Mourovaté kotě se uvelebilo v Pavlově náruči, dlouho však v klidu nevydrželo.
Otírá se mu o bradu a tvář, upírá na něj svá modrá očka a potom se vehementně škrábe na rameno. Pavel ho opatrně přidržuje a hladí.
Věčně hladového Rudu láká něco jiného. Jen zběžně se rozhlédne a pak už mu nic nemůže zabránit v loupeživém nájezdu na pole. Vylomí si velký kukuřičný klas, hned ho začíná loupat a s chutí se zakusuje do mléčných zrn.
„Přidej, Rudo, nebo nám zavřou," bručí Honza netrpělivě, „kukuřice neuteče, natrháme si, až se budem vracet!" Ruda sice dál hladově hryže svůj lup, ale přeci jen se rozbíhá.
„Co je doma, to se počítá, co dyby nám to ti divočáci všechno spásli?" dodává se smíchem.
„No, nic moc, jenom to, že by náš Rudynek bídně zhynul hlady." dobírá si ho Pavel a rozběhne se za ním. Koťátku se to ale vůbec nezamlouvá. Shodit se nedá! To raději pořádně zatne drápky. A nejen do trika. Hlavně se za žádnou cenu nepustit!
Pavel bolestivě sykne, energicky uchopí nebohé kotě za hřbet a chce ho odtrhnout. Ale to se přepočítal! Kotě vycítilo nebezpečí a zatíná drápky ještě hlouběji. Dotčeně při tom mňauká. Pavlovi nezbývá nic jiného, než zatnout zuby, zpomalit a pokusit se kotě uchlácholit.
To už jim, naštěstí, spěchají na pomoc i Honza s Rudou. Pavlík vděčně pohlédne na svoje zachránce.
Ale, co to? Oni se vůbec nestarají o jeho bolestivé zranění, ani ho nepolitují! Oči mají jen pro to chlupaté čertisko, které se ho stále drží jako klíště a vřeští při tom, jakoby mu kdovíjak ubližoval. A Honza, ten zrádce, hladí kotě po jemném kožíšku a tichým hlasem mu domlouvá.
Opatrně je pak bere do ruky a konečně zbavuje nešťastného Pavla ostrých drápků. Nad jeho vyčítavým pohledem jen mávne rukou, zatímco toho malého trapitele něžně tiskne k sobě.
A to malé, ukňourané nic se rázem mění na milé a přítulné klubíčko. Začne spokojeně vrnět a Pavlovi se zdá, že po něm hledí posměšně.
„Ty malý nevděčníku!" houkne dotčeně, „to mám za to."
Honza s Rudou se jen pochechtávají a ještě si ho dobírají. Pavel si se zarputilým výrazem tře postižené rameno, ale dlouho se zlobit nedokáže. Nad vtipkováním nakonec jen mávne rukou a spokojeného mourka v Honzově náruči ledabyle podrbe v hebkém kožíšku a prohodí:
„No jo, mimino."
Asi po půlhodině přicházejí do vesnice. Prodejnu nacházejí bez potíží a vpadnou dovnitř i s kotětem v náruči. Do nosu je okamžitě praští omamná vůně čerstvého pečiva. Sotva stačí pozdravit, tyčí se před nimi statná prodavačka.
„To zvíře musí pryč," spustí přísným hlasem, „to je předpis!"
Potom se ale s úsměvem zahledí na malé koťátko a zjihne.
„Podívejte, chlapci, nemohl by jeden z vás zůstat s tím kotětem venku?"
Honza bez řečí podá kotě Rudovi a ten s ním zamračeně vychází před prodejnu.
„Tak, copak to bude, chlapci?" usmívá se prodavačka.
Pavel přejede toužebným pohledem vystavené pečivo, nerozhodně pohlédne na Honzu a rozpačitě spustí:
„My potřebujem něco právě pro to kotě."
„Teda, nějaké krmení, víte?" upřesňuje Honza. Prodavačka jim ochotně přináší balíček krmení s vyobrazením kotěte. Kluci přikývnou.
