„Bože... Co jsem si to zase koupila."
Litovala jsem před zrcadlem té sukně. Vůbec mi neslušela a k tomu bílému tričku se vůbec nehodila.
„No vidíš. Měla sis to vyzkoušet, ale teď už to je jedno, za půl hodiny to začíná." Nakoukla mi do pokoje ségra.
Sešla jsem dolu, jo fakt už bylo jedno co mám na sobě.
„Co mám dělat?" Zeptala jsem se jí.
„Udělej pití." Odpověděla a já jsem donesla z lednice Colu, Fantu, Sprite a všechno možné, hlavně alkohol. Kecám.Byla jsem celkem znuděná a taky trochu nervózní, že zase uvidím Marcuse a Martinuse, ale to už je taky jedno.
Otevřela jsem Fantu a Colu a nalila to do jedné flašky. Bylo to celkem dobré, chutnalo to jako ledová tříšt a já, jako milovnice takových nápojů, to poznám. Ego up.
Ozval se zvonek.
„Jennifer, běž otevřít." Zakřičela Amber a já jsem došla ke dveřím. Po chvíli se tam zjevila nějaká kamarádka Amber.
„Za chvíli to začne! Zatím si sedni sem." Došla k nám Amber a ukázala na velký gauč v obýváku. Myslím, že její jméno je Marry. Má dlouhé černé vlasy a dlouhé černé nehty.
Zvonek se ozval opět. Došla jsem tam a jelikož já Amberiny kamarády a kamarádky moc neznám, tak jsem se podívala kukátkem.
A sakra, před dveřmi stál Martinus. Nevěděla jsem, jestli mám otevřít nebo říct ségře aby otevřela. Zbrkle jsem stála u dveří a přemýšlela.
Potom jsem zvedla ruku, která se mi celá klepala a stiskla kliku.
Za dveřmi se objevil vysoký blonďák s upřímným úsměvem, tak jako vždycky.
„Ahoj..." Řekl a potom dál mlčel.
„Ehm... Tak pojď dál." Odpověděla jsem a zavřela jsem za ním dveře. Takhle nic neříkat jsem dokázala jen když jsem se naposledy bavila s Larou.Martinus odešel do obýváku a hned potom zazvonilo jeho dvojče.
Otevřela jsem a Marcus se mi podíval do očí.
„Ahoj." Pozdravil bez problémů. Něco se ve mě úplně zlomilo.
„Pojď dál..." Protočila jsem očima a otevřela jsem dokořán.„To mě ani nepozdravíš?" Zeptal se a jeho úsměv z tváře zmizel.
„Sorry. Čau." Řekla jsem.
Jako fakt, teď na mě nepůsobí vůbec sympaticky.Po chvíli se nám domů nahrnulo plno lidí, že jsme se tu nemohli skoro hýbat. Ještě že to byli lidi, co ještě nejsou dospělí, protože kdyby pili tak by to tu vypadalo asi úplně jinak. Stejně určitě dneska něco vypijou, co si budem nalhávat.
Někdo zapl písničky na repráku, jeden tady křičel přes druhého a už se to skoro nedalo vydržet.
„Jdem ven!" Zařvala s ničeho nic Amber a všichni ztichli.
Všichni se odebrali ven a já jsem šla úplně vzadu. Nebavilo mě to, jen koukat na její úžasný spolužáky.
„Nuda?" Zeptal se někdo vedle mě. Byl to někdo, koho jsem nikdy neviděla. Ale jisté bylo, že je se ségřiný třídy. Měl černé vlasy a vypadal, tak... Tak zvláštně.
„Kdo jsi?" Odpověděla jsem.
„Harvey." Řekl.„Co, cože? Jaký Harvey?" Zeptala jsem se. Zase jsem to nechápala. Amber mi o nějakým Harvym říkala. Ale ten se zabil...
„Harvey, co dřív chodil s tvojí ségrou." Odpověděl.
„Ne, ten se zabil." Zamračila jsem se. Nevěřila jsem mu.Radši jsem zrychlila chůzi a dostala jsem se někam tam, kde byla moje ségra.
„Harvey, Harvey..." Zašeptala jsem.
„Co?," vykulila ségra oči a podívala se dozadu.
„Fakt to je on." Dodala a běžela za ním. Nechci vědět, co mezi nimi bude, po tomhle večírku. Navíc, chudák Cameron, s kterým teď údajně Amber chodí... Jo a ten je tu taky.***
„Promiň." Zašeptala jsem, když jsem do někoho narazila a oba jsme spadli na zem.
„To nic." Řekl ten dotyčný a podal mi ruku. Nedokázala jsem se vzpamatovat.~
Kdo jede 25. rijna na m&m do prahy?😭😭😭😭❤️
ČTEŠ
letter ||FF-Marcus&Martinus CZ
FanfictionUběhlo několik let. Několik desítek měsíců. Několik stovek týdnů. Několik tisíců dnů. Několik sto tisíců minut a několik miliónů sekund. A Jennifer nezapomněla. Nikdy nezapomněla a taky nikdy nezapomene. Jenže na druhé straně, v Norsku, to je jinak...