Night Fix by wildkidzz

13. Sunday

Omlouvám se za chyby, užijte si část:)

Veronica Cole

Vzbudila jsem se brzy. Vysoukala jsem se z postele bez jediného zvuku, nechajíc spícího Justina spát v pozadí. Vysprchovala jsem se, oblékla a najedla. Uklidila dům, sklidila každý kousek vzpomínky na včerejší večer předtím, než jsem se posadila na linku, unavená a nervózní.

Nemůžeš ho navždycky ignorovat. Říkala jsem si, dívala se na schody, když se má chodidla dotkla nohou vysoké židle. Musíš se mu někdy podívat do tváře. A až přijde ten čas, doufám, že se nebudu chovat jako idiot.

Pomalu jsem otevřela dveře a podívala se na Justina. Usmál se na mě, hřejícím a povědomým úsměvem. Byl nakažlivý. Vyšla jsem do chodby a on si omotal ruce okolo mých ramen. “Uděláme si tu horkou čokoládu.”

Pokaždé, když jsem se podívala do těch hnědých očí, nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem cyklus, který se točil v mém břiše. Bylo to jako kdyby více než osm let kamarádství se změnilo v jednu noc a já žádala o posunutí v čase zpět. Ve svém životě mám ráda stabilitu. Nemám jí moc často kvůli mé matce a rodinnému životu. Justin, tak i tak, byl stabilní. A teď se všechno změnilo kvůli té hloupé – ale krásné – puse a má stabilita je v háji.

Srkali jsme z naších hrnečků čokolády v posteli. Mé oči byly jen soustředěné na mou bílou zeď. Mohla jsem vidět – nebo lépe cítit Justina přímo vedle mě, díval se na mě. Bylo to, jako kdyby jeho tělo křičelo 'Podívej se na mě, Rori!. Podívej se, jak v tvých očích už nejsem ten stejný.' To mě zhnusilo, jak jsem náhle mohla být zaměřená na každý jeho pohyb.

Brzy jsem zhasla světla, což bylo asi před několika hodinami (před tím incidentem). “Jsem unavená.” Zamumlala jsem a zkombinovala to se slabým falešným úšklebkem, jako kdyby se Justin ptal.

“Byl to náročný den, dobře.” Zamumlal do polštáře. Ve tmě jsem se začervenala.

Zdálo se mi o něm. Jen o něm. A to mě donutilo se brzy ráno vzbudit. Jeho vůně byla všude, zesílená. Lhala bych, kdyby řekla, že jsem noc do polštáře nezabořila o několik sekund více. Ranní Justin voněl nejlépe.

Kroky mě vytáhl z myšlenek na mé srdce poskočilo do mého břicha. Otočila jsem se od linky a podívala se na vchod do kuchyně. “Rori?” Hluboký, chraplavý hlas za mnou zazněl.

Zamumlala jsem jako odpověď a přitáhla k sobě časopis blíž, abych vypadala zaujatě. Rychle jsem listovala přes stránky.

“Vzbudil jsem se a tys tam nebyla.” Jeho tón hlasu mě unavoval. Unavovalo mě stále a stále připomínat ten polibek a to, jak nádherný byl.

Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. “Musela jsem kvůli Zacharymu uklidit dům.” Vydechla jsem svou myšlenku nahlas. Byla to poloviční pravda. Zachary se dnes vrací, ale byla jsem si jistá, že to bude až později.

Bylo ticho a poté jsem ho náhle cítila vedle sebe. Mé bití srdce se téměř ihned zrychlilo. “Nesnášíš fotbal.”

Zamračila jsem se. Cože? Poté jsem si všimla nadpis otevřeného časopisu; Týmy se připravují na NFL. Zavřela jsem časopis. “Jen jsem se dívala na obrázky.” Můj hlas byl nižší, než jsem chtěla aby byl.

Jeho ruka byla náhle na mém rameni. Teplá a jemná. Téměř jsem se sebou nedokázala bojovat a opět vydechla. Můj světe, jsi slabá. Uvědomila jsem si. “Rori, co se děje?” Stále jsem se mu nepodívala do tváře. Jeho nádherné tváře po vyspání. Pokoušela jsem se to tak ponechat tak dlouho, jak to je jen možné.