Záchrana

19 2 0
                                    

Od toho místa už jsem byl daleko. Už nikdy jsem se tam nechtěl vrátit. Aezor si zkoušel svoje nové schopnosti. Kolem něho lítaly jiskry a vypadal šťastně.
Musím ho vytrénovat. Dá se vůbec trénovat Setor? Moje myšlenky přerušil zuřivý řev. Aezor zpozorněl a díval se směrem odkud řev šel. Věděl jsem co to je a nechtěl jsem s tím mít nic společného.
Byl to určitě drak. V mé době jich bylo hodně. Takže mi to nepřijde divné. Ale můj sluch zachytili něco jiného. Zdálo se že s ním někdo bojuje.
Šel jsem se podívat a viděl ji. To je ta elfka! A zdá se že tamto je její parta. Bojovali s drakem a prohrávali. Viděl jsem jak zuřivě po něm stříleli šípy. Najednou tasí meč a seká draka do nohou. Vypadá to že draci jsou v této době vzácnost, když neví jak s ním bojovat. Pak to jsem to ucítil. Její magie.
Najednou začali draka obmotávat rostliny a strhli ho k zemi. Nemohl jsem z ní spustit oči. Má magii rostlin. Druhá nejvzácnější magie pokud si pamatuji.
Najednou spadla na kolena a vypadala že svoji magii neumí ovládat. Drak se pomalu uvolnil a začal znovu zuřit. Otočil jsem se na odchod ale najednou jsem ho viděl před očima. Byl to můj otec. Věděl jsem co po mě chce.
Otočil jsem se, tasil meč a objevil se rychlostí blesku před ní. Drak upěl svoji pozornost na mě.
Zaútočil a já se vyhnul. Sklouzl jsem pod něho a sekl jsem ho do podbřísku. Jejich slabina. Drak vyletěl ale neudržel se ve vzduchu a spadl pár metrů dál. Chystal se chrlit oheň.
"Uzer nos tu na wedor po mar!" Z nebe se na draka snesl obří blesk. Padal ne něho tak dlouho dokud ho nezabil. Z jeho těla šel kouř. Otočil jsem se na elfku a viděl jak se pomalu probouzí

Poslední Žijící DruidKde žijí příběhy. Začni objevovat