Je noc. Celý les spí hlubokým spánkem. Ale, někdo tu přeci jen ještě bdí... Ve stínu vzrostlého smrku, na rozhraní lesa a mýtiny, stojí statný muž. Pozoruje tmavou noční oblohu, posetou lampičkami hvězd. Se zasněným úsměvem vstupuje na spoře osvětlenou planinku a opatrně, krůček po krůčku, plíží se k malému osamělému stanu
Z dálky se ozve hluboký štěkavý zvuk. Neznámý se zaposlouchá, se spokojeně pokývá hlavou a udělá další opatrný krok. Zaposlouchá se do pravidelného oddechování, které se ozývá ze stanu. Potom, stejně tiše, přejde k ohništi. Něčím tam chvilku šramotí, pak se napřimuje a tiše mizí ve tmě.
- - - - - - - - - - - - -- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Je tu další nové ráno v lesní divočině. Ale, dnes vlastně ani ne v divočině. Dneska se kluci probouzejí na hezkém tábořišti, kam se včera dovlekli utrmácení a žízniví a zprvu ani nechtěli věřit vlastním očím, když tu našli nejen vodu, ale i útulný plácek na postavení stanu a dokonce i malé, bezpečné ohniště.
Při ranním průzkumu okolí objevují pak i malou odpadní jámu, ukrytou v hustém křoví. Jejich řeč se znova stáčí na ty neznámé nadšence, kteří to tu všechno zbudovali a udržují. Kluci se začínají dohadovat, kdo to může být... Pavel si vzpomene na vyprávění svého táty, nadšeného milovníka přírody.
,,Jedním z nepsaných zákonů těchto lidí je, "vypráví, ,,opouštět tábořiště vždycky v lepším stavu, než bylo při jejich příchodu."
„Dobrá zásada, a při tom tak jednoduchá..." zamýšlí se Honza. Ještě dlouho pak rozvíjejí své představy o životě zálesáků.
,,A víte co?" napadne Pavla, „já neska uvařím poridž, co vy na to?"
,,Co to je?" vykulí oči Ruda.
,,Je to jídlo těch, kdo se nechtějí tahat s velkým báglem zásob, ani každou chvíli sestupovat zpět mezi lidi, aby si zásoby doplnili. Je to výživné, laciné... a hlavně - skoro nic to neváží. Někde sem četl," vypráví nadšeně Pavel, „že poridž pochází odněkud ze Skotska..."
,,Jasně, už to mám," vskočí mu do řeči Honza, „tak se přeci říká kaši z těch tvých... ovesných vloček!" Ruda zklamaně protáhne obličej:
,,Kaše? A já sem se těšil, že to bude nějaká dobrota..." dodává a pohlédne na kamarády s tak nešťastným výrazem, že se oba neubrání smíchu.
,,Nebrblej, Rudynku," škádlí ho Pavel, „snad bys nepohrdl slavným jídlem všech cestovatelů a objevitelů?" A Honzík se hned přidává:
„A taky zálesáků a... čundráků, nebo jak si všelijak říkají?"
„A víte co?" rozhoduje kuchař, „nasbírejte zatím maliny a jahody a budem mít z té obyčejné ovesné kaše perfektní pochoutku."
Za necelou půlhodinu se Honza s Pavlem vracejí s plnými víčky od ešusů. A podle jejich umazaných pus je jasné, že toho našli mnohem víc, než teď přinášejí svému kuchaři. Ten už míchá v kotlíku záhadně vyhlížející směs a Ruda je na rozpacích. Neměl by tu nevábně vyhlížející věc raději hrdě odmítnout? Ale, když už má takový hlad.... Chleba je málo a teď ráno je tabu... tabu...tabulka čokolády! To je ono! napadne ho. A bude po hladu! Jenže... to přeci nemůžu klukům udělat... dyž oni se se mnou poctivě dělí... Polkne naprázdno, hluboce si vzdychne, a pak odhodlaně nastavuje Pavlovi svůj ešus.
