Selekcia ~ Richard Conell

~ 7 - Zoznámenie 3 ~

Dnes tu máme prvé súťažiace z bývalého Česka... 😏 Poviem vám, prepisovať český text na slovenský je poriadne otravné 😒😊

✳ ✳ ✳ ✳ ✳ ✳ ✳ ✳ ✳

,,Nech zavolajú túto," princ kývol na prihlášku na vrchu kopy. Stálo na nej meno Janine Florence. Gavril sa pobral svojou cestou a o chvíľu sa dvere otvorili.

Dnu vstúpila bruneta v dlhších modrých šatách s bielymi bodkami.

Princ jej prišiel milý a priateľský, no bola si istá, že to určite iba hrá. I tak k nemu cítila úctu a rešpekt.

Nervózne vydýchla, pomalými krokmi k nemu podišla a poklonila sa.

,,Dobrý den, pane," pozdravila ho.

,,I vám, slečna," pousmial sa a kývol na kreslo pred sebou, čím naznačil, aby sa usadila.

Posadila sa a úsmev sa mu snažila oplatiť. Po chvíľke však zrak premiestnila na svoje prsty a okolie. Predstava toho, žeby sa mu musela stále dívať do tváre jej prišla čím ďalej tým trápnejšia...

,,Tak, povedzte, Janine, prečo ste sa prihlásili do Selekcie?"

,,Nebylo to mé rozhodnutí, tak nějak mě donutila rodina."

,,Ľutujete toho?" nadvihol obočie, keď si všimol, že sa vyhýba jeho pohľadu.

,,Nevím, mám z toho všeho smíšené pocity."

,,Hm, no snáď sa vám tu zapáči," pousmial sa.

,,V to doufám také." Tentoraz sa už necítila tak hanblivo a úsmev mu úprimne oplatila.

,,Čo rady robievate? Čo vás baví?" vyzvedal.

,,Moc ráda kreslím. Miluju ten pocit, když se třeba i tužkou dotknu papíru a bezmyšlenkovitě kreslím," rozvášnila sa, ale hneď ako si uvedomila, čo povedala, jemne pokrútila hlavou. ,,Omlouvám se, trochu jsem se zasnila," zahanbene sklopila hlavu.

,,To je v poriadku," usmial sa, ,,je pekné vidieť niekoho s takou vášňou pre svoje hobby."

,,Mohla bych se zeptat, co rádi děláte vy?"

,,No, okrem rodiny rád trávim svoj voľný čas napríklad hudbou," odvetil.

,,Umíte hrát na hudební nástroj? Nebo zpíváte?" ďalej vyzvedala a neuvedomovala si toho, že za toto by ju rodičia zabili.

,,K spevu som sa nikdy nemal, no hrám na klavír a husle, no viem i zopár piesní na gitaru," oprel sa dozadu o operadlo a pobavene ju sledoval.

,,Já chtěla vždycky umět hrát na harfu, ale sotva zahraju aspoň tři tóny na klavír."

,,V paláci je plno hudobných nástrojov, môžete si skúsiť zahrať na čo budete chcieť," navrhol.

,,To bych raději nezkoušela, je totiž možnost, že to záhadným způsobem zničím," zaškerila sa.

,,To by nebolo prvýkrát, čo by sa menili nástroje. Môj brat je v tom preborník, no priznávam, že i pri mojich prvých pokusoch na klavíre sa strácali klávesy," zasmial sa.

,,To si budeme s tvým bratrem určitě rozumět," nevedomky prešla na tykanie akoby bol princ jej dlhoročný priateľ.

,,To zrejme áno," pousmial sa, keď vtom sa spoza dverí ozvalo zaklopanie. ,,No, zdá sa, že náš čas vypršal. Rád som vás spoznal."

,,Já vás také," rozlúčila sa a odišla z miestnosti.

,,Celkom fajn, nie? Teda až na to, že tu v podstate ani nechce byť," nadhodil Gavril a oprel sa o operadlo princovho kresla.

,,Ale aspoň je úprimná," skonštatoval Richard a popritom sa natiahol za prihláškami v jeho rukách. Vytiahol úplne tú naspodu až sa to skoro Gavrilovi rozletelo.

,,Jasmine Edwards..." prečítal.

,,Jasne kamoško," pochopil a už ho nebolo.

