Poslední Žijící Druid

Vzpomínky

Je další den. Aezor si musel odpočinout. Proto jsem rozdělal oheň a přečkal noc v lese. Ráno jsme se vydali zpátky na cestu. Můj pocit že jsem blízko se zvětšoval a já věděl že tam za chvíli budu. Pocit že jsem pronásledován se zvětšoval. Ať už mě chtěl zastihnout kdokoliv tak je s magii neskušený. Má na sobě mocný magický předmět, který se dá snadno odhalit.
Vycházel jsem kopec a věděl že za ním bude druidský les. Moje nedočkavost vyhrála a proto jsem vyběhl nahoru. Po tom co jsem viděl se mi zastavilo srdce.
Nebylo tam nic. Jenom krajina. Bez trávy, stromů či zvířat. Nemohl jsem tomi uvěřit.
"Spletl jsem se. Tohle nemůže být ono" Ikdyž jsem to řekl tak jsem věděl že to není pravda. Šel jsem dál a dál ale nic tam nebylo. Padnul jsem na kolena a začal brečet.
"Jak? Proč? Co-co se stalo? Kde je les? Kde je moje rodina?" Měl jsem zlomený hlas plný smutku. Aezor se mě snažil uklidnit ale nepomohlo to. Pak jsem to uviděl.
---------------------------------
Všude byli děti. Malé děti. Nemohlo jim být přes 10 let. Udělali kruh kolem mě.
"Shanare! Pojď si s námi hrát! " Usmál jsem se a šel se dolů.
"Nemůžu. Dneska musím jít na lov." Pohladil jsem ho na hlavě.
"Konečně sis našel kamarády, bratříčku?" Postavil jsem se a uviděl mého bratra jak se na mě směje spolu s dalšími.
"Shanar je tisíckrát lepší než ty!" Řvou na něj děti.
"To pochybuju. Vždyť ani neumí používat magii." Citil jsem se trapně. Byl jsem synem krále ale neuměl jsem použít magii. Otočil jsem se a odešel pryč se sklopenou hlavou.
----------------------------------
Další vzpomínka. Tentokrát jsem byl sám na odlehlém místě. Vypadalo to že jsem na něčím přemýšlel. Najednou slyším křik. Podívám se za sebe a vidím kouř. Ale ne. Vesnice! Otočil jsem se zpátky a vidím jak se rozebíhám směrem odkud jde kouř.
-----------------------------------
Jsem ve vesnici a všude je oheň. Na zemi leží mrtvoly v jejich krvi. Co se stalo?
"Co se to děje?" Vidím sebe jak probíhám skrz vesnici ale všichni už byli mrtvý. Najednou uslyším něčí hlas. Podívám se dolů a vidím svého otce.
"Otče! Co se stalo?! " Jsem nad ním a pláču.
"Nebreč můj synu. To je dobrý. Musím ti říct něco důležitého než zemřu." Vykašlal trochu krve ale pokračoval.
"Důvod proč nemáš magii je ten že jsem ji zapečetil"
"Cože? Proč bys to dělal?"
"Tvá magie byla tak mocná že bys mohl zemřít. Proto jsem to udělal. Ale teď už to nebude potřeba" Usmál se na mě.
"Jsem na tebe hrdý můj synu" "Wer nu tam est ru zak klo nawar." Ucítil jsem to. Magie. Celým mým tělem probudila magie. Podíval jsem se na otce ale už bylo pozdě.
Zemřel.
-----------------------------------
"Shanare!"
"Pane Rutosi!" Muž se skácel k zemi.
"Řeknu ti co se tu stalo. Pojď blíž." Přiblížil jsem se k němu a to co mi řekl mě zdáse překvapilo.
Jenomže už si nepamatuji co mi řekl.
---------------------------------
Jsem zpět ve vyprahlé pustině. Cítím jak se mě ve buduje hněv. Někdo zabil moji rodinu, můj lid, vzal mi můj domov.
Moje magie rychle rostla a naráz jsem ji vypustil. Zařval jsem k nebesům a vypustil všechnu mou magii.
Všude kolem lítání blesky a ničili vše co tam zbylo. Křičel jsem dal a počet blesků se zvyšoval. Viděl jsem jak se pomalu začíná vytvářet bouře. Pak jsem přestal.
Rozhlédl se kolem a uviděl tu spoušť čp jsem udělal. Vypadalo to jako po zemětřesení. Pak jsem si vzpomněl. Aezor! Kde je? Hledal jsem všude až jsem ho uviděl. Byl jsem překvapený.
Našel svůj element. Blesk.
"Vypadá to že jsme byli zrození se sejít můj příteli" Pohladil jsem ho a on zavyl jako souhlas.
Už jsem tu nemohl zůstat ani minutu a proto jsem se otočil a šel směrem odkud jsem přišel.