Selekcia ~ Richard Conell

~ 26 - Správy 5 ~

,,Potlesk pre slečnu Reynu Levesque!" Na pódium vyšlo dievča v dlhých svetlomodrých šatách s vlasmi vyčesanými do zložitého drdolu.

,,Dobrý večer Liliria! Moje meno je Reyna Levesque. Som herečka a za svoje výkony som získala niekoľko ocenení. Štúdium som ale samozrejme nemala zamerané len na herectvo, ale aj na jazyky a históriu. Myslím, že z minulosti sa môžeme všetci poučiť, aj keď to nie je naša minulosť," usmiala sa sladkým úsmevom, ktorý sa naučila, keď hrala vo filmoch, ,,v minulosti sa napríklad ľudia snažili o záchranu zelene. Myslím, že vedeli, čo robia, aj ja mám rada prírodu. Tiché miesto v lese alebo v parku každému predsa iba prospeje.

Mám rada prírodu, zvieratá, špeciálne kone a dravce ako sokol či orol. Viem rozprávať piatimi cudzími jazykmi, po Francúzsky, po Nemecky, po Anglicky, po Taliansky a po Španielsky. Som z päťčlennej rodiny, mám dve sestry, jednu staršiu. Obaja rodičia sú aj boli dvojkami. S rodinou mám veľmi dobrý vzťah hlavne so sestrami. Zdravím Rachel a Elizabeth," usmiala sa, tentokrát úprimne, ,,a vám, občania Lilirie, ďakujem za pozornosť."

,,Ďakujeme. Teraz poprosím potlesk pre slečnu Rose Jefrinovú!" Pred kamery prišlo dievča v bielych šatách zdobených fialovou kvetovanou krajkou.

,,Dobrý večer dámy a pánové, dnes tu jsem a povídám k vám hlavně díky své rodině a také dobrodružné povaze. Už jako malá jsem lezla tam, kde jsem neměla nic dělat. Matka se mi jednou zmínila, že když jsem byla batole povedlo se mi vykoupat v záchodové míse.

Kvůli tomu, že jsem se narodila v sedmé kastě, nebylo jídla nazbyt, avšak otec uměl lovit," v očiach se jej na malý okamik zaleskol smútok, ,,a mě to také naučil, takže jsme mohli chodit na zajíce a další zvěř, ale to umí jen hrstka lidí z nižších kast.

Vzpomínám si, že když jeden rok byla tvrdá zima, tak jsme nic nestrčili do pusy třeba i týden. Moje matka pochází z šesté kasty, tudíž je celkem neobvyklé, že žije v sedmé, ale za mého otce se provdala hlavně kvůli lásce a na ní je také postavena tato soutěž. Tak... teď jsem trochu odbočila od toho co jsem chtěla říct, pokračujeme dál.

Když jsem podepisovala přihlášku říkala jsem si, třeba zažiji nějaké to dobrodružství o kterém jsem dlouho snila, ale popravdě mi to připadá jako ta záchodová mísa," trochu ospravedlňujúco a zároveň placho sa pozrela po kráľovi a královne, a pokúsila sa to trochu viac rozviesť.

„Né, že by to tu bylo strašně to opravdu nemyslím. Je tu spoustu dobrého jídla, měkké postele a příjemní lidé, ale připadá mi to jako něco, kde bych neměla nic dělat a zároveň chci pořád víc a víc být tady prožívat neuvěřitelné zážitky. Popravdě, doufám že tu bude pořád co objevovat." Mierne sa uklonila na znak toho, že dohovorila a odišla na svoje miesto.

,,Ďakujeme. Teraz prosím privítajte slečnu Shaniu Mason!"

S miernou nervozitou vystúpila pred kamery. Mala na sebe rovnaké šaty ako pred týždňom pri prvom rozhovore s princom.

,,Ahojte. Volám sa Shania Mason," začala, ,,nemala som ľahké detstvo. Aj keď... asi ľahšie ako teraz," usmiala sa a nažila sa to nebrať moc vážne, ,,vlastne detstvo bolo ešte dobré.

Vyrastala som v šiestej kaste. Boli sme šťastná rodina. Mama otec a ja. Vlastne sme stále šťastná rodina. Od malička rada píšem básne alebo si len tak čarbem na papier moje pocity. Rada chodím do prírody a unikám z reality.

Keď som bola malá vždy som si uťahovala z ľudí. Večer som chodievala do krčmy a zabávala sa s ostatnými. Nebála som sa opilcov. Boli moji kamaráti. Otec sa s nimi tiež poznal takže sa rodičia o mňa nemuseli báť.

