Marcus: ahoj :)
Jenni (JÁ): ahoj
Marcus: Jak se máš?
Jenni (JÁ): Dobře :)Vůbec jsem se dobře neměla, jen jsem nechtěla, aby se to dozvěděli.
Marcus: Vážně? A proč jsem tě včera viděl běžet, s obličejem schovaným v dlaních?
Jenni (JÁ): Achjo... :(
Marcus: Jenni, řekni mi co se stalo. Pomůžu ti.
Jenni (JÁ): Moje kamarádka bude asi půl roku v nemocnici, nic víc, nic míň.
Marcus: To mě mrzí :'(
Jenni (JÁ): Nemusí :/
Marcus: Můžu jít na chvíli k tobě? :( <3
Jenni (JÁ): Jo můžeš :) :(Pořád jsem seděla na gauči v pyžamu, neupravená a ošklivá. Ano, nemůžu spát, už dva dny.
„Crr." ozval se zvonek. Přehodila jsem přes sebe jenom mikynu, promnula jsem si oči a šla jsem otevřít.
Za dveřmi už stál Marcus, který když jsem otevřela tak na mě začal divně zírat.
„No co," snažila jsem se usmát, ale v tu chvíli mi to nešlo.
„tak pojď dál ne? Přece nebudeš stát před dveřma." řekla jsem.
„Jo jo..." zamumlal a vešel dál.
On zůstal v obýváku a já došla do kuchyně pro jídlo a pro pití.
Potom jsme šli do pokoje, si pustit nějaký film.„Aaa někde jsem vytratila mobil." hledala jsem ho všude.
„Tak si půjč můj, heslo stejně neuhádneš." smál se Marcus.
Podal mi svůj mobil a já jsem tam napsala hned první čísla, co mě napadla. Překvapivě to bylo správně.
„Mám to." smála jsem se už taky.
„Počkat..cože?..." zvednul jedno obočí.
„Taaak se podíváme.." smála jsem se.Zobrazila jsem si Instagram a hned jako první mě napadlo se podívat,co jim píšou fanynky. Vím, že se to nedělá, ale mě to láká už takovou dobu a myslím, že nejsem sama. No tak, přiznejte se!
Mac_tinussss_fans: Heyy❤ You are amazing.
MarcusTinus.greece: I love you sm❤ You're the best!
MartinusMarcus.fp: Love you❤ Please answer me😄❤
MacTinus__norway: Can you answer me Marcus?😍
Aha. Nevěděla jsem, že jim fanynky posílají jen takový zprávy.
Potom jsem se jeho telefonem prozvonila a šla jsem hledat ten svůj.
Nakonec jsem ho našla, ve skříni, pod oblečením.„Wow, krásně zpíváš." řekl najednou Marcus.
„Co?" zamračila jsem se.
„Že krásně zpíváš!" opakoval.
„Jo, to jsem slyšela." smála jsem se.
„No, tak co chceš vědět?" ptal se.
„Přestaň se dívat na moje covery." řekla jsem a sebrala mi telefon.„Heeej," udělal smutný obličej.
„fajn,pustim si to doma." smál se.
„Ne, to ti nedovolím. Tím pádem za tebou budu pořád chodit a kontrolovat, co na tom mobilu děláš." zdůraznila jsem.Odešla jsem do kuchyně.
Tam jsem si ale uvědomila, co jsem řekla. Musím Marcuse sledovat. Přiběhla jsem zpátky do pokoje a co nevidím, Marcus se sluchátky v uších. Nenápadně jsem se přiblížila a ty sluchátka mu vypojila. Přestalo to hrát, konečně!
Přijde mi trapný, když se na to dívá někdo v mý blízkosti, přímo přede mnou.
Najednou slyším zvuk svého telefonu. Oba dva jsme se podívali, kdo to je. Na obrazovce se objevilo velkým písmem Lara. S vykulenýma očima jsem koukla na Marcuse a přemýšlela, jestli to mám zvednout.
Nakonec jsem to přece zvedla a dala to nahlas.
„Ahoj, Laro." usmála jsem se.
„Ahoj." řekla a bylo slyšet, že nejspíš brečí.„Ehm.." Nevěděla jsem co mám říkat, jenom jsem se podívala na Marcuse, který na mě udiveně zíral.
„Potřebuju ti něco říct.." odpověděla a mě začalo rychle tlouct srdce..
„Já...já...," koktala...Marcus se na mě vážně podíval....
~
aloha ;) takze zlaticka asi dlouho nebudu nic vydavat, protoze nemam cas a hlavne se blbe ucim :d
btw, probably jste si vslimli, ze jsem pouzila jmena z ig, a kdyby se tak nekdo na ig jmenoval, tak to je náhoda :))) tysm
ČTEŠ
letter ||FF-Marcus&Martinus CZ
FanfictionUběhlo několik let. Několik desítek měsíců. Několik stovek týdnů. Několik tisíců dnů. Několik sto tisíců minut a několik miliónů sekund. A Jennifer nezapomněla. Nikdy nezapomněla a taky nikdy nezapomene. Jenže na druhé straně, v Norsku, to je jinak...