letter ||FF-Marcus&Martinus CZ

føur

„Jennifer, máma jede přesně v den koncertu na služebku, takže máme vyhráno!," křičela ségra.
Jen jsem k ní přikráčela a sestersky jí obejmula.
„Jak to uděláme?" zeptala se ještě.
„Zeptám se Lary, jestli by nás tam někdo neodvezl."
„Okej." usmála se a odešla.
Hned jsem brala telefon a psala jí.

Jenni (JÁ): Laro, potřebujeme aby nás na M&M někdo odvezl. Nemá tvoje mamka nebo taťka čas?❤
Lara: Jenn, oni mi to zakázali. Nepustí mě tam.
Jenni (JÁ): Nee :'( ale vždyť to je jediná příležitost. :(
Lara: Prostě si to budete muset vyřešit samy. Já tam nemůžu a prosim tě, pak mi neposílej fotky..
Jenni (JÁ): :( Zkus přemluvit mamku... :((((

O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI-
DEN KONCERTU

S Amber jsme se domluvily, že nás tam sveze její kamarád ze školy. Je to takovej divnej kluk a ségra ho má ráda, nevím to přesně, ale přijde mi to.
Je ráno 4:30 a já se nemůžu dočkat.. Mám strašně dobrou náladu a potřebuju si s někým povídat. Už čekám až přijde zpráva od TeenBoye...

Jenni (JÁ): Ty spíš?
TeenBoy: Ne. Co že mi píšeš sama od sebe :33
Jenni (JÁ): Jsem strašně napjatá, že nemůžu spát.
TeenBoy: Proč?
Jenni (JÁ): Znáš Marcuse a Martinuse? Jedu na jejich koncert <3
TeenBoy: Nwm -_- neposlouchám.
Jenni (JÁ): Platonická láska :3 ;'D
TeenBoy: Hele, ty mě podvádíš?
Jenni (JÁ): Tebe? Ale prosim tě,jak bych mohla podvést tebe ;D když spolu nechodíme.. :) navíc, víš co je platonická láska?
TeenBoy: Nemám náladu se hádat :) Mám na práci jiný věci :))
Jenni (JÁ): No wow.. :D fuj...
TeenBoy: A zlato, víš co je ironie?
Jenni (JÁ): Když ti nějaká holka řekne, že tě miluje? ;D
TeenBoy: Jáásný...máš uplnou pravdu, gratuluji ti :)
Jenni (JÁ): Taky si myslím :) Ha stěr, nemáš slov... ;D a prosimtě už mě neotravuj... :))

Doufám,že už mu to bude jasný. Chce se "hádat".... Ne, já se chci hádat....Ale s ním si nejde normálně povídat. Napíšu jen "platonická láska" a je zle.

Vyškrábala jsem se z mé měkké postele a chvilku jsem jen stála v pokoji jako tělo bez duše a přemýšlela. Hrozně se na to těším! Vzala jsem si sebou mobil a oblečení a šla jsem do obýváku.
Koncert je až v 15:00 pro nás. Sedla jsem si na gauč a pustila jsem si na televizi Youtube. Pokud jsem ještě nezmínila, tak jsem docela slavná na Youtube, dávám tam svoje covery na písničky, ano zpívám. Jen ještě žádnou vlastní nemám.

A moment later aka 3 hours

Už jsem se oblékala, tentokrát jsem na sobě měla dlouhé bílé džíny a mikynu; Like it like it.
Ségra už byla nachystaná, ten její klučina pro nás přišel a mohlo se jet. Byla jsem úplně nervózní, jako ještě nikdy v životě....

A moment later aka 3 hours

Five... Four...
Už jsme na místě. Je tu strašně moc lidí a převážně holek.
Začíná se odpočítávat, kdy přijdou kluci na pódium.
Three... Two...
Všechny dívky i ostatní jsou napjatý. Zbývá už jen jeden okamžik a já poprvé spatřím....
„One more second with you.." přerušil mě zpěv Marcuse a Martinuse. Jako první začala písnička "One more second".
A potom následovala Like it like it.
„You're the type of girl that got everything, I'm looking for... I like your new Yeezis, love your style,girl your beautiful... Yeah, a way you walk a the way you talk.."

Po nějaké té hodině koncert skončil a začala autogramiáda.
Vešlo se do veliké místnosti, kde mohla začít.
Ke klukům stála velká fronta na podpis, fotku a tak dál.
Přišla řada na mě a opět jsem dostala trému.
„Ahoj." usmál se na mě Martinus.
„Ehm, ahoj." probrala jsem se.
„Ty se nás bojíš?" ptal se se smíchem.
„Nee.." smála jsem se taky.
„Chceš se vyfotit?" zeptal se Marcus.
„Jo." řekla jsem.
Vyfotili jsme se spolu a náš rozhovor zase pokračoval.
„Jseš úplně červená, že máš trému?" smáli se oba.
„Kdo by tady neměl." dala jsem si ruce do kapes.
„Ty bydlíš tady?" zeptal se Marcus.
„Ne, jsem z Londýna." usmála jsem se.
„Tak jo. A půjdeš na náš koncert v Londýně?" zeptali se.
„Joo, jakože ráda bych no.. Ale teď už musím jít." sklopila jsem hlavu.
„Hledáš svojí ségru?" zeptal se Martinus.
„Hm, jak to víš?" kývla jsem.
„Tak ta je přímo támhle." ukázal znechuceně na mojí ségru.
Říkala jsem si, proč? Otočila jsem se a viděla jsem,jak se moje ségra líbá s tím klukem,který nás odvezl.
„No fuj." otočila jsem se zpátky na Martinuse, který se mi hrozně smál.
„Ten pocit, když za nima budeš muset jít.."

Autogramiáda skončila a všichni už se chystali domů. Ségra s tím klukem někam odešli a já jsem se procházela tmou.
Přemýšlela jsem.
Tohle byl skvělý den. Jenže už skončil a já jsem vzpomněla na všechny moje problémy a všechno možný. Byla jsem smutná, že už se nic takovýho nestane... Nikdy...
Chvíli jsem tam okolo chodila a pak jsem si sedla na lavičku a začala brečet. Nechci pryč. Tohle už se nestane. Lara ani neví, o co přišla. Přisunula jsem si nohy k tělu a zabořila jsem si hlavu do mikiny. Aspoň jeden den jsem mohla zapomenout na všechny problémy a užívat si života.
Po chvíli přemýšlení jsem za sebou uslyšela kroky. Rychle jsem si setřela slzy, aby ten dotyčný nezjistil, že brečím.
„Proč brečíš?" slyšela jsem za sebou.

~

Haha samozrejme v londyne koncerty nemaji :D