Mimo civilizaci

27. Tajuplná zpráva

Ahoj všichni. Tak tuto kapitolu začínám psát už podruhé... Včera mi celý koncept zmizel, zůstala tam jen poslední věta...

Vám všem přeji, aby vás nikdy nic podobného nepotkalo.   XD

                                                                Vaše Dasarya

 - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Dnes kluci nemohli dospat. Ze stanu vylezli už s prvním rozbřeskem. Krásné ráno, nádherný ptačí koncert k uvítání nového dne, příjemný, svěží vzduch - nic z toho je dnes nezajímá. Chvilku mžourají do sluníčka, chladivá ranní rosa je však  rychle probírá. V hlavě jim zní  jedna jediná věta:

Ráno moudřejší večera. 

Rychlé, zvědavé pohledy do všech stran nepřinášejí žádný výsledek. Rozhodují se tedy pro systematičtější pátrání. Zatímco Honza pečlivě zkoumá ohniště a všechny kameny v jeho obložení, Pavlík  s vervou převrací jednu březovou sedačku po druhé.

„Na to se musí jinak," odfrkne si Ruda a sklání se k zemi. Honza po něm střelí zvědavým pohledem a neubrání se pobavenému úsměvu.

„Óóó, sire... nebylo by libo lupu? " pronese s hranou uctivostí a málem si při tom zauzluje jazyk. 

 Pak se zahledí někam přes detektivova záda. Něco se tam bělá na totemu! V mžiku stojí u něj a z jednoho ze zářezů vytahuje ohořelý arch papíru.  

„Mám!" volá radostně a mává lejstrem nad hlavou. Oba kluci jsou rázem u něho a vzájemně se překřikují: 

„Je tam něco?"

„Čti!  Rychle!" 

Honzík se nedá dvakrát pobízet . Roztřesenýma rukama rozkládá velký arch a čte:

„Jedině důvtip lišky a zrak ostříže vás může nasytit."

Kluci se po sobě nechápavě podívají, ale Honza už čte dál:

„Žába, veverka, či myš - mají zatím k pokladům těm blíž." 

Ruda vykulí oči a nadšeně zavýskne :

„Poklady! Já sem to věděl!" 

Pavel ho spraží zamračeným pohledem a hned se zas otáčí k  Honzovi, který pokračuje:

„Lovit však můžete jen do té doby,  

 dokud stín totemu kruh ohně zdobí.

                                                   Až se stín znavený k totemu schýlí,

                                                   lov váš je u konce v nejkratší chvíli ! " 

„Tak my budem lovit? Paráda!" zavýskne si Ruda, „ale co vlastně? ... A čím?" rozhlíží se nechápavě kolem. 

„Počkej," přeruší jeho divočení Honza a znovu  se skloní k textu, „důvtip lišky a zrak ostříže vás nasytí..."

„To by mohlo znamenat," nakukuje mu přes rameno Pavel, „že asi máme hledat něco k jídlu..."

„Taky dobře, ...  že by tu rostly na stromech jitrnice a jelita?" mlsně se olízne Ruda, znovu se toužebně zadívá k okraji lesa.