letter ||FF-Marcus&Martinus CZ

twenty- six

Chystala jsem se to otevřít.
„Ne! Otevři to přesně první den v srpnu." Zakroutil hlavou Martinus.
To je přesně za tři dny.
„Tak jo." Řekla jsem, ale strašně mě to lákalo.
„Prosím." Udělal na mě smutný obličej Marcus.
„Slibuju." Zasalutovala jsem.
Nikdo z nás se ani jednou neusmál, ale kdo by se teď smál.
„Tak mi půjdem..." Řekli oba na jednou a zvedali se.

Taky jsem se zvedla a tu obálku jsem měla pořád v ruce, neplánuji to teď otevřít. Slíbila jsem co jsem slíbila, takže to dodržím.

Zamávala jsem jim a zamířila jsem k našemu domu.
Vešla jsem a Amber na mě už čekala.
„Tak co, co říkali?" Zeptala se zvědavě.
„Proč to chceš vědět?" Pokrčila jsem rameny.
„Nevypadali zrovna šťastně." Odpověděla.
„Hm. Ale nechci o tom moc mluvit."
„Tak mi to řekni..."

„Ne, bylo by mi to líto ještě víc."
„Tak s nima jdi ještě ven, ne?" Navrhla Amber.
„Fajn." Řekla jsem a sebrala jsem svůj mobil.
„Ale jdu s tebou, aby tě zase něco nepřejelo..." Zdůraznila.
„Prosimtě, budu dávat pozor." Mávla jsem rukou.
„Tomu nechci věřit." Zakroutila hlavou na náznak nesouhlasu.

„Čau..." Zabouchla jsem dveře.

Za chvíli jsem už zvonila u té budovi, kde měli být kluci.
„Ano?" Ozvalo se z horního balkónu a na Martinusově obličeji se konečně objevil úsměv.
„Nejdete ven, ještě?" Usmála jsem se taky.
„Tak jo. Počkej chvíli." Řekl a odešel.

„Ahoj." Pozdravil mě, když vyšel ze dveří.
„Kde máš Marcuse?" Zeptala jsem se když zamknul.
„Nemá náladu." Odpověděl.
„Tak kam půjdem?"

Prošli jsme celý les a povídali jsme si o všem možným, opravdu se s ním dá povídat o všem, teda skoro o všem. Jsem ráda, že jsme se zase usmířili.
„A neotevřela jsi tu obálku?" Zastavil se a jeho úsměv z tváře zmizel.
„Neboj, slib je slib." Vyndala jsem ji z kapsy u mikiny a ukázala jsem mu ji.
„Až prvního srpna." Mrkl na mě.

„Nepůjdem do centra?" Zeptala jsem se. Měla jsem strašnou chuť na ledovou tříšť.
„Tak jo, ale už se mi nechce chodit." Zasmál se.
„Pojď, na zastávku to zvládneš."

Nastoupili jsem do autobusu, který nás zavezl do obchodního centra, tam kde jsme byli s Amber.

Vběhla jsem tam a nám oběma jsem šla koupit ledovou tříšť.
Martinus si šel sednou na lavičku vedle.
„Co si budete přát?" Zeptala se sympatická prodavačka, která mě už zná, protože k ní chodím často.
„Dvakrát jako vždy!" Vyštěkla jsem na ní a ona mi podala dva kelímky s melounovou tříští.

~
hoiiiii <3 dneska nevim, co bych rikalaaa jenom ze tahle story jde pomalu do konce, ale uz mam predepsanou dalsi, a mnohem lepsi :')