letter ||FF-Marcus&Martinus CZ

eleven

Vzbudila jsem se a hned v pyžamu jsem odešla do kuchyně. Mamka měla dobrou náladu, tak jsem se jí mohla zeptat na tu dovolenou u moře.

„Ahoj mami." pozdravila jsem jí.
„Ahoj,Jennifer, potřebuješ něco?" ptala se. Dokonce se i usmála.

„Nooo. Mám takovou prosbu." zakoktala jsem.
„Tak povídej." odpověděla.
„Marcus a Martinus, teď jsou týden tady v Londýně. Já jsem se s nimi začala kamarádit a oni mi nabídli, že s nimi můžu letět k moři, do Řecka." řekla jsem. Bála jsem se, co odpoví, protože mě na jejich koncert ani nechtěla pustit.

„Fakt? A nechceš tam vzít i ségru?" zeptala se.
„No nevím, ona si teď našla kluka a chtěla by ho určitě s sebou," smála jsem se.
„a asi by to bylo dost drahý." řekla jsem ještě.

„To by si musela zaplatit sama. Tobě to ještě zaplatím, ale musím se domluvit s jejich rodiči..." řekla mamka.

Pak jsme si ještě povídali. Ále co je nejhlavnější, vyšlo to! Musela jsem jim napsat, do naší skupiny.

Jenni (JÁ): Čauko lidiii, vyšlo too❤️
MartinusG: Super :3
Jenni (JÁ): Ale máma se potřebuje domluvit s vašema rodičema.
Marcus: Dneska se pro nás v 17:30 stav. Půjdem pryč a tvoje mamka má přijít k nám, aby se to domluvilo.
Jenni (JÁ): Okey :3

Svůj mobil jsem si dala na nabíječku a oblékla jsem se; černé legíny, tričko Levis a k tomu mikynu.

Odešla jsem z pokoje a šla jsem se najíst.
Celou dobu jsem jen byla na mobilu, projížděla sociální sítě a nic moc jiného nedělala.
                 
                           ***

Už jsem s Marcusem a Martinusem venku, zase jsme si "psali" s Larou....

Celou dobu jsme seděli na lavičce, v parku. Když už ale byl čas jít, přišla mi anonymní zpráva.

777 888 990: Vidím tě, JENNIFER! Sedíš v parku. Se dvěma kluky. Marcusem a Martinusem....A něco ti udělám.....Zabiju tě...Vím o tobě všechno...VŠECHNO! Vím s kým se bavíš, vím o čem se bavíš...Vím koho miluješ a koho nesnášíš....Stačí se jen otočit a zjistíš, kdo jsem...A pamatuj..až bude první příležitost, když půjdeš sama domů nebo sama do školy, či sama doma...čeká tě smrt...Vím kde bydlíš...Všechno vím..... K.

Začala jsem se klepat....Nejvíc mě vyděsilo to; Stačí se otočit..

Bojím se, strašně moc.
Nechci ve 14-ti umřít..
Marcus si očividně všimnul, že se klepu nebo že není všechno v pohodě....

„Je ti zima?" zeptal se.
„Ne..." odpověděla jsem potichu a pořád jsem se dívala před sebe.
„A je všechno v pohodě?" naklonil ke mě hlavu Tinus.

„Ne..není." ukázala jsem mu zprávu, co mi ten anonym poslal.
„To bude v pohodě...," řekl Marcus.
„Koukej, nikdo tady není.." řekl, a hned jak se tam podíval, ucukl hlavou a rychle si stoupl...

Já jsem vyskočila z lavičky a hned jsem se šla za něho schovat.

„Tam..tam...je ta holka..." koktal.
„Jaká holka?" řekl Tinus, pořád sedící na lavičce.

„Martinusi...podívej se za sebe.. Lara..." řekla jsem. Martinus se otočil a Lara byla přímo za ním. Rychle se rozutíkal, někam pryč a my hned za ním.

Když jsme utíkali, najednou se Lara zastavila....

Zůstala jsem tam stát, ani jsem si neuvědomila, že kluci jsou už pryč.

Rychle jsem běžela někam, kamkoliv. Nakonec jsem našla Martinuse.

„Marcus běžel domů...Asi se dost bál." řekl Martinus.
„Tak asi jdem ne." byla jsem celá udýchaná, skoro jsem nemohla mluvit.

Lara už na náma neběžela, naštěstí.
V klidu jsme došli domů, kde už na nás čekal Marcus.
„Letíme už zítra." promluvil.
Potom jsem si uvědomila...zítra je vysvědčení...A jdu sama do školy....
Moje mamka už na mě čekala na jejich chodbě a mohla jsem jít domů.
Přišla jsem a bylo nějakých 22:47 vyčistila jsem si zuby a hned jsem padla do spánku.

~

čauves🖤🖤 dneska to je taková nudnější kapitola, ale ta další bude zajímavějšííí😅