letter ||FF-Marcus&Martinus CZ

nineteen

„Takže vy teď spolu chodíte?" Slyšela jsem Martinuse, přes dveře když si povídal s Marcusem.

Pak jsem zaslechla jenom ránu a ticho. Dveře se po chvilce otevřeli a Martinus odešel ven celý naštvaný.

„Co se stalo?" Zeptala jsem se Marcuse, když vyšel.

„Už to ví," odpověděl Marcus.
„mám tě rád, Jennifer." Řekl.

„Taky tě mám ráda." Podívala jsem se mu do očí. On ke mě přišel a dlouze mě objal.

Chvíli jsme oba mlčeli a on si hrál s pramínky mých vlasů. Pořád mlčel a pak si zabořil hlavu do mého ramena a asi začal brečet.

Nechtěla jsem se ho ptát proč brečí, ale zvědavost stejně vyhrála.

„Co se stalo?" Podívala jsem se mu do očí. Měl je celé nateklé, líce měl rudé a celý byl nějaký divný. Bylo mi ho líto.

„Nic." Odpověděl a zvednul se. Někam odešel a mě strašně zajímalo proč.

Hned jsem věděla koho se mám zeptat, Martinuse.

Začala jsem ho hledat. Nebyl nikde, byla jsem i venku, na pláži, kdekoliv, ale on nikde nebyl.

Vrátila jsem se do našeho pokoje a tam seděl Marcus na křesle a na něco se koukal.

„Nechci nějak otravovat, ale... Kde je Martinus?" Začalo mi tlouct srdce, jako o závod.

Jen se na mě podíval a řekl:
„Pryč."

„Co? Proč, kde?" Začala jsem se ptát.
„To je na dlouho.." Odpověděl potichu.
„Mluv," řekla jsem.
„prosím.."

„Tak jo no..," řekl.

„V tý koupelně jsme se hrozně hádali, no a on říkal, že prostě tady s náma už nechce být. Chce zpátky. "

„Kam zpátky, bože?!" Lekla jsem se.
„Chce odletět. A hlavně  nevim, jestli už nesedí někde v letadle. Ale chce prostě pryč, nechce s náma mít už nic společného a to co je nejhorší...," Pokračoval.

„Už se mnou nechce zpívat." Dopověděl.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Tohle jsem zavinila jen a jen já. Ty jo, proč já jsem si takhle začínala. Kdybych je nepotkala, nic by nebylo. A já už nevím co k nim citím. Oba jsem je rozhádala, jen kvůli mě už Martinus nechce zpívat... A jestli se dají na sólo, tak to asi nepřežiju.

„Jennifer?" Začal mluvit.
„Hm?" Zvedla jsem obočí.
„Nemůžeme spolu nic mít." Odpověděl.

„Ale co? To, to ne.." Nahrnuly se mi slzy do očí. Mám ho fakt ráda a i když se známe jen necelý měsíc, asi jsem si na něm vypěstovala závislost.
„Nemůžem...Už za prvý kvůli Martinusovi.."