Veronica Cole
“Veronico, pojď zpátky!” Zac na mě zavolal ze své pozici v obývacím pokoji, když jsem byla v polovině schodů. Protočila jsem oči, otočila se a sešla dolů, opřela se o zeď a podívala se na něj. Pokrčila jsem rameny, chovala jsem se jako nevděčný teenager, protože on se choval jako příliš starostlivý otec. “Kdo to byl?” Zopakoval, zkřížil si ruce a zvedl svá už zvedla obočí o něco výš.
“Xavier.” Pokrčila jsem rameny a otočila své tělo ke schodům. “Můžu teď jít...tati?”Ano, doslovně nevděčný teenager.
“Odpusť si ten tón, Ronnie. Bál jsem se. Nemůžeš prostě odejít bez toho, abys mi to řekla – speciálně po tom, co se stalo včera v noci!” Zacův hlas byl vyšší. Zakousla jsem se do rtu a pocítila vinu, když mi přešla přes mysl včerejší noc. Má pravdu.
“Omlouvám se,” Zašeptala jsem a podívala se na své tenisky. “Zrovna jsi spal...nechtěla jsem tě otravovat.”
Slyšela jsem Zacharyho povzdech a přešla o trochu blíž. “Je to v pořádku, Rons” Usmál se na mě a přešel si rukou přes kudrlinky. “Jen mi to příště řekni, dobře?” Přikývla jsem a usmála se nazpět. Jeho úsměv ale rychle zmizel. “Počkej, kdo je Xavier?”
Protočila jsem očima a zasmála se. Zac si vůbec nepamatoval to, jak mě odstrčil od Xaviera na té párty, kam jsme já a Dani vtrhli. “Jen kamarád!” Vyhrkla jsem a přemístila se tak, abych šla nahoru do mého pokoje, když slabě vzal mé rameno. Povzdechla jsem si a vzpřímila se, ruce jsem měla na bocích a čekala na jeho otázky, což vždycky následovalo poté, co jsem někde byla s klukem.
“Vypadal o dost starší...” Nesouhlasně zamumlal. “Kde jsi ho potkala?” Mé myšlenky byly potvrzené.
“Na tom nezáleží, protože to je jen kamarád!” Můj hlas byl vyšší, než jsem chtěla, to donutilo Zaca zvednou obočí, opět, nečekaně.
“Čau, proč tady křičíte?” Justin vešel předními dveřmi a s úšklebkem na rtech se opřel o gauč. “Šťastní sourozenci se pohádali?” Škádlil.
Zac protočil očima, pustil mé rameno, aby si mohl své ruce opět překřížit. “Ne, Ronnie šla na rande s nějakým klukem bez toho, aby mi to řekla.” Zamumlal. Justinův úšklebek zmizel. Očima plných otázek se na mě podíval, což jsem ignorovala, protože mě to nutilo cítit se divně.
Olízla jsem si rty a přešla zpět k schodům. “Moc z toho děláš, Zachary. Je to kamarád. Jsem unavená. Klid.” Otočila jsem se, ukázala znak míru do vzduchu a vyšla nahoru po schodech.
~
“Ty křeče mě zabíjejí,” Zasténala jsem, zmáčkla si břicho a položila si hlavu na lavici. Dani se vedle mě zasmála. Seděli jsme v učebny angličtiny a čekali až přijde učitelka. “Máš pro mě prášek?”
Dani strčila ruku do její tašky a vytáhla pro mě bílou krabičku. “Můžeš mi říkat tvůj zachránce.” Strčila mi krabičku do mých chamtivých rukou.
Rychle jsem si vzala jednu pilulku a polkla ji s lokem vody. “Jsi můj zachránce.”
Dani se opřela o zadní část židle, pokroutila si vlasy, když hluboce přemýšlela a poté vytřeštila oči. “Skoro jsem zapomněla!” Vyjekla. Zahmkala jsem jako odpověď a bezdůvodně jsem přecházela přes naše knihy. “Matt mě pozval na nějaký setkání na Halloween, je to tenhle čtvrtek.” Mohla jsem vědět, že to s ním má něco společného. “A Xavier tam bude taky, takže....”
Zakousla jsem se do rtu nad vzpomínkou té trapné situace před mým domem naposledy když jsem Xaviera viděla. Vidět ho by mu dalo podmínění pro to, aby se opět pokusil, má chtíč ale byla nulová. Ano, ale taky jsi slíbila, že s ním někam půjdeš brzy. Nechápala jsem mojí mysl. Halloween. Musím být někde jinde? Myslím, že setkání by bylo super, že? Se surfary? Samozřejmě.
ČTEŠ
Night Fix by wildkidzz
FanfictionCOPYRIGHT: The concept and beginning of this story is loosely based off the book “The Boy Who Sneaks In My Bedroom Window” by Kirsty Moseley. All rights and credits go to her for the idea. This story, "Night Fix" including all chapters, prologues/ep...