasmál se a dívku hrubě kousl do spodního rtu.
,,Au." Zasyčela bolestně. Ucítila krev. Na chvíli zavřela oči a znovu je otevřela. Byla sama, už u ní nebyl Hidan. Sara si vyditelně oddechla. Kapesníkem si utřela krev na rtu a vyrazila zpátky na cestu. Nikdy vesnici neviděla moc zblízka a vždycky si jej představovala jako ohromný koš moderního umění. Ušklíbla se nad touto myšlenkou, protože si ihned představila Deidaru, jak ji ukazuje Konohu v jeho umění. Jenom zmáčknout tohle a BUM! Někdy si říkala, že se obléká až moc vyzývavě, ale nikdo z jejich společníků nic nenamítal. Teda takhle Itachimu to bylo zřejmě fuk a Kisame byl jako ostatní členové, kteří nad ní slintali. Hidan a jeho vysvlékací oči, Deidara a jeho svádějící pohled, Tobi s lízátkáma a ostatní. Musela si pohladil prstýnek. Měla ráda a nesnášela tenhle život. Milovala jej z důvodu opatrovnictví, které ji dal Itachi a nesnášela každodenní úmor v trénincích a bolest zad způsobenou tolika předměty, o kterých neměla stále ani potuchy, odkud je Uchiha vzal. Pořád se však musela brzdit při myšlence, jestli má Itachiho a ostatní členy Akatsuki ráda. Pokud to nevezmeme po té stránce, kdo se mi líbí, kde by to nejspíš vyhrál Hidan a ty jeho uhrančivý oči. Asi je má ráda a bere je jako rodinu. Možná by se pro ně obětovala svůj život nebo by utekla? Při rozbřesku dalšího dne už konečně viděla nárysy hlav  pěti Hokágů vytesaných do mohutné skály. Měli zvláštní zvyk. Co se stane, až na ně nezbude místo? To pak budou tesat i do země? Po přiblížení k vesnici musela košík moderního umění ihned odhodit. Byla to vesnice jako každá jiná, i když více či méně rušnější. Jediné co měla společné s jinými vesnicemi v Ohňové zemi byly čelenky s jejím znakem. Takový znak měl i Itachi, i když přeškrtnutý na znamení, že patří k Akatsuki. Kdyby se někde prořekla, nejspíš by ji to stálo krk. Určitě. Zastavila se před branami vesnice. Byly otevřené, ale to bývají většinou, když zrovna nehrozí městu nebezpečí. Slyšela o útoku na Konohu, které přichystal Orochimaru. Nijak se ji nelíbilo to, když byl součástí organizace. Také o něm většina mluvila zdráhavě a Uchiha o něm nemluvil vůbec. Měl to být on, kdo měl být jeho příští tělo, ale naštěstí se stal silnějším. Prostě to byl hadí muž. Nic jiného se k němu nehodilo.
,,Můžeme vám nějak pomoct?"
Přerušil Sařin tok myšlenek jeden ze strážních ninjů. Dívka k nim zvedla hlavu a narovnala se. Koketně se usmála s lehkým kousnutím do smyslných rudých rtů.
,,Ne, děkuji, doufám, že smím vstoupit."
,,A-ale jistě." Zrudnul ninja, když na něj Sara mrkla. Nechali ji projít a následně se začali starat o své jiné záležitosti a to bylo pokračování ve stráži. Ale museli si o tom něco říct:
,,To byla teda kočka co?" Slintal jeden.
,,Tss, to tílko a ty rty." Rozplýval se druhý.
,,Tak tohle musím říct i ostatním."
Sara se zvědavě rozhlížela po celé vesnici. Tolik obchůdků, lidí a prostě všeho nikdy nezažila.
Všimla si ostatních, kteří nad ní slintali no prostě další Akatsuki. Dívka se na ně usmívala. Věděla že je hodně odlišná. Dlouhé husté tmavě hnědé tu neměl nikdo ani černé oči. No ona byla přeci z klanu Uchiha.
Žádnou čelenku nevlastnila, protože nikdy do žádného světa nepatřila. Podle Itachiho to byla Konoha, ale ona si domov představovala jako místo, kde se můžete uchýlit do bezpečí před trápením vnějšího světa. Sedla si na lavičku a sledovala dění před sebou. Nejspíš se nacházela na nějakém cvičišti. Bylo tu jenom pár ninjů a to většinou jenom malá děcka.
Ty ji moc nevadila, dokud nezačala křičet.
