Selekcia ~ Richard Conell

~ 24 - Správy 3 ~

,,Teraz poprosím potlesk pre slečnu Janine Florence!" Na pódium vyšlo dievča v modrých šatách po kolená a s umelo zvlnenými vlasmi.

Akonáhle vystúpila pred kameru, zbledla. ,,Zdravím," nervózne pozdravila a potichu vzdychla.

,,Jmenuju se Janine Florence, ale to už asi víte," usmiala sa, ,,upřímně, ani nevím, co tu říct, abych vás nenudila. Ale asi vám pro začátek řeknu, jak jsem se sem vůbec dostala. To víte, má matka, mimochodem, ahoj mami, mi prostě nedala pokoj s tím dopisem a po asi třech dnech, kdy jsem už nedokázala ignorovat její narážky na tuto soutěž, jsem se rozhodla přihlásit. A musím říct, že tu mají opravdu dobré jídlo. Jinak jsem ráda, že jste mi tu vypůjčili kontaktní čočky, konečně po třech letech pořádně vidím." Postupne sa začala uvolňovať. ,,Ale tohle jste asi vědět nemuseli," zaškerila sa pre sebe.

,,Ráda kreslím. Ale, to není všechno, co umím. Ráda se učím jazyky, takže vlastně umím anglicky, španělsky a i základní fráze ve francouzštině. To víte, mí rodiče dbají na mé vzdělání.

Předpokládám, že vás to stejně nezajímá a půlka z vás už usnula. To znamená, že bych už mohla tuto smysl postrádající a naprosto nepřipravenou a zvláštní řeč ukončit. Takže, princi, pokud někoho musíte vyloučit, tak si myslím, že už víte, kdo to bude. Takže na shledanou!" Celá červená odišla zo záberu.

,,Ďakujeme. Ďalej poprosím, aby ste privítali slečnu Jasmine Edwards!"

Na sobe mala pomerne jednoduché indigovomodré šaty, splývajúce až na zem, prepásané strieborným páskom. Havranie vlasy mala spletené do pekného drdolu, v ktorom mala zastrčenú bielu kvetinu

Niekoľkokrát sa zhlboka nadýchla a vydýchla. Zo svojho preslovu bola nesvoja a v rukách držala roztvorený papier.

,,Jmenuji se Jasmine Edwards, je mi 18 let. Pocházím z šesté kasty." Chvíľu nervózne prechádzala pohľadom po popísanom liste papiera až ho nakoniec preložila a zavrtela hlavou.

,,Původně jsem si připravila něco jiného, ale nikoho nezajímají klišovité žvásty, to dokáže odříkat každý," nepatrne sa usmiala a zovrela svoj starý preslov oboma rukami.

,,Předtím, než jsem sem přišla, jsem byla jako vy, kdybych se nepřihlásila do Selekce, pořád bych byla jako vy. Neznámá dívka žijící ve starém domku na okraji města."

Na chvíľu se zadívala do zeme a potom pokračovala: ,,Dnes mě možná někteří z vás znají, alespoň jako tu nezajímavou holku, která v Selekci doplňuje počet. Ve skutečnosti jsem ale pořád ta samá dívka, ta která celý život pracuje, aby její rodina přežila, ta kterou její otec, proti nevůli matky, učí šermovat, ta která hladoví s ostatními sourozenci."

Úprimne sa rozžiarila: ,,Zároveň jsem ale zde v Selekci, o které se mi ani nesnilo. Vidím, jak se žije zde, jaká zde panuje volnost. Cítím se trochu jako zrádce vůči své rodině, kamarádům. Zatímco oni pracují a vydělají si sotva na jídlo, já už jim nepomáhám," skusla si peru a nervózne prešlapla.

,,Občas, když jsem v práci vydělala něco málo navíc, dávala jsem peníze někomu od sedmých. Byli na tom ještě hůř než my," rázne zavrtila hlavou, ,,nelíbí se mi to. Nelíbí se mi rozdíly mezi lidmi, předsudky, že nikdo nikomu nedokáže pomoci, nedokáže vzít svůj přebytek a darovat ho potřebným, nedokáže vzít svůj dostatek a darovat alespoň zlomek někomu, kdo to potřebuje víc," hrala sa s papierom medzi prstami a sledovala obecenstvo za kamerami.

,,Nikdy jsem nikomu neřekla, že jsem dávala peníze chudším. Doma by mi vynadali, že nemáme dost, tak proč dávam jiným z našeho nedostatku.