Night Fix by wildkidzz

12. The Weekend: Part Two

Ze všeho nejdřív se chci omluvit za to, že je tak po dlouhé době. Je to jen moje chyba a nebudu to na nic svádět, užijte si část:)

Justin Bieber

“Vstávej!” Polštář, který udeřil do mé hlavy mě donutil se otočit a zastonat. Rori.

Rána s ní nebyla vždycky tak úžasná. Vyhazovala mě z okna – doslovně – nebo mě strkala z postele s 'Nechci, aby tě tady někdo našel', i přesto, že jsem jí pokaždé připomínal, že dveře jsou zavřené.

Takže být vzbuzen takhle ráno, v které jsem ve skutečnosti mohl spát mě trochu víc naštvalo. “Do. Prdele. Zmlkni!” Zamumlal jsem do mého – nebo jejího – polštáře a pokoušel se opět usnout. Mé tělo bylo nepatrně tuhé, bolavé a hlava mi pumpovala z alkoholu.

“Do-obře,” Rori zazpívala, od toho jsem odvodil, že přešla ke dveřím. “Ale zmeškáš palačinky.” Dveře od pokoje se zavřely přesně v moment, kdy jsem rychle zvedl hlavu. Palačinky??? Zakručelo mi v břiše. Miluji palačinky.

Vstal jsem z postele, vzal své triko z postele a navlékl si ho, když jsem opouštěl místnost. Šel jsem rychle, celá má chodidla byla studená z dřevěné podlahy. Měl jsem oblečené jen boxerky s trikem a teplota každým dnem klesala. Ne, že by mě to nějak ovlivnilo, ale mé nohy se trochu ohladily. Divné.

Ta vůně něčeho... něčeho, co se pálilo přecházela domem, když jsem se blížil ke kuchyni. “Um, Rori?” Podíval jsem se okolo a viděl, jak má hlavu v ledničce, něco hledala, zapomenutá palačinka byla na pánvi.

Rychle jsem odendal pánev ze sporáku a položil ji na talíř. “Tahle sračka je spálená.” Podíval jsem se na kupu palačinek vedle sporáku. Všechny byly křupavé a tmavě hnědé.

“Všechno to je spálený.” Zasmál jsem se a zvedl talíř, přesunul ho Roriiným směrem, ona se na mě teď dívala s láhví čerstvé šlehačky v ruce.

“Ne chlape, jsou jen křupavý!” Vzala mi talíř a položila ho na ostrůvek uprostřed. Vzala nějaký sirup a nastříkala ho na to hnědé předtím, než zvedla palačinku a kousek ukousla. Zvedla palec s plnou pusou a otočila se ke mně. “Koukej! Je perfek-” Její noc se ohrnul a tvář byla znechucená. Položila zbytek palačinky na kupu a polkla, opět se na mě podívala. “Dobře, měl jsi pravdu. Je to sračka.”

Zasmál jsem se a přitáhl si jí k hrudníku. “Je to v pořádku, Rori, nemusíš umět vařit kvůli tomu, abych tě měl rád.” Odtáhla se ode mě a vyplázla na mě jazyk. Opět jsem se zasmál.

Vypnula plamen na sporáku a ukázala k špinavé kuchyni. “A teď co? Vyplácala jsem snad tunu ingrediencí a pořád máme hlad.” Zamrmlala. Usmál jsem se.

Zakousl jsem se do rtu, když jsem přemýšlel o plánu. “Co kdybychom si někde dali muffin?” Klasicky jsem se opřel a ostrůvek. Rori zvedla jedno obočí, jak kdyby mi říkala 'Muffin? Opravdu?' “Pojď, bude to sranda.”

Veronica Cole

“Pizza? K snídani?” Zeptala jsem se, zasmála, mezitím, co jsem šla dolů po schodech do teplé, útulné, malé restaurace za Justinem.

“Snídani? Jsou skoro dvě!” Kývl na číšníka, který ukázal na malý stůl v zadní části šeré místnosti. Bylo to trochu pod zemí, takže tady nebyla žádná okna, ale místnost voněla nádherně a měla příznivou teplotu. “Vzbudila jsi mě pozdě a potom ti trvalo věky, než ses připravila!”

Na Justina jsem protočila očima a posadili jsme se. Poděkovala jsem číšníkovi za menu, ani jsem se na něj nepodívala a položila ho na stůl. Vždycky si dávám stejný typ pizzy; California. Justin je na tom úplně stejně. Miluje margaritu. Vypadá to, že je ten kluk, který má rád více pizzu. Ale to je jedna z věcí, které vědí jen nejlepší kamarádi... nebo bratrovi nejlepší kamarádi. Hodiny, kdy jsme si objednávali pizzu do domu toho druhého nás přivedly blíž. Sdíleli jsme spolu malý úsměv, jako kdybychom věděli na co myslíme.