Podrážděně vzdychla a zadívala se na svoje kozačky. Bylo zajímavé, že ji v nich nebylo vedro, když všude pražilo slunko.
,,POZOR!" Uslyšela výkřik a v ten samý okamžik se vedle její paže zabodnul kunai. Měla pocit totálního zhroucení, kdyby na ní někdo nepromluvil.
,,Omlouváme se.." Byl to malý klučina s hnědými na krátko ostříhanými vlasy a modrýma očima. Sara k němu zvedla obličej s velkým úsměvem.
,,To nic." Vytáhla kunai z lavičky a postavila se.
,,Co to tu přesně provádíte?" Věděla, že házejí na cíl, ale vždycky byl u toho nějaký háček jako v tomto případě.
,,No, házíme na ty kývající se polena. Asi mi to trochu ujelo." Uklonil se omluvně a ostatní děcka přiběhla.
,,Hele to je ta slečna! Co o ní mluví všichni ve vesnici!"
,,Už jsem řekla, že to nevadí. To se stane."
Mrkla na chlapce a šla pak na jejich startovní čáru, odkud všichni házeli.
,,Základem, aby jste se trefili, je vědět, kde se cíl vyskytne o zlomek sekundy po tom, co mrštíte svůj kunai. Tak například poleno. Kýve se zleva doprava. O každou sekundu se pohne buď více doleva a nebo více doprava."
Sledovala dřevo.
,,Teď!" Hodila kunai, který se zabodnul přímo do středu nakresleného terče.
,,PÁNI!" Užasla děcka. No žasla i z toho že neviděla tak krásnou dívku. Opravdu celá vesnice z ní byla omámená. Navíc si děti pamatovali si na dobu kdy tam byl ještě Sasuke. Žádná holka se na ně ani nepodívala. Natož, aby si s nimi povídala.
,,Jenom odhadnout, kde váš cíl bude o zlomek vteřiny a pak tam kunai mrštit. Nic v tom není." Usmála se na děti a nechala, aby si to zkusily samy. Kdyby ji viděl Itachi, že tu zaučuje malé ninjy, nejspíš by ji praštil, ale musela si nějak získat důvěru místních.
,,Nevěděl jsem, že by jsi byla ninja." Ozval se za ní už starší klučičí hlas. Otočila se a uviděla před sebou blonďáka teda jak mu říkala.
Usmíval se na ni svým typickým širokým úsměvem a v ruce držel kunai. Dívka se na něho otočila s koketním úsměvem, kterému hned podlehl.
,,Proč? Nevypadám tak? Myslíš, že by si mě porazil?" Ušklíbla se na něho.
,,Určitě." Zazubil se a dodal.
,,Ten kdo prohraje bude toho druhého muset pozvat na rámen. Platí?"
Rá-co? Zamyslela se Sara. No to je jedno.
,,Platí." A stiskla mu ruku. Začali vrhat kunai. Sara si věřila měla přeci tvrdý trénink s Itachim a Kisamem. A taky že ano vyhrála.
,,To byla skvělá trefa.. Několikrát si se trefila mezi oči a do srdce." Sara se pomalu otočila za hlasem.
,,Á Kakashi-sensei!" Řekl Naruto.
,,Naruto, že bude lepší holka? A navíc o který mluví celá vesnice." Zasmál se.
Sara se děkovně uklonila Kakashimu.
,,Nebyl jsem rozcvičený.. Ale zvu tě na rámen." Usmál se Naruto.
,,Platí."
,,Ty nejsi místní, co?" Vyzvídal dál.
,,Ne." Zavrtěla hlavou.
,,Potuluju se všude kolem, ale spát někde musím." Sladce se pousmála. O něm Itachi mluvil a dával hodně důraz na jeho vlastnost si rychle získat srdce ostatních. No, uvidí se jestli v tom měl pravdu.
,,Aha." Zamyslel se nad tím Uzumaki.
,,Co se ti to stalo se rtem?" Zeptal se zvědavě.
,,C-co?" Vykoktala.
,,Máš ho namodralý jakoby tě do něj někdo kousl."
,,Jenom jsem se praštila." Usmála se nepřesvědčivě, ale on si toho nevšiml. Fakt byl trochu trouba.
,,Já jsem Uzumaki Naruto." Podal ji ruku.
,,Huchia Sara." Podala mu svou a potřásli si. Přece mu nebude říkat své pravé příjmení. Už dva Uchihy znal a nestála o další problémy, ale musela uznat, že po té dlouhé cestě ji už vyhládlo.