Do miestnosti vošla čiernovláska v tmavozelených šatách so zlatými korálkami. Tie boli jediné, do ktorých ju dokázali navliecť. Vlasy si sama zaplietla do dvoch holandských copov.

Princ jej prišiel ako dobrý súper v šermu a možno kamarát, no nič viac nepripadalo do úvahy.

,,Zdravím vás uctěně, princi," jamne sa poklonila, no brala to skôr trochu ako výsmech.

,,I ja vás rád spoznávam, Jasmine," pousmial sa a kývol na kreslo pred sebou, čím naznačil, aby sa usadila. Posadila sa s jemným úsmevom na perách a čakala na otázky.

,,Povedzte, prečo ste sa prihlásili do Selekcie?" vyzvedal.

Úsmev jej trochu povadol. ,,Vlastně to bylo kvůli matce. Jsem jediná její dcera a ono jí vadí, že nejsem taková, jakou si mě představovala. A tak jsem ji překvapila tím, že jsem se přihlásila," kútiky úst sa jej opäť zodvihli, ,,byla překvapená, ale potěšená."

,,Nik nie je taký, ako si ho ostatný vysnia, ani čo sa rodiny týka. Som rád, že ste potešili matku, no ako tak na vás pozerám - neberte to zle - no nevyzeráte veľmi nadšená z toho, že tu ste," preletel ju pohľadom a nadvihol jedno obočie.

Doširoka sa usmiala a zamaskovala tým všetko, čo na nej bolo poznať. ,,Ne, to ne, naopak. Já jsem popravdě vůbec netušila, že byste mě mohli vybrat. Nikdy jsem si nepřipadala nějak zvlášť hezká nebo výjimečná. A váš palác je naprosto úžasný," zadívala sa niekam vedľa, ale už bez kŕčovitého úsmevu, ,,u nás doma totiž v podstatě nic nemáme, máme starou dřevěnou chaloupku po prarodičích. Ale tady máte všechno. Přijde mi to neuvěřitelné... A pak jste tu vy," mrkla na neho, ,,mohla bych se na jednu otázku zeptat já vás?"

Tvárou mu preletel úsmev a mierne sa predklonil. ,,Iste."

Zašepkala akoby išlo o tajomstvo: ,,Hlodá mě to od první chvíle, co jsem vás viděla... Umíte šermovat?" Zatvárila sa veľmi nadšene, ale bolo na nej vidieť, že je aj nervózna.

Princ sa zasmial: ,,Vyzývate ma tým na súboj?"

Úprimne a víťazoslávne sa usmiala: ,,Vlastně ano. Porazila jsem i svého otce mistra šermíře, chtěla bych vidět vás. Vypadáte dost zkušeně," vyzývavo sa na neho pozrela.

,,No," usmial sa naoko samoľúbo, ,,myslím, že mám vcelku obsiahle skúsenosti. Kord som držal ešte skôr ako som vedel chodiť, teda aspoň to tvrdia moji rodičia," zaškeril sa, ,,vašu výzvu prijímam."

,,Věděla jsem to. Být vámi, tak si tak nevěřím. Největší zbraň ženy je podceňovanost."

,,Oh, to nie, rozhodne vás nepodceňujem. Už len to, že ste pri prvom stretnutí vyzvali princa na súboj, je odvaha. Teším sa, kedy vás uvidím s kordom v ruke," tvárou mu preletel úprimný úsmev a mrkol.

,,Já se těším, až vylezu z těch otravných šatů a budu opět ve své kůži," zaškerila sa, ,,dejte mi vědět kdy a kde se mám stavit na souboj. Doufám, že budete tak dobrý, jak vypadáte." Zdesene si zakryla ústa. ,,Víte jak to myslím, že ano?"

Zasmial sa: ,,Iste, zistíme, či stojím za to..." mrkol. Spoza dverí sa ozvalo zaklopanie.
,,No, náš čas zdá sa vypršal. Rád som vás spoznal, Jasmine."

,,Taky jsem ráda," odvetil veselo a zamierila ku dverám. Vtedy si spomenula, na neúhľadné copy, ktoré práve vystavovala princovi na obdiv. Chytila ich, ale potom si uvedomila, že je to už jedno a odišla.

,,Tak tá sa toho nebojí," zasmial sa Gavril a princovi podal prihlášky.

,,To hej," zaškeril sa a začal sa v nich prehrabovať.