Hned jsem ji chtěla otevřít, bez ohledu na všechno a na všechny.
Ale ještě před tím jsem se zamyslela.
Co když tam bude něco na způsob...
Ne, nic, jdu to otevřít!
Milá Jennifer. Kdybych tě kdysi na tom koncertě nepotkal, tak bych nepoznal někoho, kdo by mě dokázal udělat takhle šťastným. Od té doby, co tě znám, jsem si tě strašně oblíbil, a myslím, že u Martinuse je to to samý. V ten čas, jsem byl doopravdy šťastný a byly to samozřejmě nejlepší chvíle, co jsem mohl v tu dobu prožít. Ani by mě nenapadlo zapomenout na den, kdy jsme si poprvé řekli "ahoj". Měl jsem tě opravdu rád, a to platí i teď. Strašně mě mrzí, že jsem ti v tom Řecku řekl, že mezi námi nic nemůže být. Jenže už se stalo, a nic to nezmění. Ale proč si hrát na city. Musím ti říct něco mnohem důležitějšího. Hlavně kvůli tomu prosím nebuď smutná.
Je mi to strašně líto, ale sice je už minimální pravděpodobnost, že se někdy potkáme... Letíme totiž zpátky, do Norska a už se nikdy nevrátíme. A když už, tak ti musím říct něco dalšího. Já jsem totiž teenboy :'(. Doufám, že když už jsem ti zlomil srdce před tím, tak že ti ho nezlomím ještě víc. Miluju tě :'( -Marcus.
~
Tak tohle jste asi necekali co🤗¿ kazdopadne, plno z vas po me chce ten ask, takze mi muzete psat otazky do komentaru <3 (muzete aji otazky ohledne pribehu, a tak 🤷)
ČTEŠ
letter ||FF-Marcus&Martinus CZ
Fiksi PenggemarUběhlo několik let. Několik desítek měsíců. Několik stovek týdnů. Několik tisíců dnů. Několik sto tisíců minut a několik miliónů sekund. A Jennifer nezapomněla. Nikdy nezapomněla a taky nikdy nezapomene. Jenže na druhé straně, v Norsku, to je jinak...
