Poslední Žijící Druid

Prosím, nezemři

Deset minut. Za deset minut má být popravena. Každá minuta je jak století. Nedovolím aby ji někdo zabil. Její děd by pak zabil mě. Musel jsem se nad tou myšlenkou pousmát.
Takže teď jsem tady. Na kopci vedle města a čekám až nadejde ten správný čas. Kdybych tam vyrazil teď tak by ji určitě někde ukryli. A bylo by celkem těžké prohledat celé město. Proto čekám až ji vezmou na místo její popravy.
Tři minuty.
Dvě minuty.
Minuta.
Je tam. Cítím její magii. Nadešel čas zachránit mou učednici. Povzdechl jsem si a začal se soustředit.
"Xer wer os" Ozval se hrom a já tam stál přede všemi. Cítil jsem jejich strach. Uviděl jsem ji jak se na mě radostně dívá. Seskočil jsem dolů a začal jít směrem k Agmas. Nikdo se mi nedovolil postavit do cesty. Byl jsem přímo u ní a viděl jsem tu radost z toho že tu jsem.
Podíval jsem se na krále se smrtícím pohledem.
"Kdo to chce ublížit mojí učednici?!" Bylo tam ticho. Nikdo nepromluvil. Nikdo neodpověděl na mou otázku. Nikdo se ani nehnul. Všichni tam jen tak stáli. Všechny jsem se na ně podíval pohledem, který dokáže zabíjet. Na koho jsem se podíval tak sklopil zrak dolů.
"Co-co-co to děláte?!!?! Zabte ho!" Byl to král. Tohle je poprvé co jsem ho viděl zblízka a po tomhle hádám že i naposled. Stráže váhaly jestli mají zaútočit nebo ne.
"Zabte ho! Jestli to neuděláte tak vám všem setnu hlavy!!" Po tomhle se stráže začali ke mě přibližovat. Pomalýmy kroky se blížíli. Na všechny jsem se podíval tím nejděsivějším pohledem a podal jim otázku.
"Máte na výběr." Usmál jsem se a zvedl ruku.
"Bojíte se víc mě nebo krále?" Podívali se na mě a pak na krále. Věděli kam tahle situace vede a složili zbraně.
"Dobře. A teď nechte Agmas jít" Upřeně jsem se díval do králových oči.
"Nebo vám přísahám že tohle město lehne popelem." Král se začal smát jako šílenec.
"Opravdu si myslíš že mě tím zastrašiš?" Otočil se na stráže a dal povýšený pohled.
"A vy. Všechny vás čeká poprava." Zvedl ruku a povolal svou garda. Byli v plné zlaté zbroji. Vypadali přesně jako tamti, které jsem usmažil při útěku.
"Všechny je zabte" Vydal pokyn a vojáci mě obklíčili. Tasily meče a byli připraveni útočit.
Zaútočili.
"Podceňuješ mě elfe!" Z nebe se snesly blesky a gardu potkal stejný osud jako těch minulých. Slyšel jsem výkřiky elfů, kteří se šli podívat na popravu. Kupodivu nikdo neutíkal. Všichni byli tam, kde byli.
Otočil jsem se na Agmas a viděl jak ji pomáhá jeden z její party. Přistoupil jsem k ní a nasadil vážný výraz.
"Tohle se stane, když mě neuposlechneš" Sklopila zrak k zemi.
Usmál jsem se a pokračoval.
"Ale jsem rád že jsi v pořádku. A můžu ti říct že jsi úplně jako tvůj děd" Podívala se na mě a taky se usmála. Rozhlédl jsem se kolem a viděl že se zde hromadí vojáci. Byl čas na bitvu.
"Agmas. Určitě tu máš nějaké nevyřízené účty. Já se postarám o vojáky. Ty udělej pro co si přišla." Otočil jsem se k ji zády a vyrazil směrem k vojákům. Spíše to byla armáda. Zastavil jsem se a tasil meč.
"A Agmas. Prosím nezemři" Rozeběhnul jsem se přímo do bitvy a nechal zbytek na Agmas.