Bola som veselá a neposedná. Nemala som ani tušenie, čo ma ešte čaká. A potom jedného dňa sa to zmenilo. Mala som 13, keď sa to stalo. Raz v noci. Počula som ako niekto volá moje meno. Zobudila som sa. Naokolo boli všade plamene. Rýchlo som vybehla z izby. Videla som ako mama kričí na otca nech ide pre mňa. Všade bolo veľa dymu. Stála som pri dverách mojej izby a čakala kým po mňa ocko príde. Dym sa mi dostával do pľúc. Stratila som vedomie. Potom som sa o pár dní zobudila v úplne inej izbe na úplne inej posteli. Nemala som tušenie kde som. A niečo mi chýbalo. Moja ruka. Strašne to bolelo. V ten deň som sa dozvedela o všetkom. O tom, že sme sa dostali do ôsmej kasty, že moja ruka je navždy preč... a že otec je na vozíku. Našťastie mame sa nič nestalo. A tak život išiel ďalej. Strýko nám pomáhal a zvykli sme si na taký život. Máme sa strašne radi a sme asi najšťastnejšia rodina," usmiala sa a snažila sa tváriť, že jej to nie je ľúto. Chcela sa cítiť silná. Nechcela sa rozplakať do kamery.

,,Do Selekcie som sa dostala tak, že som nám chcela pomôcť. Otec ani mama ma nenútili. Sama som chcela. Chcela som aj vám, všetkým, dokázať že aj obyčajné dievča ako ja, z ôsmej kasty sa môže dostať na čelo Liririe. Nevravím teraz že sa tam dostanem, ale chcem len, aby ste vedeli že aj my, osmičky, si vieme ísť za tým, čo chceme a máme na to odvahu. A že láska nie je o vzhľade..." Pozrela sa na svoju 'ruku' a zasa sa usmiala do kamery, ,,ale o tom aký je človek zvnútra.

No dobre ešte niečo zábavné nakoniec, nie že budete revať ako deti, každý má v živote niečo ťažké. Takže taký malý vtip: Ide had na bicykli a zistí že nemá nohy. Spadne a rozbije s koleno." Shania sa začala smiať akoby to počula prvý krát. Aj po stý krát jej to pripadalo rovnako smiešne. Nebola však jediná a i z publika sa zopár ľudí zasmialo.

,,Ďakujeme. Ďalej poprosím potlesk pre slečnu Sophiu Witowsky!"

Mala na sebe modro-šedé šaty ku kolenám a vlasy učesané do francúzskeho copu. S úsmevom prišla pred kamery a počas celého preslovu gestikulovala rukami.

,,Každý, kdo stojí u mikrofonu s cílem pronést nějakou řeč, by mohl na začátku říct, že není moc na řečnění, i když to není pravda. Já nejsem takový případ, jsem opravdu příšerný řečník.

Je to pro mě opravdová čest, stát tu dnes před celou Liririí, spolu s devětadvaceti dalšími soutěžícími. I přes fakt, že vyhrát může jen jedna z nás, bych byla ráda, kdybychom spolu všechny vycházely. Jsou opravdu milé. Stejně jako princ i královská rodina. A palác... Nádherné místo, kde se dá dělat snad všechno.

Já osobně si tu nejradši někam sednu s knihou anebo kreslím, ale ráda bych tu vyzkoušela i další aktivity. Teď trochu odbočím, protože právě teď mám skvělou příležitost veřejně poděkovat své rodině a především svojí sestře Angie, bez které bych tu dnes určitě nebyla. Jste to vy, kdo mě za každých okolností podrží." Na krátku chvíľu sa odmlčala.

,,Musím přiznat, že na začátku jsem byla opravdu nervózní. Je to velká změna, jeden den pracovat v knihovně a doufat, že jednou povedete vlastní vědecký výzkum a druhý den sedět v paláci a bavit se s princem. Ale jakmile jsme si promluvili a začala jsem se seznamovat se soutěžícími, stres odpadl. Teď, po týdnu, mi už palác přijde... bližší, uvolněnější.

Konec se sny a vzhůru pro jednou krásné reality! Závěrem vám všem musím poděkovat za pozornost a popřát krásný zbytek dne." Keď sa pobrala na svoje miesto, kamery sa opäť otočili na moderátora.

✳ ✳ ✳ ✳ ✳ ✳ ✳ ✳ ✳

Ľudia, prosím komentujte! Čo sa vám páči, čo sa vám nepáči,... hocičo. Potrebujem vedieť vaše názory.

Čo sa stalo? Už vás toto dielo nebaví?