„Jennifer?" Bouchla mě do hlavy Amber, až jsem se vzpamatovala.
Všichni na mě divně zírali, bylo to hodně trapné. Seděli jsme v nějakém velkém baru, kde hráli písničky a už tady bylo docela dost lidí.„Co se stalo?" Zeptala jsem se, jako kdybych si nepamatovala, co bylo. Já jsem si to vlastně opravdu nepamatovala...
„S někým jsi se srazila, spadla a asi omdlela." Řekla Layla, jedna ze ségřiných kamarádek.
„S kým sakra?" Podívala jsem se na ně divně.
„Se mnou.." Otočil se Marcus, s narudlým okem a krvavou tváří.
„Ou, promiň.." Nevěděla jsem co mám říct. Je mi ho celkem líto, a hlavně si teď musí myslet, co to jsem za idiota...Trošku jsem se poohlédla po tom velkém sále, kde jsme teď byli.
Bylo to tu dost velké, na stolech bylo jídlo, pití a všechno možné.
Na zdech tu byly fotky Amber s její třídou, ze všech ročníků. Je fakt, že tu je opravdu celá jejich třída. 29 lidí bylo v jedné místnosti...
Hrála tu hudba, ale všichni zatím seděli u stolu, a dívali se na mě. Nechápu, proč. To vypadám fakt tak hrozně?
„Tak, teď se podívej na sebe." Řekla Amber a podala mo zrcadlo.
No bože, já jsem zase vypadala..„Co s tím budeš dělat?"
„Asi půjdu domů..." Odpověděla jsem. Neměla jsem náladu tu něco dělat. Nejsem typ člověka kdo by neustále chodil na diskotéky.
„Co?! Musíš tady aspoň chvilku zůstat!"Najednou začala hrát nějaká písnička a všichni kromě mě, Marcuse a Martinuse se zvedli a začali se pohybovat do rytmu.
„Běž ne?" Otočil se na mě Marcus.
„Nechci. To mám jít takhle?" Zamračila jsem se a chytla jsem se za hlavu. V tu chvíli se mi udělalo strašně blbě. Chvilku jsem přemýšlela a pak jsem došla k názoru, že bude asi nejlepší odejít.„Jdu pryč." Řekla jsem a zvedla jsem se. To bylo asi to nejlepší, co jsem mohla udělat.
„Já taky.." Odpověděl Marcus a taky se zvedl. Nevypadal taky zrovna k světu. Martinus tam zůstal sedět sám a jen na nás koukal.Vyšla jsem ze dveří a měla jsem v plánu přejít silnici. S Marcusem jsem se nechtěla bavit, vlastně jsem neměla náladu se bavit s nikým.
Po chvilce se ze dveří vynořil Martinus a něco začal říkat Marcusovi.
Dala jsem se do běhu, když v tu jsem uslyšela jen brzdu auta.
„Jennifer!" Křičel za mnou Marcus...
~
Ahojkyy <3 je to kratky, ale ja jsem tuhle cast chtela ukoncit takhle 😏 jsem to ale zla😂 mimochodem, mam tu dalsiho ze svych friendu, ktery chtel sdilnout profil (tak to vubec nebylo, lmao😂) ale mohli by jste dat follow _martinka 💓 planuje psat pribeh (ne neplanuje, ale ja ju donutim😂) o m&m a ja verim ze to bude nejviiiic👊 takze si uzij tu slávu lasko😂💓
ČTEŠ
letter ||FF-Marcus&Martinus CZ
FanficUběhlo několik let. Několik desítek měsíců. Několik stovek týdnů. Několik tisíců dnů. Několik sto tisíců minut a několik miliónů sekund. A Jennifer nezapomněla. Nikdy nezapomněla a taky nikdy nezapomene. Jenže na druhé straně, v Norsku, to je jinak...