Dostal tedy kaši. Dost kaše. Čichá k ní, přidává nasbírané plody, míchá...míchá, ale k jídlu se nemá. Honza po něm spiklenecky pokukuje:
,,Tak do toho, neboj, neotrávíš se,"nabádá ho, ale sám ještě také neochutnal.
,,Pánové, kde je problém?"usmívá se kuchtík a labužnicky si cpe do pusy plnou lžíci poridže. Po pravdě řečeno... žádná delikatesa to není, ale když je hlad... Snědli nakonec všechno. Snídani zapijí bylinkovým čajem a je jim docela fajn. Po krátkém odpočinku v příjemném stínu se ozve Honzík:
,,Mělo by se tu trochu uklidit...a taky doplnit dřevo, které sme spálili." A hned se do toho pouštějí. Pavel rovná hraničku zbylého dřeva,když vtom zavadí rukou o něco, co určitě dřevo není. A ke svému překvapení, vytahuje z mělké jámky větší, hranatý předmět.
„Kluci.." hlesne nevěřícně, „tady... něco, ... něco tu je..," zalyká se. A když pak opatrně setře zbytky hlíny, uvědomí si, že v rukou drží nějakou plochou krabici.
„Co to máš? Dělej, otevři to!" volají kluci jeden přes druhého.
„Poklad..." vydechne nadšeně Ruda a nedočkavě sleduje Pavlovo počínání. Ten opatrně rozbaluje obal a vytahuje plechovou schránku.
,,Že by tu měli něco jako... vrcholovou schránku?" bručí si tiše Pavel, když po několika marných pokusech konečně zdolá neposlušné víko.
„Třeba teď zjistíme, kdo sem chodí...komu to tu patří..." dodává a zvědavě nakukuje dovnitř. Nahoře leží nějaká mapa. Rychle ji odkládá a nedočkavě nahlíží dovnitř. Další mapa... a další. Celkem pět úplně stejných map.Ale knihu zápisů hledá marně. Trochu zklamaně tedy prohlíží ty mapy.
„Dobrá zpráva je," obrací se ke kamarádům, „že jsou to mapy tohoto lesa, ale... proč hned pět ...a stejných?"
Vtom z jedné mapy vypadává list papíru. Pavel ho rychle zachytí, přelétne očima a podává jej Honzovi, zatímco Ruda mu netrpělivě nakukuje přes rameno. Honza se zhluboka nadechne a čte:
,,Nazdar kamarádi,
s mapou se vám určitě bude putovat líp.
Zvláště, když ji pečlivě prozkoumáte.
PS : Kroužkem je na mapě označeno toto tábořiště.
Ostatní už je jen na vás. A 215"
dočte Honzík, ale moc moudrý z toho není.
„Nic víc?" zklamaně zabručí Ruda. Pavel bere do ruky mapu a oba kluci se hned nahrnou kolem něj. Po chvilce horlivého hledání nachází Pavel malý kroužek kolem značky pramen. Honza s Rudou se hned vrhají na ostatní mapy a na všech objevují stejné kroužky, vyznačené obyčejnou tužkou.
,,Kdo to sem mohl dat... a proč vlastně?" přemítá Honzík.
,,A, je to vůbec pro nás?" přidává se Ruda s obavami. Vtom se Pavel plácne do čela a pobaveně vyhrkne:
,,Že mě to nenapadlo hned! To je určitě taťkova práce! To je mu podobné!" usmívá se, „jenže...jak se to sem dostalo ..?" začíná pochybovat.
„A, jak mohl vědět, že pudem zrovna sem?" přidává se Honza, „dyť ani my sami sme to.. do poslední chvíle nevěděli..."
„Je to celé nějak... zamotané..." kroutí hlavou i Ruda.
Po chvíli marného mudrování obrací chlapci znovu svoji pozornost k tajemnému dopisu...
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Zdravím Vás všechny. Těším se na vaše názory
a mám velkou radost z 9. místa v kategorii dobrodružství.
Díky moc vám všem... XD
ČTEŠ
Mimo civilizaci
AdventureTři obyčejní kluci chtějí dokázat rodičům, ale i sobě, že nejsou tak zhýčkaní a dokážou žít i bez civilizačních vymožeností i bez pomoci rodičů.
