letter ||FF-Marcus&Martinus CZ

six

„Neee." Vypadlo ze mě, když mě Marcus budil.
„Ale budeš muset." Smál se.
„Hej, proč se tak směješ? Jsi šťastnej, že mě už nikdy neuvidíš?" Podívala jsem se na něj a zvedla jedno obočí.
„Ne, podívej se." Ukázal na okno.
„Co too?" Otočila jsem se zpátky a vykulila jsem oči.

Stáli jsme před obrovským pódiem. Byla noc a všechno to tu svítilo. Bylo to nádherný.

„Áno, budeš na našem koncertě, ale pozor..." Podíval se na mě a vyndal z kapsy dva lístky na jejich koncert tady v Londýně.

„Woow, děkujuuu." Objala jsem ho.
„Tak pojď!" Popohnal mě.
Já ještě rozespalá jsem se zvedla a po chvíli se potrat jménem Jennifer vynořil z auta, celý unavený, s rozcuchanýma vlasama a rozmazanou řasenkou.

Marcus na mě čekal u auta a když jsem konečně šla, ještě jsem se podívala do okýnka, na svůj odraz...
„No fuj..." Řekla jsem při pohledu na sebe.
„Ale..ticho.." Smál se Marcus, chytil mě za ruku a vedl mě někam do nekonečna a ještě dál.

Ne nebylo to nekonečno, bylo to jen do nějakého hotelu.
Došli jsme ke dveřím, kde už čekal Martinus. Pak jsme vyšli schody k bytům.

„Kde jste byli tak dlouho?" Poupravil si vlasy Martinus.
„Ehm, spala jsem." Přemístila jsem svůj pohled raději někam jinam.
„Áha...," smál se.
„Marcusi, dělej otevři." Řekl potom.
Marcus otevřel dveře a spatřili jsme  obrovský  pokoj.

Mac s Tinusem někam odešli a já jsem se zatím koukala z okna. Všimla jsem si něčeho povědomého. Ne, nic zvláštního jen se tam moje ségra ocucávala s tím klukem, mimochodem zjistila jsem jeho jméno, Cameron.

Počkat, ségra říkala, že jede domů..To znamená, že tu musím bydlet. Ano, našla jsem svůj dům. Rychle jsem si doběhla pro věci, nikdo tam nebyl naštěstí.

Kluci už přišli a já se jich zeptala:
„Kde jste byli?"
„Pro jídlo.." Odpověděl Martinus a společně s Marcusem hodili na postel plno FastFoodu. Více jídla, více pro mě. Jako vždy.
Celou noc jsme jedli, pili a povídali si. Pak jsme byli na mobilech. A ano, otravoval mě "TeenBoy".

TeenBoy: Tak co zlato, jak je?
Jenni (JÁ): Už jsem ti jednou říkala, že se neznáme. Nic k tobě necítím, nevím jak vypadáš tak mi laskavě tak neříkej...-_- nebo ti to mám vysvětlovat od znova?
TeenBoy: Můžeš :)
Jenni (JÁ): Ne, díky ;)
TeenBoy: No co, sama jsi se nabídla.
TeenBoy: A jak bylo na koncertě?
Jenni (JÁ): Že zrovna tebe to zajímá..
TeenBoy: No co, to bych se nemohl zajímat o svojí budoucí holku? nebo bych to "budoucí" měl radši vynechat? :3
Jenni (JÁ): Jsi mrtvej.
TeenBoy: Psal už jsem ti, že jsi blbá?
Jenni (JÁ): Taky tě miluju :\
TeenBoy: Jo taky❤
Jenni (JÁ): Hele,a už jsme se bavili,co je ironie, že?
TeenBoy: Jj :)
Jenni (JÁ): Asi už bych ti nemusela říkat, že to byla ironie :)
TeenBoy: Mrcho..a já už myslel, že mi to vyšlo.
Jenni (JÁ): Je vidět, že ti je tak 9 :3
TeenBoy: A děti ty máš ráda, viď?
Jenni (JÁ): Až na tebe, ano :)
TeenBoy: Víš co? Běž někam.
Jenni (JÁ): Konečně.
TeenBoy: Chceš se jen hádat -__-

„Ach jo.." Vyšlo ze mě.
„Stalo se něco?" Zeptal se Martinus.
„Jo.." Řekla jsem a ukázala jsem mu všechny zprávy s TeenBoyem.
„Jo, taky mě otravoval. Psal mi ještě před naším koncertem ve Vídni." Řekl a ukázal mi svůj Messenger.

TeenBoy psal: Až tě Jennifer potká na koncertě, opovaž se s ní bavit, opovaž  jí obejmout a opovaž se s ní začít pak chodit! Pokud se to stane, zařídím si to sám......
„Jakože aha..." Podívala jsem se na něj nechápavě.

~

Ahojky😋 byla bych ráda, kdyby jste dali follow ANET107 a přečetli si její příběh.
-
Tady mas tu reklamu anetooo xd