letter ||FF-Marcus&Martinus CZ

fifteen

„Cože?" Probudila jsem se v Martinusově objetí. Snažila jsem se vstát, ale držel mě tak pevně že jsem to nakonec musela vzdát.

Marcus spal vedle v posteli. Tedy teď už ne... Spadnul z ní.

Opět jsem otevřela Instagram a prohlížela jsem si těch milión upozornění, co mi přišlo. Na tom komentáři co jsem napsala včera bylo už několik stovek liků a milioncet odpovědí. Dokonce i Lisa a Lena se ozvaly.....

Napsaly mi do directu, tak jsem si to hned zobrazila.

lisaandlena: Máš pravdu! ;)

Rozhodla jsem se jim odepsat, přeci působí sympaticky.

Jenni (JÁ): Děkuju :)

lisandlena: Vy jste teď někde u moře?

Jenni (JÁ): Ano, v Řecku ;)

lisaandlena: A líbí se ti tam s klukama?

Jenni (JÁ): Jo, zatím jo :)

„Ahoj..." Otevřel oči Martinus.
„Ahoj." Smála jsem se, protože zase vypadal vtipně.

„Kolik je?" Zeptal se a já jsem se podívala na mobil.

„Ehmmm, bude půl jedný odpoledne." Usmála jsem se.

On si jen prohrábl vlasy a odešel do koupelny.

Marcus se taky pomalu probouzel a já jsem se opět podívala na Instagram.

lisaandlena:  Chceš něco říct? :3

Jenni (JÁ): Proč ne :D

lisaandlena: Celou dobu s Lisou Martinus chodí:3 Tajně samozdřejmě❤. Není to úžasný? :3

Jakože haló? Cože..... Nevím, co si o tom teď mám myslet. Bylo mi to celkem líto, i když jsme jenom kamarádi.

„Jdu na snídani." Řekl Martinus.
„Taky jdu." Odpověděla jsem. Měla jsem v plánu, mu říct, že vím o tom tajném vztahu a že to přede mnou nemusí tajit.

„Počkejte..." Křičel Marcus ještě z postele.

Sedla jsem si k nejbližšímu stolu, který jsem našla.

Po chvíli přišel Marcus a povídal:
„Martinus si tam zase povídá s těma holkama."
„Marcusi?" Otočila jsem hlavu.
„Hm?” Odpověděl.

„Asi je to tajný jo, ale víš že Martinus chodí s Lisou?" Zeptala jsem se.
„Cože?," vykulil oči.
„Říkal, že jí nesnáší."

Já jsem jen vytáhla svůj telefon a poslala mu screenshot zpráv, co mi psala Lisa nebo Lena, jak je mám poznat, když je nevidím...

„Ne, ne, ne to nemůže být pravda.." Podíval se na mě vážně.
„Zprávy nelžou." Řekla jsem.
„Ale ta co to psala, lže." Odpověděl.
„Nikdy nevíš." Pokrčila jsem rameny.
„Pokud s ní chodí, tak to dlouho nevydrží. Když jsou od sebe tak daleko." Usmál se. Ale nejspíš ironicky

„Jenže vy pořád někam jezdíte. Tákže, to je pravda."

                             ***
 
Teď jsme v pokoji a Martinus tady pořád není. Najednou se ozvaly dveře a Martinus vešel.

„Hej, ty chodíš s Lisou?" Začal Marcus.
„Ne, proč?" Zeptal se Martinus.

„A teď lžeš proč?" Pokračoval Marcus. Jen jsem je pozorovala..

„Nejžu!" Zvýšul hlas Tinus.
„Ale lžeš, psala to Lisa." Řekl Marcus.
„Komu?" Znervózněl Martinus.
„Mě." Vložila jsem se do toho.

„To ale neni pravda!" Skoro křičel Martinus.

„Ale je." Ozval se Marcus.
„Nechte mě bejt už!" Zakřičel a odešel.
„Ups, to jsme asi přehnali..." Sklopila jsem hlavu.

„To asi jo..." Odpověděl Marcus.

                             ***

„Martinusiiiiii...," snažil se Marcus, aby s ním Martinus promluvil.
Celou dobu tady sedí na posteli a nic neříká.

„Martinusiiiiiiiiiiiiiiii!" Křičel pořád.

„Fajn, jdu pryč." Řekla jsem a odešla jsem z pokoje. Třeba s ním Martinus už bude mluvit, když tam nejsem.

Obula jsem si boty a vyrazila jsem k moři.

Bylo 18:42, takže tam moc lidí nebylo. Sedla jsem si do písku a přemýšlela jsem.

Martinus se naštval jen kvůli mě, kdybych o tom neřekla Marcusovi, nenaštval by se. Kdyby mi to jedna z těch holčičích dvojčat nenapsala, nikdo by nic netušil a bylo by všechno tak, jak má být. A i kdyby, prostě nemůžou být single do smrti, jejich "fanoušci" se s tím musí smířit. A tak i já. Počkat?!....... Uvědomuju si to správně?

Nooo co pak si asi uvědomila...