letter ||FF-Marcus&Martinus CZ

twenty- seven

„Jo! Jedeme na dovolenou!" Zakřičela ségra, když skončil její úžasný rozhovor s mamkou v mém pokoji, kde jsem spala. Jako, byly dvě hodiny odpoledne.

„Co?" Zvedla jsem se. Vůbec se mi nikam nechtělo, teda podle toho, kde to bude.

„Letíme do Řecka!" Zakřičela znovu.
„Jak jsi říkala, že to tam bylo dobrý, tak jsme to chtěli taky zkusit," vložila se do toho mamka.

Okamžitě jsem dostala šok. Spadla jsem zpátky do postele a rozdýchávala to. Strašně tam nechci. Ještě když to bude stejný rezort, jako kde jsme byli s Marcusem a Martinusem.

„letíme dnes v půl dvanácté večer. Původně to mělo být překvapení, ale už jsem vám to musela říct."

„Sakra!" Řekla jsem.
„Tobě se tam jako nechce?!" Zamračila se ségra, když máma odešla.
„Ne!" Zakřičela jsem.

To snad nemyslí vážně... Mohla mi to aspoň říct...

O 9 a půl hodiny později:

„Tak projděte." Řekla mi nějaká ženská na letišti.

Prošla jsem takovou divnou věcí, která okamžitě zapípala a začala svítit červeně.

Pak mi ta ženská začala koukat do kapes, jestli tam něco nemám...

„Mladá dámo, telefon musíte dát tam..." Vyndala mi z kapsy telefon a ukázala na pás, kde byly věci ostatních.

Dala ho tam, a můj telefon se okamžitě rozsvítil.

Přišla mi zpráva od Marcuse...

Bála jsem se, jestli to nebude moc důležité, ale ono to pár sekund počká.

Prošla jsem tím ještě jednou a tentokrát to zasvítilo zeleně. Konečně.

„Proč se tváříš tak znuděně?" Zeptala se mě naštvaným tónem mamka, a taťka s Amber na mě koukali.

„Ježiš..." Vzdychla jsem a otevřela jsem svůj mobil.
„Tak to teda ne," Řekla máma a mobil  mi vzala.
„na tuhle dovolenou mobil mít nebudeš. Zabavuje se."

„Děláš si srandu? Já ho potřebuju!" Vykřikla jsem, ale to už bylo pozdě, protože u vstupu do letadla už byla velká fronta.

Vešli jsme do letadla a ségra mi do klína hodila můj mobil.
Vůbec jsem neváhala a hned jsem otevřela tu zprávu od Marcuse.

Marcus: Je půlnoc. 1. Srpna. Víš, co máš dělat.

No jo... Já jsem úplně zapomněla..