Poslední Žijící Druid

Staroelfština

Už jsou to dva týdny co jsem vzal Agmas jako svou učednici. Za tu dobu se ve své magii velice zlepšila. Už dokáže nechat růst květiny bez toho aby měla zavřené oči. To je celkem velký pokrok.
Aezor taky trénoval svou magii. Chodil na lov a tam trénoval. Už to není malé štěně. Za tu krátkou dobu hodně vyrostl. Je dvakrát větší než normální vlk.
Všechno šlo hladce. Od hlavního města jsme byli daleko takže byla malá pravděpodobnost že nás chytí. Ale byla zde jedna věc, co mě trápila.
Mé vzpomínky. Od doby, kdy jsem se vzbudil v jeskyni tak na mě dolehl nápor vzpomínek. Ale už si žádné nevybavuji. Jako by se rozplynuly. Někdy mám pocit že jsem na tom místě byl ale žádná vzpomínka se neukáže. Byl jsem z toho trošku smutný. Chtěl jsem si vzpomenout na co nejvíce věci ale nejde to. Povzdechl jsem si.
Právě teď jsme na malé louce. Agmas trénuje svoji magii a Aezor vyrazil na lov. Já tu sedím po stromem a pozoruji okolí. Nedaleko odtud by měla být malá vesnice.
Každý týden tam prý přijde posel a řekne zprávy z celého království. To by se nám mohlo hodit. Vědět co se děje jinde.
Už nějakou dobu se snažím detekovat další kousek mě moci. Ale jediné co vidím je vodopád. Když jsem se zeptal Agmas tak řekla že o žádném vodopádu neví. Proto musíme do té vesnice a zjistit kde se to místo nachází.
"Agmas!" Byla daleko tak jsem musel zvýšit hlas. Podívala se na mě.
"Vyrážíme pojď!"
"Kam jdeme?" Zeptala se zvědavě. Pořád stejná. Ať už používám kouzla a nebo jdu na nějaké místo tak je plná zvědavosti. Pousmál jsem se nad tím.
"Jdeme do té vesnice. Musíme zjistit něco o vodopádu" Vstal jsem z pod stromu a šel k ní. Ona přikývla a následovala mě do vesnice.
"Co bude s Aezorem?"
"Už jsem mu dal pomocí magie vědět že se přesouváme. Takže se o něj bát nemusíš." Aezor se s Agmas hodně skamarádil. Občas si spolu hráli, jindy zas trénovali magii. Aezor se rád předváděl a před Agmas to bylo snadné. Nadchlo ji každé malé kouzlo.
---------------------------------------------------
Shanar je buď úplně blbý, nebo mu ten spánek něco udělal s mozkem.
Protože zastavil náhodného muže na ulici a začal se ho vyptávat na vodopád. Když ho ten muž poslal do warata, tak se na mě jen nechápavě podíval.
"Agmas, mohla bys-"
"Pche, že váháš." Zasmála jsem se a vydala se hledat někoho, kdo by mohl něco vědět. "Tady ti nebude rozumět téměř nikdo. Právo ovládat společný jazyk mají jen obyvatelé hlavního města a šlechta z ostatních měst." Vysvětlila jsem mu a zastavila u stánku se zeleninou.
"Cyda, lozure küav estarav er que?" Zeptala jsem se jí na ten vodopád. Zářivě se na mě usmála. Byla to starší paní ale z očí jí zářila dobrosrdečnost. "Teseva." Zakroutila hlavou. Usmála jsem se na ni a pokračovala dál.
"Nic neví." Zašeptala jsem Shanarovi. Neodpověděl. "Počkej tady." Nařídila jsem mu a vešla do budovy, která si hrdě říkala hospoda, ikdyž to vypadalo jako obyčejný nevěstinec.
Chodila jsem od stolu ke stolu se stejnou otázkou ale nikdo nic nevěděl. Chtěla jsem se dát na odchod. Když v tom mě někdo surově chytil za zápěstí a zastavil.
"Siteras era veveta!" Zakřičel na mě a já se musela otočit. "Nande a krecia!" Procenila jsem skrze zaťaté zuby. "Proč se zajímáš o ten vodopád." Zeptal se a přitáhl si mě tak blízko, že mi dýchal do tváře. Musel patřit ke šlechtě, jinak by nemluvil společnou řečí.
"Darven!" Oba jsme vzhlédli k druhému patru. "Pusť tu nebohou dívku. A ty děvče, pojď ke mně."
Darven mě pustil a já šla k starší paní, spíše byla opravdu stará. Přišla jsem k ní a usmála se. "Kevara." Poděkovala jsem a sklopila zrak. Položila mi ruce na tváře a usmála se. "Jakto, že ovládáte společný jazyk?" Zeptala jsem se. Zakroutila hlavou. "Nerozumíte mi?" Přikývla. Takže rozumí. "Umíte jen něco?" Přikývla. "Operava wertar luceva ea" tenhle jazyk znám. Staroelfština.
"Já vám nerozumím.." řekla jsem smutně. Dostala jsem nápad. "Ale znám někoho, kdo ano. Počkáte?" Přikývla a mé tělo zaplavila vlna radosti. Vyběhla jsem ven. "Shanare, pojď." Řekla jsem a on šel za mnou. Když jsme však chtěli jít za ní, Darven nás zastavil.
"Kesa dreas lotore ciave!" Procenila jsem skrze zaťaté zuby výhružným tónem. Viděla jsem v jeho očích pobavení. Ustoupil a pustil nás. Došli jsme až k tajemné ženě, která se na Shanara usmála.
----------------------------------
Přišli jsme k tajemné ženě. Jak jsem ji uviděl tak jsem tomu nemohl uvěřit.
"Estaro? Jsi to ty?" Můj hlas byl plný šoku. Znám tu ženu. Byla jedna z těch, kteří mě měli zapečetit. Ona však odmítla.
"Shanare. Už je to dlouhá doba." Podívala se mi do očí a já v nich viděl lítost. Agmas byla překvapená že se známe ale radši nic neříkala.
"Já-já, omlouvám se ti. Nedokázala jsem je zastavit" Chtěla brečet. Její hlas byl plný smutku a vyčítavosti.
"Nebyla to tvá chyba. Vím že si stím nechtěla mít nic společného" Podívala se na mě a já se na ni usmál. Mám pocit jako bych byl znovu ve své době. Ale kvůli tomu jsem tu nebyl.
"As ream dak zur tvam?" Použil jsem staroelfštinu aby tomu nikdo jiný nerozuměl. Agmas už určitě ví jak jsem se cítil, když na mě ten muž začal mluvit elfsky. Estara se nad mojí otázkou zasmála.
"Uz kna qer nas dameo, ver tiga ha" Moje oči se rozšířili. Jakto že mě to nenapadlo dřív? Už vím kde se to nachází.
"Děkuji. Bohužel musím vyrazit. Tohle je možná naposled co se vidíme." Chabě jsem se pousmál. Rád bych tu zůstal déle ale musíme vyrazit. Otočil jsem se.
"Agmas. Máme pro co jsme přišli. Jdeme." Vstala a následovala mě. "A ty Estaro." Znovu se na mne podívala.
"Děkuji" To bylo poslední co jsem řekl a vyrazil ven z hospody.
"Řekla ti, kde se to nachází?" Otázala se Agmas.
"Tam kde visí vodopád modrý,
Tam najdeš sílu do zhouby" Nechápavě se na mě podívala ale následovala mě dál.