Night Fix by wildkidzz

17. Realizations

Veronica Cole

Když jsem se vzbudila, ptáčci si prozpěvovali, slunce mi prozařovalo přes okno a vzduchem putovala příjemná atmosféra. Bylo to nádherné.

Ne.

Mé oči byly unavené a malé z breku, když jsem se pokoušela mrkat. Mé vlasy vypadaly jako spálené a všude, jen ne na svém místě. Mé tělo bylo přimáčknuté a nepříjemné, v hrozné pozici na Justinově hrudníku. Justin.

Zasténala jsem a odkulila se, ale litovala toho hned, jak jsem téměř spadla z mé postele. Posadila jsem se, promnula si tvář a pohodila vlasy. Opřela jsem se o čelo postele, když mě jako náklaďák zastihlo to, co se stalo včerejší noc. Sakra.

Podívala jsem se dolů, viděla jsem Justina v obvyklé poloze, ale vypadal desetkrát roztomileji. Ležel na břiše, úplně oblečený a jeho tvář byla zabořená do polštářů. Tiše spal. Usmála jsem se, nahnula dopředu bez přemýšlení a přešla mu prsty přes jeho roztřepené vlasy.

Včera v noci byl tak hodný. I přesto, co předpokládal se o mě staral a ujišťoval se, jestli jsem v pořádku. Teď něco z té pravdy věděl, ale ne všechno. Nejdříve jsem to skrývala, protože nikdo nechce svému kamarádovi říct, že jeho matka je alkoholička a bála jsem se toho, že by to mohlo změnit Justinův pohled na mě a Zaca. Ale teď mi dochází, že to bylo hloupé a nesprávné. Justin takový není. Možná je populární, rád se ukazuje ve škole, ale když je tady se mnou, je to nejhodnější člověk, kterého znám a nikdy mě nesoudí kvůli tomu, co dělá má matka.

Neříkám, že jsem Justinovi připravená říct pravdu, ale teď vím, že mu můžu věřit a když přijde ten čas, řeknu mu všechno. Minulou noc jsem si uvědomila jak moc pro mě Justin znamená a jak moc by mě bolelo, kdybych ho někdy ztratila. Podívala jsem se dolů na toho roztomilého kluka a plaše se usmála.

Říkat, že Justin je můj nejlepší kamarád teď znělo opravdu dost hloupě.

~

Vibrace na stolku mé postele mě vytáhla z myšlenek. Povzdechla jsem si a sáhla po telefonu.

Od: Xavier

Chceš dneska někam zajít?

Ta textovka mě uvedla do překvapení a opravdu nevím proč. Nepsala jsem náhodou – a nehádala se – kvůli spodnímu prádlu – v čemž byl zmíněn Xavier, bylo to včera? Zakousla jsem se do rtu a přemýšlela o tom. Dlouho jsem Xaviera neviděla a pravděpodobně brzy odjede. To je ono a myslím, že bych si mohla od domu dát na chvíli přestávku a vidět ho? Přikývla jsem si pro sebe a odepsala. Po méně než pěti minutách mi telefon zavibroval v rukou.

Od: Xavier

Super :) Pokusím se chytit nějaký vlny. Je to v pohodě?

Ta myšlenka jít dnes na pláž zněla lákavě. Byl to pravděpodobně poslední trochu teplý den před tím, než přijde listopad. Odepsala jsem Xavierovi, zablokovala telefon a položila ho zpět na stolek. Justin se vedle mě pohnul.

Podívala jsem se dolů a sledovala, jak zasténal a protáhl se, měl zavřené oči do té doby, než pomalu zamrkal a podíval se na mě. Ten pohled...mé podvědomí slintalo. Odprostila jsem ho pryč. “Dobré ráno.” Zamumlala jsem; náhle přeze mě přešla plachost.

Justin si olízl rty a podíval se okolo, pokoušel se soustředit své oči předtím, než se na mě zpět podíval. Také se plaše usmál předtím, než se opřel o své lokty. “Dobré ráno,” jeho hlas byl nízký a chraplavý a každý příspěvek na Tumblru o tom, jaký je hlas sexy teenagera po ránu mi přešel myslí. “Jak se cítíš?” Jeho oči skenovaly můj obličej a já se podívala dolů, začervenala jsem se, protože jsem si jistá, že jsem vypadala jako mrtvola.