Ležel jsem na zemi. Asi jsem omdlel. Použil jsem moc magie na útěk že mi skoro žádná nezbyla. Vstal jsem a rozhlednul se. Byl jsem na louce poblíž lesa. Podívám se doprava a vidím tam můj meč zabořený v zemi. Přijdu k němu a vytáhnu ho. Jak se ho dotknu tak mě zahalí tma.
----------------------------------
"Synu. Pojď jsem na chvíli" Kdo to je? Kolem mě prošla nějaká postava. Počkat! To jsem já!
"Co se děje, otče?" Otec? To je můj otec? Proč si na to nepamatuju?!
"Mám pro tebe dar, můj synu" Vidím jak vytahuje povědomý meč.
"Tento meč je v naší rodině po generace. A teď je tvůj"
"Vážně, otče? Ty mi dáváš tento meč? Ale vždyť nejsem nic! Však ani neumím používat magii! Dej ho mému bratrovi. Zaslouží si ho víc" Můj otec si povzdechl.
"Já vím že neumíš používat magii. Ale vím že máš dobře srdce zatímco tvůj bratr ne. Proto ho dávám tobě můj synu" Předal mi meč a já ho vytasil.
"Jeden z každé generace ho pojmenoval jinak. Jak ho pojmenuješ ty?" Podíval jsem se na sebe. Viděl jsem jak se směju.
"Tsuor. Bude se jmenovat Tsuor" Cítím další bolest hlavy.
-----------------------------------
Jsem zase v realitě. S touto vzpomínkou je něco jinak. Potím se. To se ještě nestalo. Pak mi něco došlo.
"Ta elfka říkala že druidové už nejsou. Jak to myslela? Co se stalo?" Musel jsem to vědět a proto jsem se vydal do mojí domoviny. Lesa druidů.
ČTEŠ
Poslední Žijící Druid
FantasiaDruidové. Mocní mágové, kteří žili v míru lesa. Jednoho dne se to však změní a zbyl jen jeden. Ztratil své vzpomínky a většinu své magie. Proto musí jít znovu získat co je právem jeho ve světě kde vládnou elfové. Autoři: AlttreX Maruska2205
