Poslední Žijící Druid

Informace

Potřeboval jsem informace. Moje vzpomínky se mi plně nevrátili a proto nevím kde se les nachází. Můj otec by byl zostuzen.
"Musím najít nějakou vesnici a někoho se zeptat." Nevěděl jsem kde se nacházím. Ale měl jsem pocit že se musím vydat na sever. Chtěl jsem použít magii ale měl jsem ji málo.
Proč mám tak málo magie? Vím určitě že jsem by mocnější. Něco se muselo stát. Ale co?
" Hádám že se musím vydat po svých" Povzdechl jsem si. "Jako za starých časů" Šel jsem přes lesy a hory, když jsem narazil na malou vesnici.
"Zde bych mohl zjistit kde je můj domov a taky si trochu odpočinout." Zakručelo mi v břiše. "A taky se trochu najíst." Zasmál jsem se a šel do vesnice.
Byl jsem ve vesnici. Vypadalo to že je to spíš tábor než vesnice. Všude byli žoldáci a ženy, které nabízeli své těla. Zastavil jsem se nad značkou, která ukazovala na hospodu. Vešel jsem dovnitř.
Někteří tam pili, někdo zase hrál hazard a ostatní se bavili přes celou hospodu. Podle všeho byla tohle jediná hospoda široko daleko. Šel jsem k prázdnému stolu a sednul si. Za chvíli přišla žena, která zde pracuje.
"Pane co bys te si přál?" Vypadala mile. Což mě překvapilo, když vidím jaké to tu je.
"Něco na pití a k jídlu, prosil bych paní" Vypadala překvapeně. Asi kvuli tomu jak jsem ji oslovil. Přece jen tohle není moje doba a musím vypadat jako blbec. Najednou slyším něco co moje ucho zajímá.
"Hej slyšel si to? Prý ukradli Gevara Agmas"
"Cože?! To jako ta elfská relikvie? Jak ji mohl někdo ukrást, když ji střeží v paláci."
"Nevím jestli je ti pravda ale prý se zjevil z ničeho nic. Přišel s ním hrom, který byl slyšet kilometry daleko." Všichni se mu vysmáli.
"Kamaráde asi si toho vypil až moc."
"Ale já nelžu! Prý se to tak stalo!"
"Jo jasně. Rovnou řekni že letěl na drakovi." Znovu se začali smát. Ten kdo říkal o mě vypadal že se cítí trapně.
"Tady máte pane." Přišla servírka s pivem a kusem masa.
"Děkuji vám, paní" Odešla a já se pustil do jídla. Je to dlouhá doba co jsem naposled jedl a pil.
Dojedl jsem a šel hledat informace. Prošel jsem skoro všechny stoly ale nikdo nic nevěděl. Překvapilo mě že většina ani nevěděla co to je. Odešel jsem z hospody a šel ulici, když mě najednou napadli nějací chlapci.
"Čau páprdo. Hezkej meč. Co kdybys mi ho ukázal." Nezajímáli mě a proto jsem je ignoroval.
"Hej neignoruj ho! To není hezké." Bylo jich šest a všichni tasili meče.
"Nechci vám ublížit. Nechte mě projít." Začli se smát. Jejich smích šel určitě slyšet přes celou vesnici.
"Ty a ublížit nám? Jako bys to dokázal. Hoši. Dáme mu lekci" Všichni s ním souhlasili a vrhli se na mě. Ach ty děti.
Vyhnul jsem se dvoum a skopl je na zem. Dalšího jsem chytil a přehodil přes sebe tvrdě na zem. Dva se mi vrhli na ruce a drželi mě zatímco jeden mě mlátil. Naštval jsem se. Ty co mě drželi jsem pustil do těla elektřinu. Nezabilo je to ale budou mít následky. Posledního jsem praštil pěsti tak tvrdě že se skácel k zemi. Nechal jsem je tak a šel tím směrem kam jsem chtěl.