letter ||FF-Marcus&Martinus CZ

seventeen

„Jennifer, Jennifer.." Bežel za mnou ráno Marcus.
„Co?" Zeptala jsem se.
„Za hodinu odjíždíme na koncert." Odpověděl.

„Tak brzo?" Vykulila jsem oči.
„Jo..." Běžel Marcus už zase zpátky.

Já jsem taky doběhla do pokoje a hodila jsem si do vaku power banku, mobil, peněženku a sluchátka. Potom mě Martinus zavolal a já jsem vyběhla ven.

Před hotelem na nás už čekalo to samé auto, kterým jsme jeli z Vídně. Byla na něm jejich fotka, tak myslím luxus.

Nasedli jsme a opět jsme si sedli do zadu.

„Neee..." začal z ničeho nic křičet Marcus.

Podívala jsem se, jestli ho Martinus. netýrá, a skoro jsem měla pravdu.

Celý obličej měl pokreslený od černé fixy. To vypadala strašně vtipně, že jsem se začala smát a nešlo to zastavit.

„To neni fér!" Řekl opět Marcus. Vzal Martinusovi fixu a než jsem se přestala smát, měla jsem už přes obličej taky skvrny od fixy.

„To musíš takhle..." Řekl a Martinus a podepsal se mi přes celé čelo.

„Fajn, to stačilo..." Řekla jsem a schovala jsem si obličej do dlaní.
„Ne ještě já!" Řekl Marcus a podepsal se mi přes obě ruce.

„Aaa, neee!" Smála jsem se.
Auto vyjelo a všichni tři jsme zase měli v uších sluchátka.

Celou cestu jsme se nudili, povídali si a pak jsme si na sebe dávali otázky.

„Kdy jses narodila?" Zeptal se Martinus.
„To so musíš zjistit sám!" Ozvala jsem se se smíchem.

„Tak když ti je třináct, taaaak...." Přemýšlel Martinus.

„Ne, není mi třináct" Smála jsem se.
„Takže jsi někdy teď měla narozeniny?" Zvedl hlavu Marcus.
„Jo..." Odpověděla jsem.
„Tím pádem všechno nejlepší!" Usmál se Martinus a podal mi ruku. Marcus mi taky popřál.

„Děkujuuuu." Usmála jsem se a bylo mi jasné, že jsem zase zčervenala.

„A ty zpíváš, nebo tak něco?" Zeptal se Martinus.
„Sem tam jo, ale zatím žádnou vlastní písničku nemám." Odpověděla jsem.
„Jak se jmenuješ na Youtube?" Zeptal se a vyndal si mobil.

„Né, to je trapný, když si to pouští někdo v mý blízkosti, ale Marcus to ví." Smála jsem se.

„Tak to se ho zeptám..." Šibalsky se usmál Martinus.
„Ne, nezeptáš....," pokračovala jsem.
„koukej!" A ukázala jsem na Marcuse, který tiše spal a přitom mě objímal.

Já jsem ho objala taky, bylo to strašně roztomilý.

„Wow, strašně mu voněj vlasy." Řekla jsem najednou. Martinus se mi začal smát a opět si nasadil sluchátka do uší.

                              ***

„Crrrrr..." Najednou slyším svůj telefon. Všichni jsme usnuli, takže jsme tam leželi úplně jak při hurykánu.

Můj mobil  po chvíli začal zase zvonit.
Volala mi ségra.

„Čau Amber." Řekla jsem rozespale do telefonu.
„Ahoj. Neříkej, že jsi zase spala.” Smála se.

„Ano spala." Odpověděla jsem znuděně.
„A co, jaký to tam je, s těma tvýma jen "kamarádama"?" Zeptala se.

„Taky dobrý, teď jedem na nějakej koncert." Řekla jsem.

„Hm,jeden z nich tě chce." Odpověděla úplně mimo téma.
„Ale nechce." Protočila jsem očima.
„Fajn, tak tě chtěj oba, to je pravděpodobnější." Smála se pořád.
„Buď sticha." Skoro jsem zařvala.

„Ty buď sticha." Ozvala se ségra.
„Chápeš, že jsem ti to nezvedla kvůli tomu, abych se s tebou hádala?" Zařvala jsem.

„Ten jeden tě chceee!" Smála se. Už mi to fakt lezlo na nervy, tak jsem na ní přes celé auto zařvala:

„Drž do prdele hubu!" Ona se mi začala jenom smát a smát, a já jsem na ní jen křičela.

Marcus mi z ničeho nic vzal mobil a potichu do mobilu, kterým jsem si volala se ségrou řekl:

„Buď ticho,já chci spát" A ukončil hovor. Jen jsem na něj koukala, jak kdybych byla bohem osvícená.

                             ***

„Jennifer, Martinusi....." uslyšela jsem zase ten potichý hlas Marcuse.
„jsme tady."

Pomalu jsem se začala zvedat a z okýnka jsem viděla to obrovské podium, u kterého ještě nikdo nebyl.
Vystoupili jsme z auta a vešli jsme do šatny, kde jsme strávili takovou hodinu na mobilech. Projížděli jsme sociální sítě a Marcus s Martinusem ještě všude nasdíleli fotky z minulých koncertů.

Potom kluky někdo zavolal a já jsem zůstala v šatně. Z toho obrovského okna jsem viděla ty davy fanoušků, teda spíš fanynek, které přišly tak brzy. Myslím, že je to zbytečný chodit takhle brzo, i když já už jsem v té Vídni byla o dvě hodiny dřív.
 
                             ***

Asi před pěti minutami se už celý koncert zahájil, a bylo to tak, jako ve Vídni. Začali se odpočítávat sekundy, než Marcus s Martinusem přijdou na pódium.

Zase začala první One more second, potom bylo Without you a pak následovala další kopa různých písniček. Já jsem mezi tím křičícím davem holek a dokonce i kluků byla taky, v první řadě.

Po hodině a třičtvrtě koncert skončil, a začínala zase autogramiáda.
Konala se zase v takovém velkém proskleném domě, kam se jen tak tak všichni vešli.

Byla tam taková tmavá místnost, která mě strašně lákala.

Zase jsem si sedla na stůl ke klukům a čekala jsem, až bych mohla nenápadně zmizet.

Nakonec jsem se schovala do té tmavé místnosti a šla jsem se tam podívat. Šla jsem takovou chodbou, ve které jsem nic neviděla, a až pak jsem v dálce viděla zelené světlo.

Vešla jsem tam a tam byl přímo vstup na to velké pódium. Chvíli jsem po tom běhala a potom jsem se vydala zpátky za Macem a Tinusem.