Night Fix by wildkidzz

4. Apologies and Meatballs

Veronica Cole

Od Xaviera:

Ahoj Ronnie, to jsem já, Xavier.

Byl čtvrtek odpoledne, právě po škole, když jsem dostala tuhle textovku. Seděla jsem v obývacím pokoji na gauči a jedla nějaké dvou minutové nudle. Dani mě dovezla domů ze škole, řekla mi všechno o ní a Mattovi, takže jsem ještě neviděla mého bratra ani Justina.

Můj bratr na mě byl stále naštvaný kvůli té párty, ale já to nechala být a chovala se jako kdyby se nic nestalo. Mezi mnou a Justinem to bylo divné. Dnes ráno jsem se vzbudila a postel byla prázdná, což znamenalo, že Justin už odešel. V autě jsme byli ticho a ve škole jsem s ním navázala oční kontakt jen v jídelně, ale to bylo jen na chvilku, protože si ho Madison přitáhla zpátky s obě.

Urrrrrrrrg.

Ještě jednou jsem si přečetla tu textovku, usmála se sama pro sebe a rozhodla se mu odepsat, když v tom jsem slyšela bouchnutí dveří. Bez ohlédnutí jsem zakřičela, “Ahoj, v ledničce máš sendvič!” Otevřela jsem odpověď, ale zastavila se, když se přede mnou objevila postava. Vzhlédla jsem a poté se postavila, byla jsem šokovaná. “Justine?” Vyhrkla jsem. “Co tady děláš?”

Justin přede mnou stál ve světlých džínách a bílém triku s vyhrnutými rukávy. I přesto, že venku bylo chladněji, Justin stále chodil jako kdyby bylo léto. Jeho vlasy, byli zakryty černou beanie.

“Už mě unavujou ty hádky, Rori” Justin zamumlal a ruce si zastrčil do kapes.

Zakousla jsem se do rtu, byla jsem nervózní z tohoto rozhovoru. Podívala jsem se pryč od jeho velkých karamelových očí. “Jaký hádky?” Pomalu jsem zamumlala. Už jsem na Justina nebyla naštvaná jako předtím. Více jsem spíš byla zlomená. Zlomená z toho, že se choval jako kdybychom nebyli kamarádi, jako kdybychom každou noc celých osm let nespali v jedné posteli.

“Dobře, jestli se nehádáme, jsem unavený z toho, jak se ke mně chováš jako mrcha!” Justin se obrátil.

Spadla mi čelist. “Mrcha? Možná se chovám jako mrcha, protože ty jseš prvotřídní debil!” Ohradila jsem se předtím, než jsem se otočila, vzala prázdný talíř a mobil předtím, než jsem přešla do kuchyně.

Justin šel za mnou. “Nechovám se jako debil! Od pondělí si na mě byla totálně hnusná!” Protočila jsem očima a položila talíř do dřezu. Otočila jsem se k Justinovi. “Co jsem udělal?”

“Opravdu?” Byla jsem šokovaná z toho, že Justin neměl ponětí.

Podrážděně vyhodil ruce do vzduchu. “Je to kvůli tomu, že jsem tě nevzal domů? Je?”

Zkřížila jsem si ruce na prsou. “Ne, Justine, bylo to kvůli tomu, jak jsi na mě mluvil před tvými kamarády.” Místnost byla tichá, naše křičení na toho druhého skončilo tím, že na mě Justin zíral.

Podíval se ode mě pryč a poté si olízl rty. “Oh.” Povzdychla jsem si a odkřížila si mé ruce, připravena jít nahoru a zapomenout na tohle.

“Podívej, je to jedno. Jsem trochu mimo-” Justin měl jiné plány.

“Ne, máš pravdu.” Přešel ke mně blíž a podíval se mi do očí. “Byl jsem debil. Omlouvám se.” Našpulila jsem rty a přikývla. Po čtyřech divných dnech jsem konečně dostala to, co jsem chtěla, ale upřímně, necítila jsem se tak, jak jsem si myslela.

Došlo mi, že Justin nebyl jediný, kdo udělal chybu, promluvila jsem. “A já se chovám za to, že jsem byla mrcha.” Podívala jsem se dolů.