Poslední Žijící Druid

Ošetření

Rychle jsem pospíchala k Roffovi. Ležel na zemi a hruď mu hrozně krvácela. Klekla jsem si k němu. "Roffe, jsem tady. Jsem u tebe." Zašeptala jsem a chytla ho za ruku. "Nabeth, iesta ma ferk!" Křikla jsem na něj a on mi podal můj vak s věcmi.
"Budeš v pořádku." Chabě jsem se usmála a hledala kieri. Ampulku s kieri jsem otevřela a opatrně Roffovi polila ránu. Napjal se bolestí a zaťal zuby i pěsti. Vytáhla jsem obvaz a pomohla mu se posadit. "Bude to dobré." A začala mu ránu převazovat.
Jakmile jsem byla hotová, nechala jsem Roffa Roffem a šla za Katricií. "Katricia, vuesta hieav." Položila jsem jí ruku na rameno. "Jsem v pořádku. Jen se po mě ohnal tlapou." Usmála se a nenávistně pohlédla na mrtvé tělo medvěda z legendy.
Já a Nabeth jsme rozdělali tábor. Pomohla jsem Roffovi posadit se k ohništi. Nikdo z nás teď nechtěl jít spát. Všichni jsme měli strach. "Co to bylo?" Zeptal se Nabeth. Nikdy se o legendy moc nezajímal.
"Byl to Taver. Medvěd z legendy." Odpověděla jsem bez sebemenšího zaváhání. Viděla jsem, jak přátelé nastražili uši, aby vyslechli legendu. Zhluboka jsem vydechla a plíce mi ztěžkly.
"Kdysi dávno, za dob mocných druidů žil jeden muž se svou ženou. Byl to člověk." Odmlčela jsem se. "Plodil s ní děti a ty pak obětoval temným bytostem výměnou za duše těch, které nenáviděl." Hlas se mi třásl, byla to děsivá legenda.
"Jednoho dne zjistil, že jeho žena už je neplodná. A tak obětoval ženu, kterou kdysi dávno miloval, aby démoni vzali duši muži, který mu odmítl ošetřit umírající kozu." Proběhl mi mráz po zádech a naskočila mi guer. "Bohové se na něj velmi nazlobili a proměnili ho ve velkého černého medvěda, který byl odsouzen požírat jen umírající hrdiny. Měl to být trest ale jemu se to líbilo." Nechala jsem tuhle větu viset ve vzduchu. Viděla jsem, jak mí přátelé zbledli.
"A legendární Taver byl dnes zabit." Vydechla jsem tuto větu. "Fuier, okamav túr." Zašeptala jsem do bouřlivé noci. "Odpočiňte si. Ráno vyrážíme." Ani jeden z mých přátel nezaváhal a ulehl. Po chvíli jsem slyšela jejich tiché oddechování. Já jen seděla na pokraji jeskyně a pozorovala umění blesků, poslouchala píseň hromů a přemýšlela o domově.
"Najdu tě."