Night Fix by wildkidzz

29. The To-Do List

 Justin Bieber

“Ahooooj!” Chytil jsem jí za rameno předtím, než úplně vystoupila z auta a zašla do Daniina domu. “Justine!” Než něco mohla ještě říct, dal jsem jí na rty velkou pusu, což jí donutilo zasmát se.

“Jak dlouho tam budeš?” Popichoval jsem jí, přitáhl si ji blíž za loket a nahýbal se přes prostředek.

“Nevím!” Rori se zasmála ještě víc, poté se odtáhla. Zamračil jsem a přitáhl si ji znovu, chtěl jsem ji políbit, ale otočila hlavu, takže jsem ji políbil na tvář. “No tak, nech mě jít. Dani vyjde ven jestli včas nevyjdu z auta.”

Opět jsem ji políbil na tvář, zamumlal jsem proti její pokožce. “Myslel jsem si, že o nás ví.”

Rori se na mě smutně zasmála předtím, než se kompletně odtáhla. “Ví. Ale stejně. Ahoj, Justine.” Dala mi upřený pohled a to už měla z auta jednu nohu.

“Dej mi pusu!” Usmál jsem se na ní.

“Už jsem ti dala tři!”

Pokroutil jsem hlavou, usmívajíc se. “Tak mi dej ještě jednu poslední.”

Rori protočila očima, ale usmívala se, poté se nahnula ke mně. Naše rty se spojily na pár vzácných sekund předtím, než se odtáhla. “Dobrý?” Zašeptala. Přikývl jsem, na tváři jsem měl velký úsměv, když jsem ji sledoval jak vystupovala. Zamávala na mě.

“Ahoj, zlato!” zavolal jsem a sledoval, jak přešla k vchodovým dveřím, následně jsem projížděl po předměstí, dokud jsem se nedostal k parku. Zastavil jsem auto a seděl. Nějaká klučičí skupina hrála v pozadí, opřel jsem se o sedadlo a zavřel oči. Bylo tady strašně moc věcí, které jsem musel udělat. Mentálně jsem si udělal seznam;

1. Říct Madison ‘Sayonara, mrcho’.

2. Zeptat se Zacharyho, co si sakra celé ty roky myslel.

3. Udělat #Jori oficiální.

Usmál jsem se sám pro sebe na jméno našeho vztahu, které jsem vymyslel dnes ráno ve sprše. Znělo to fakt dobře. Nemůžu se dočkat, až přidám roztomilou selfie nás dvou na Instagram s tím hashtagem jako popiskem.

Teď jsem plánoval Madison dostat z mého života na dobro, nezajímal jsem se o to, co si o mě ostatní budou myslet, doufám, že Rori o nás Zacovi řekne dříve než později tak, že na veřejnost budeme moct jít jako normální pár.

Usmál jsem se nad myšlenkou toho, jak jsem její ruku držel, když jsme procházeli po chodbě, vzpřímil jsem se a nastartoval auto. Na ledové silnici jsem jel pomalu k Madisoninu domu, mentálně jsem se připravoval na lži, které přijdou. Přijel jsem k velkému cihlovému domu, střecha byla pokryta sněhem a já se zhluboka nadechl.

Teď nebo nikdy.

Rychle jsem vyšel schody, mnul o sebe rukami v domnění, že mě přestanou studit. Zazvonil jsem na zvonek. Její dvanáctiletý bratr, Mason, otevřel dveře. “Co chceš, vole. Dlouho jsem tě neviděl.”

Protočil jsem na něj oči. Prošel jsem okolo něj a vstoupil do domu. “Madison!” Zakřičel jsem na ni. Nahoře jsem slyšel kroky a odvodil, že jde domů. To malé děcko mě koplo do zadní části mého kolene, což mě donutilo nepatrně zakolísat. “Malej debil.” Vyhrkl jsem předtím, než jsem ho uhodil do hlavy. Ukázal na mě pěst předtím, než opustil předsíň. Neuvěřitelně jsem to dítě nenáviděl. Nevím jak jsem to s ním tak dlouho vydržel.

“Justine?” Od schodů jsem slyšel Madisonin zmatený hlas. Změnil jsem výraz mé tváře, otočil se k blondýně a slabě se usmál. “Co tady děláš?” Vypadala dost zmateně v jejích modro-bílých-krajkovaných-tečkovaných pyžamových kalhotkách. Nebyla namalovaná a její vlasy v...no, slovo rozházeném by bylo dostačující. Její vlasy vypadaly jako ptačí hnízdo, ale bylo to stále roztomilé. Bylo divné takto Madison vidět. Byl jsem zvyklý ji vidět v ničem nebo v úzkých tílkách a krátkých sukních.