Poslední Žijící Druid

Pravda

Museli jsme si najít nějaký úkryt. A jelikož to bylo opravdu na rychlo, nenapadlo mě nic, kromě opuštěného hradu. Toho hradu, ve kterém jsme našli několik mrtvých. Toho, kde bohové odsoudili toho muže.
Shanar od našeho představování nepromluvil. Na chvíli někam zmizel ale pak se vrátil, vypadal naštvaně a odhodlaně.
"Werate." Poručila jsem a ostatní mě poslechli. Nasadila jsem do tětivy šíp, a mířila na strom. "Co to děláš?" Zeptal se Shanar. Nabeth ho umlčel gestem. Zahlédla jsem ji a vypálila šíp. Hned spadla na zem se šípem zabořeným v hrudi. Obrátila jsem se na ostatní. "Máme večeři." Usmála jsem se.
"Nejrozumnější bude asi přenocovat v tom hradě." Ukázala jsem směrem k hradu. "Je to tam dost velké a nemyslím, že by někoho napadlo nás tam hledat." Zdůvodnila jsem jim. Roff se na mě povzbudivě usmál, jakoby mi chtěl říct, že mám dobré nápady. Katricia se na mě od naší hádky ani nepodívala.
Když jsme došli na hrad, našli jsme si místnost, ve které nebyla až taková spoušť. Prostě se mi opravdu nechtělo nocovat mezi mrtvolami.
"Nabeth, Roff kiera vesta. Katricia-" Nenechala mě to dopovědět. "Já rozdělám oheň." Křikla na mě naštvaně a pustila se do práce. "Agmas, fureta Katricia huio." Snažil se mě povzbudit Nabeth. Mile jsem se usmála.
Jakmile už bylo vše připravené, stáhla jsem stvoření z kůže a dala ho péct. "Tak,  co nás čeká teď? Přišel si na to, jak získat zpět svou moc?" Zajímala jsem se a Shanar jen přikývl. "Musím se někomu pomstít." Zašeptal děsivě to tmy hradu. "Komu?" Nevím, jestli jsem se zeptala ze zvědavosti nebo ze strachu. "To nevím. Ale vím, že ten muž mě nenáviděl." Nechal větu viset ve vzduchu. "No, ať jde o kohokoliv, pomůžu ti." Usmála jsem se. Je přece důležité se svými společníky udržovat dobré vztahy ne? Katricia se prudce postavila. "Ûvea kësertove lius etares!" Zakřičela na mě zuřivě ale já zůstala klidná. "Katricia, malc wefa." Zhluboka vydechla a posadila se. Nabeth jí něco říkal ale já nevěděla, co. "Jak můžete být družina, když se stavíte proti sobě?" Zeptal se Shanar. Vydechla jsem. "My nejsme proti sobě. Jen se toho stalo poslední dobou hodně." Osvětlila jsem mu situaci a dál ó tom nehodlala hovořit.
"Říkal si, že můj děd byl tvůj dobrý přítel. Nemáš rád mou rasu, proč?"
---------------------------------
Na to že se známe krátkou dobu tak se ptá hodně. Ale musím ji věřit.
"Důvod proč nemám rád elfy je ten že mě zradily." Překvapilo ji to. Její oči byli plné zmatku a šoku.
"Možná víš že mě zapečetili elfové. Všichni říkají že jsme byli nepřátele ale tak to nebylo." Chvíli jsem se zamyslel jestli ji to říct. Přeci jen elfové jsou hrdí na své předky. Ale zdá se že chce vědět pravdu.
"Teravil a Aerol byli mi nejbližší přátelé. Teravil však chtěl mou moc a přesvědčil zbytek aby mi ji vzali a zapečetili mě. To kvůli němu mám tu jizvu. Tvůj děd měl rodinu a proto jsem mu řekl ať neprotestuje. Doufám že toho nelitoval po zbytek života." Z takového návalu informací se jí určitě zatočila hlava. Ještě k tomu takových. Vypadala zmateně, naštvaně a smutně. To bylo všechno co jsem ji chtěl v tuto chvíli říct.
Vstal jsem a šel do ústraní meditovat. Potřeboval jsem zjistit kde se nachází moje moc. A na to jsem musel být v klidu. Mojí moc je těžké ovládnout a proto ji asi dali do předmětu a ty schovali. Soustředil jsem se a hledal kousky mé magie. Nejsem však dostatečně mocný abych je uviděl všechny. Pravděpodobně dokážu vycítit jen ty nejslabší kusy. Ale někde se začít musí. Jak jsem nad tímhle přemýšlel tak jsem to viděl. Prsten. Někdo ho má na ruce. Elf. Vypadá to že je někde v herně. Všude se hrajou karty a poker. To bylo vše co jsem uviděl.
Vstal jsem a šel se zeptat Agmas. Pořád se asi vzpamatovávala z toho co jsem ji řekl.
"Kde se nachází herna?" Zeptal jsem se. Podívala se na mě.
"Herna? Myslím že je jedna v hlavním městě. Proč?" Hlavní město? Dobře. Už vím kam se vydat. Otočil jsem se a šel zpátky. Sednul jsem si vedle Aezora a usnul.