„Jak to ale vymyslíme s pitím? Voda asi stačit nebude," uvažuje Pavel nahlas. Na chvilku se zarazí, znovu klouže pohledem po voňavých dobrotách a vyhrkne:
„Vemem si aspoň ... třeba..." nerozhodně pohlédne na Honzu a polkne naprázdno.
Prodavačka využije jejich rozpaků a prohodí:
„Odpusťte mi, chlapci, moji zvědavost, ale, ono to kotě cestuje s vámi? A kam že to vlastně máte namířeno? A odkud jdete?"
To Pavel nečekal. Má plnou hlavu docela jiných myšlenek. Všechny ty dráždivé vůně čerstvého pečiva, salámu, ovoce a vůbec...
Znovu vrhne prosebný pohled na Honzu. Ten se ale už stačil vzpamatovat. Zvládnem to, nejsme bábovky! probleskne mu hlavou. Bábovky, auau.., téměř zaúpí při představě chutného sousta, rozplývajícího se mu na jazyku... Ale v dalším okamžiku už jen rozpačitě pohlédne na zvědavou prodavačku a bezelstně prohodí:
„A, nechtěla byste... to kotě vy?"
„Ale, kdepak, my máme dost svých koček, dejte pokoj s kotětem!" ohrazuje se žena dotčeně,
„jen si ho zas pěkně odneste!"zamračí se.
„Tak, my už musíme jít, " vyhrkne Honza, vezme z pultu balíček a rychle se poroučí.
Zmatený Pavel vytáhne z kapsy peněženku a zamračené ženě podává pětistovku. Bez jediného slova přijímá nazpět. Naposledy smutně pohlédne na velkou bábovku, která leží téměř před ním. Sklouzne pohledem k vitríně s uzeninami, polkne naprázdno, spěšně se rozloučí a z prodejny téměř prchá.
„To je ale baba zvědavá," bručí zatím polohlasně Honza a rozhlíží se po Rudovi. Ten už mu běží naproti a dychtivě se shání po nákupu. Když vidí, že Honza má jen kočičí krmení, vrhá se s nadějí k přicházejícímu Pavlovi.
„Co ste koupili?" ptá se s nadějí v hlase. Kluci jen krčí rameny.
Ruda si je chvilku prohlíží a pak, se špatně utajovanou lítostí, hlesne:
„To je všechno? A... pro nás... nic..? Ale,.. to vy mě jen tak napínáte, že jo...?" doráží,
„tak kam ste ty dobroty schovali?" nevzdává se. Honza jen mlčky zakroutí hlavou.
„Můžem poděkovat té... babě zvědavé," zabručí Pavel nevrle, i když ani sám dost dobře nechápe, proč svůj vztek obrací proti nevinné ženě.
„Že by vám odmítla prodat...," nevěří Ruda. Pavel se, k jeho zděšení, rozesměje.
„Vlastně,... ano, můžem jí poděkovat, nebýt jejího vyslýchání, asi bysme porušili našu úmluvu. Hodná babča, " dodává pobaveně, „ani neví, jak moc nám pomohla."
Ruda nevěří svým uším. Tváří se tak ublíženě, že to pobaví i Honzu.
Koťátko v Rudově náruči už začíná být nepokojné. Nebo, že by snad ucítilo vůni dobroty v Honzových rukách? Ten se ohlédne po zvědavé prodavačce, nakukující ze dveří prodejny a spěšně odchází. Hned za rohem však otvírá balíček, aby hladové kotě nakrmil.
„Taková příležitost," kroutí nechápavě hlavou Ruda, „a oni ju zahodili!"
vztekle kopne do kamene, který se mu připletl pod nohy a loudá se za kamarády...
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Děkuji Vám všem, kdo jste si našli čas na přečtení tohoto příběhu.
Udělali jste mi velkou radost.
Také mě těší, že tento příběh se drží už několik dnů
na 3. místě v žebříčku dobrodružných knih. XD
Vaše Dasarya
ČTEŠ
Mimo civilizaci
AdventureTři obyčejní kluci chtějí dokázat rodičům, ale i sobě, že nejsou tak zhýčkaní a dokážou žít i bez civilizačních vymožeností i bez pomoci rodičů.
